46 C 129/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 18 216,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 277,08 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 817,57 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 950,63 Kč, úroku z prodlení z částky 15 677,08 Kč od datum do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 2 539,69 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Mostě dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 677,08 Kč s úrokem a úrokem z prodlení a smluvní pokuty ve výši 2 529,69 Kč. Podle žaloby, právnická osoba a žalovaný mezi sebou uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo. Na základě smlouvy o úvěru předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit spolu s příslušenstvím v celkové výši 17 184 Kč. Celková částka 37 184 Kč měla být splacena v měsíčních splátkách po 2 656 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne datum. Žalovaný však splatil pouze splátky ve výši 8 600 Kč. Žalobkyně však úvěr nezesplatnila a splatnost celkového dluhu nastala dne datum. Žalobkyně požaduje rovněž smluvní pokutu za prodlení žalovaného za období od datum do datum v celkové výši 2 529,69 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.

2. Podle doplnění žaloby ze dne datum byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána na základě vyplněné žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, v níž žalovaný uvedl informace o své osobě a okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, údaje o zaměstnání a o svých závazcích. V žádosti žalovaný uvedl číslo občanského průkazu, své příjmy, výdaje a zaměstnání, přičemž byl povinen uvést o své osobě správné a úplné údaje, což stvrdil svým podpisem žádosti o úvěr. Žalovanému v okamžiku žádosti o úvěr zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 4 863 Kč. Žalovaný tak byl schopen splácet úvěr. Žalovaný doložil nájemní smlouvu, pracovní smlouvu a výplatní pásky. Žalobkyně tak řádně zkoumala finanční poměry žalovaného a jeho úvěruschopnost byla prověřena.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena náhradně na adresu trvalého pobytu zjištěnou z centrální evidence obyvatel.

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalovanému byla v minulosti nařízena řada exekucí a i v době uzavření smlouvy proti němu byly nařizovány další exekuce (sp. zn. 61 EXE 4189/2021, sp. zn. 50 EXE 5436/2021). Proti žalovanému je a bylo vedeno rovněž mnoho nalézacích řízení.

7. Z pracovní smlouvy a z výplatních pásek a z výplatního listu je patrné, že žalovaný byl zaměstnán ve společnosti právnická osoba s čistou mzdou přibližně jen 11 214 Kč.

8. Z nájemní smlouvy ze dne datum nevyplývá výše nájemného ani výše záloh.

9. Ze žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaný uvedl, že je zaměstnaný u společnosti právnická osoba, se sídlem v obec, a to od datum, s příjmem 11 773 Kč měsíčně, na bydlení měl vynakládat 3 050 Kč měsíčně, na dopravu, jídlo a osobní náklady částku 3 860 Kč. Uvedl dále, že je svobodný, má jednu vyživovací povinnost, bydlí v nájmu, má střední vzdělání s maturitou.

10. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku 37 184 Kč v 14ti splátkách po 2 656 Kč měsíčně. Podle smlouvy byly finanční prostředky poskytnuty žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení (odst.4 na straně 1 smlouvy). Ujednání o smluvní pokutě, stejně jako další ujednání smlouvy, je téměř nečitelné.

11. Podle žalobkyně žalovaný splatil celkem 8 600 Kč.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a z oznámení postoupení ze dne datum (doloženého včetně dokladu o odeslání ze dne datum) vyplývá postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

13. Žalovaný byl vyzván rovněž předžalobní výzvou ze dne datum, která byla dle předloženého poštovního podacího archu žalovanému doručována na adresu jeho trvalého pobytu.

14. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

15. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy číslo s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

20. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (číslo Sb. NSS)).

21. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48/ES. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008/48/ES vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z datum ve věci C číslo – právnická osoba v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy číslo s. 452)).

22. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

23. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

24. V projednávané věci je zřejmé, že poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřoval úvěruschopnost žalovaného jen formálně. Vycházel především z tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, která však řádně neprověřoval.

25. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

26. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalovaného.

27. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

28. V projednávané věci je zřejmé již z obsahu formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z úvěrové smlouvy, že poskytovatel úvěru řádně výdaje žalovaného nezkoumal a nevyhodnotil a spokojil se pouze s formálně vyplněným formulářem žalovaného. Pozornost poskytovatele úvěru neupoutala ani informace o zcela nevěrohodné výši nákladů na bydlení. Ani další výdaje žalovaného nebyly rovněž doloženy a byly uvedeny ve velmi nízké částce. Žalovaný měl nadto pouze velmi nízkou mzdu a čelil v minulosti četným exekucím a bylo proti němu vedeno v nedávně době před uzavřením úvěrové smlouvy rovněž insolvenční řízení. Metodika EBA pro zkoumání úvěruschopnosti dodržena nebyla.

29. Úvěrová smlouva je tak neplatná podle § 86 z. s. ú., neboť úvěruschopnost žalovaného řádně prověřována poskytovatelem spotřebitelského úvěru nebyla. Neplatné je tak mimo jiné i ujednání o smluvní pokutě a o poplatcích.

30. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

31. Žalovaný obdržel od věřitelky částku 20 000 Kč a splatil celkem jen 8 600 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 11 400 Kč. Uvedená částka byla žalobkyni přiznána. Ve zbytku žalobu zamítnul. V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

32. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o.s.ř.

33. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když převážně úspěšnému žalovanému (při zohlednění zamítnutého příslušenství) náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.