46 C 132/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 30 890,21 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 672,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky 9 618,77 Kč, částky 1 800 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 324,76 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 404,36 Kč a 69,72 Kč, úroku z prodlení z částky 1 324,76 Kč za dobu do [datum] a úroku z prodlení z částky 26 291,37 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 200,52 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou u okresního soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 30 890,21 Kč s úrokem z prodlení a s úrokem. Podle žaloby, [právnická osoba] a žalovaný mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru a vydání kreditní karty [číslo] s následně sjednanou dispozicí. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z informací od žalovaného. Žalobkyně dále nahlížela do databází BRKI, NRKI, do insolvenčního rejstříku a databáze ministerstva vnitra, současně žalobkyně zohlednila výši životního minima. Žalobkyně stanovila výši disponibilních příjmů žalovaného a provedla individuální zkoumání úvěrové bonity žalovaného a to za použití statistického modelu. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši úvěrového limitu. Žalovaný měl splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Úvěr byl čerpán kreditní kartou. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Žalobou je požadováno zaplacení jistiny ve výši 26 291,37 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni zesplatnění ve výši 1 324,76 Kč, smluvní poplatky za odeslání upomínek ve výši 1 200 Kč a další poplatky dle sazebníku ve výši 600 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni [datum] ve výši 1 404,36 Kč kapitalizovaný a úrok z prodlení z úroku ve výši 69,72 Kč. Žalobou je požadován rovněž úrok z prodlení z částek 1 324,76 Kč a z 26 291,37 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovanému byla žaloba společně s výzvou k vyjádření doručena náhradně na adresu trvalého pobytu zjištěnou z informačního systému základních registrů.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty plyne, že žalovaný o sobě uvedl, že je svobodný, je zaměstnán na dobu neurčitou ve společnosti [právnická osoba] jako dělník, má střední vzdělání. Jeho průměrný výdělek měl činit 28 747 Kč měsíčně. Celková čistý měsíční příjem domácnosti však měl činit 50 000 Kč. Žalovaný uvedl, že nemá žádné srážky ze mzdy či splátky.

6. Z vyjádření k procesu úvěruschopnosti se podává, že žalobkyně uvedla, že prověřovala žalovaného v databázích BRKI, NRKI insolvenční rejstřík a databáze ministerstva vnitra. Od příjmů byly odečteny výdaje a náklady. Příjem ve výši 28 747 Kč byl ověřen z běžného účtu. Podíl žalovaného na nákladech na bydlení činil 57,49 %, žalovaný měl bydlet ve vlastním bytě. Dosavadní interní splátky žalovaného činily 2 814,81 Kč měsíčně a externí splátky 2 702 Kč měsíčně.

7. Z přehledů úvěru žalovaného u žalobkyně již měl u žalobkyně dluh z pěti smluv v celkové výši přes 150 000 Kč.

8. Z lustrace exekucí pořízené až v souvislosti s probíhajícím soudním řízením vyplývá, že proti žalovanému byly v roce 2022, po uzavření smlouvy nařízeny dvě exekuce.

9. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] vyplývá, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ke kreditní kartě ve výši úvěrového rámce ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně splácet.

10. Z upomínky – rozhodnutí o zesplatnění a žádosti o splacení dluhů z úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný záhy úvěr řádně nesplácel, žalovaný měl dlužit na poplatcích 1 800 Kč, na úrocích 1 324,76 Kč. Za upomínku mu byla účtována žalobkyní částka 600 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu v celkové výši 29 416,13 Kč do [datum].

11. Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou ze dne [datum].

12. Z platební historie vyplývá, že žalovaný čerpal na úvěr částky 30 000 Kč, 25 000 Kč, 5 000 Kč, 1 200 Kč, 699 Kč, 1 000 Kč, 2 x 800 Kč, 1 900 Kč, 200 Kč, 500 Kč, 100 Kč, 800 Kč, 330 Kč (celkem 68 329 Kč) a splácel částky 30 000 Kč, 108,49 Kč, 29,84 Kč, 751,23 Kč, 1 000 Kč, 1 369,16 Kč, 859 Kč, 1 443 Kč, 837 Kč, 820,51 Kč, 809,69 Kč, 882,67 Kč, 881 Kč, 873 Kč, 848 Kč, 900 Kč, 821 Kč, 2 389 Kč, 2 945 Kč, 2 270 Kč, 818,81 Kč (celkem 51 656,40 Kč)

13. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

14. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy [číslo] s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

19. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 ([číslo] Sb. NSS)).

20. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48/ES. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008/48/ES vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z [datum] ve věci C [číslo] – [právnická osoba] v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy [číslo] s. 452)).

21. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

22. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

23. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo]). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18.

24. Je třeba připomenout, že již dne [datum] vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne [datum] o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. [ulice] národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. [ulice] národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalované.

25. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

26. Je patrné, že věřitelka úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala. Zjistila sice příjmy žalovaného, ale zcela rezignovala na jeho výdaje náklady a závazky. Již při zpracování žádosti bylo zřejmé, že žalovaný zatajil své stávající splátky úvěrů a zjevně nepravdivě uvedl, že žádné takové náklady nemá. Z listiny předložené žalobkyní s údaji o celkové„ angažovanosti“ klienta přitom vyplývá, že žalovaný měl více závazků. Tvrzení o celkovém příjmu domácnosti ve výši 50 000 Kč nebylo nijak doloženo ani vysvětleno. Výdaje žalovaného (s výjimkou splátek úvěrů) žalobkyní vůbec prověřovány nebyly. Je zřejmé, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila.

27. Protože věřitelka úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala a úvěrová smlouva je proto podle § 86 z. s. ú. neplatná.

28. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

29. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

30. Žalovaný čerpal od předchůdkyně žalobkyně celkem částku 68 329 Kč a splatil celkem 51 656,40 Kč. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 16 672,60 Kč, uvedenou okresní soud žalobkyni přiznal a ve zbytku žalobu zamítl.

31. V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

32. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodl podle § 160 o. s. ř., přičemž plnění uložil ve splátkách s ohledem na výši dlužné povinnosti.

33. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. v , kdy žalobkyně měla v řízení úspěch (při zohlednění příslušenství) v rozsahu celkem 54 % a neúspěch v rozsahu 46 %, žalobkyni tak náleží 8 % nákladů. Tyto náklady jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 2,5 x 300 Kč (převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (základem je dle 8 odst. 1 vyhlášky žalovaná částka bez příslušenství tj. 28 091,37 Kč), třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., 21% sazbou daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek ve výši 220,50 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 1 236 Kč dle zákona o soudních poplatcích. Podíl 8 % z částky nákladů 2 506,50 Kč přitom činí 200,52 Kč.

34. Žalovaný je povinen uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně (§149 odst. 1 o.s.ř.).