46 C 134/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno o 98 982,02 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky , částka, s příslušenstvím se zcela zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně doručila původně Okresnímu soudu , adresa, -, Anonymizováno, dne , datum, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem a s úrokem z prodlení.

2. Žalobkyně uvedla, že společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , úročený sazbou 13,9 % p. a. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, počínaje od , datum, . Žalovaný na úvěr splatil celkem , částka, . Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, zesplatnila , právnická osoba, . úvěr, a to ke dni , datum, , o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne , datum, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni včetně příslušenství ke dni , datum, a skládala se z jistiny úvěru ve výši , částka, , z připsaných úroků z úvěru ve výši , částka, , z kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši , částka, a poplatků ve výši , částka, . Žalobkyně požaduje rovněž úrok a úrok z prodlení za období od , datum, . Žalobkyně podáním ze dne , datum, (č. l. 100) doplnila, že , právnická osoba, . jako poskytovatel úvěru splnila svou zákonnou povinnost podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (z. s. ú.) a posoudila řádně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. S ohledem na skutečnosti, které žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, úvěrující zjistila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného. S ohledem na výši příjmu žalovaného a na výši požadovaného úvěru dospěla úvěrující, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. Žalovaný stvrdil správnost a pravdivost jím uváděných údajů svým podpisem.

3. Žalobkyně uvedla, že společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , úročený sazbou 17,4 % p. a. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, počínaje od , datum, . Žalovaný na úvěr splatil celkem , částka, . Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, zesplatnila , právnická osoba, . úvěr, a to ke dni , datum, , o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne , datum, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni včetně příslušenství ke dni , datum, a skládala se z jistiny úvěru ve výši , částka, , z připsaných úroků z úvěru ve výši , částka, , z kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši , částka, a poplatků ve výši , částka, . Žalobkyně požaduje rovněž úrok a úrok z prodlení za období od , datum, . Žalobkyně podáním ze dne , datum, (č. l. 100) doplnila, že , právnická osoba, . jako poskytovatel úvěru splnila svou zákonnou povinnost podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (z. s. ú.) a posoudila řádně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. S ohledem na skutečnosti, které žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, úvěrující zjistila, že žalovaný byl rozvedený, bydlel ve vlastním bydlení bez zástavy, byl osobou samostatně výdělečně činnou s měsíčním příjmem , částka, , neměl vyživovací povinnost k žádné další osobě. S ohledem na výši příjmu žalovaného a na výši požadovaného úvěru dospěla úvěrující, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. Žalovaný stvrdil správnost a pravdivost jím uváděných údajů svým podpisem.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení zcela pasivní.

5. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne , datum, (č. l. 115) vyplývá, že žalovaný je občanem , Anonymizováno, , byl rozvedený, měl vlastní dům či byt bez zástavy, byl podnikatelem, neměly proti němu být vedeny exekuce, jeho příjmy měly činit , částka, měsíčně. Žalovaný uvedl, že nemá žádné výdaje a nesplácí dřívější úvěry. Žalovaný požádal o možnost konsolidačního úvěru ve výši , částka, .

6. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2014 (č. l. 112 až 114) vyplývá, že žalovaný měl mít příjmy ve výši , částka, a výdaje ve výši , částka, . Dosáhl tedy ročního zisku jen ve výši , částka, . Výše daňové povinnosti byla s ohledem na minimální příjmy ve výši , částka, .

7. V dokumentu „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ ze dne , datum, (č. l. 111) soud zjistil, že žalovaný uvedl, že jeho příjem činí , částka, , což věřitelka prověřila interní výpočtem. Žalovaný uvedl své výdaje ve výši , částka, , banka proto stanovila výdaje svým statistickým modelem ve výši , částka, měsíčně. Ačkoliv žalovaný uvedl, že žádné dřívější úvěry nesplácí, banka zjistila, že na dřívější spotřební úvěr u banky žalovaný splácel , částka, měsíčně. Podle banky příjem klienta byl dostatečný k pokrytí splátek a životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovanému zbylo , částka, měsíčně k pokrytí životních nákladů.

8. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že na základě uvedené smlouvy , právnická osoba, . poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 84 měsíčních splátkách ve výši , částka, měsíčně. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou ve výši 17,4 % p. a. RPSN činila 19,57 %. Celkem měl žalovaný splatit , částka, .

9. Z přehledu platební historie vyplývá, že žalovaný na úvěr čerpal , částka, a splatil celkem , částka, .

10. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne , datum, vyplývá, že úvěr byl zesplatněn, přičemž dluh byl vyčíslen částkou , částka, .

11. Z daňového přiznání žalovaného za rok , Anonymizováno, (č. l. 105 až 207) vyplývá, že žalovaný měl mít příjmy ve výši , částka, a výdaje ve výši , částka, . Dosáhl tedy ročního zisku jen ve výši , částka, . Výše daňové povinnosti byla s ohledem na minimální příjmy nulová.

12. V dokumentu „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ ze dne , datum, (č. l. 108) soud zjistil, že žalovaný uvedl, že jeho příjem činí , částka, , což věřitelka prověřila interní výpočtem, proti žalovanému nebylo vedeno insolvenční řízení, z databáze CBCB byla prověřena platební morálka žalovaného. Žalovaný splácel spotřební úvěr se splátkou , částka, měsíčně, na provozní úvěr splácel , částka, měsíčně, na kreditní kartu s limitem , částka, splácel , částka, měsíčně. I s novým úvěrem tak celkové měsíční splátky činily , částka, měsíčně. Podle banky příjem klienta byl dostatečný k pokrytí splátek a životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovanému zbylo , částka, měsíčně k pokrytí životních nákladů.

13. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že na základě uvedené smlouvy , právnická osoba, . poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 96 měsíčních splátkách ve výši , částka, měsíčně. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou ve výši 13,9 % p. a. RPSN činila 15,4 %. Celkem měl žalovaný splatit , částka, .

14. Z přehledu platební historie vyplývá, že žalovaný na úvěr čerpal , částka, a splatil celkem , částka, .

15. Dle výzvy k úhradě dlužné částky ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k zaplacení částky , částka, s tím, že pokud nebude částka uhrazena do , datum, , bude úvěr zesplatněn.

16. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne , datum, vyplývá, že úvěr byl zesplatněn, přičemž dluh byl vyčíslen částkou , částka, .

17. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.

18. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, vyplývá, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Dle podacího lístku bylo oznámení odesláno téhož dne , datum, .

19. Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou ze dne , datum, . Dle podacího lístku byla předžalobní výzva odeslána téhož dne , datum, .

20. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

21. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 [Právní rozhledy 21/2018 s. 757] či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

26. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 [3225/2015 Sb. NSS]).

27. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48/ES. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008/48/ES vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v. Fesih Kalhan [Právní rozhledy 12/2014 s. 452]).

28. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost , Anonymizováno, úvěr splatit.

29. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne , datum, ve věci , Anonymizováno, , právnická osoba, přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

30. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

31. Je třeba připomenout, že již dne 1. června 2015 vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015/11). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. Česká národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. Česká národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalovaného.

32. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

33. V projednávané věci je patrné, že věřitelka úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala. Věřitelka se spokojila s doložením velmi nízkého příjmu žalovaného (nižšího než minimální mzda), avšak jeho skutečné náklady a výdaje nezkoumala. Ani bytové a další poměry žalovaného (údajné bydlení ve vlastním bytě) nebyly prověřeny. Žalovaný přitom již v žádosti o poskytnutí úvěru ze dne , datum, zatajil splátky dřívějších úvěrů a zjevně nepravdivě tvrdil, že nemá žádné výdaje. S ohledem na skutečnost že žalobkyně neprověřovala úvěruschopnost žalovaného řádně, je předmětná úvěrová smlouva dle § 86 z. s. ú. neplatná.

34. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

35. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

36. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěry ve výši , částka, a , částka, , přičemž žalovaný splatil , částka, a , částka, . Na straně žalovaného tak bezdůvodné obohacení nevzniklo. Okresní soud proto žalobu zamítl.

37. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl v řízení úspěšný, avšak náklady mu dle obsahu spisu nevznikly.