46 C 136/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 4 253,43 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 4 253,43 Kč s příslušenstvím se zcela zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala u okresního soudu dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala z titulu dluhu z úvěru zaplacení částky 4 253,43 Kč s úrokem a úrokem z prodlení. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela dne datum se společností právnická osoba smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – anonymizována dvě slova číslo na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 75 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 13,6 % ročně a úrok měl být splacen v 84 měsíčních splátkách po 1 512,98 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná čerpaný úvěr řádně nesplácel, právnická osoba dluh zesplatnila ke dni datum. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu ve výši 4 253,43 Kč, dále úrok a úrok z prodlení z jistiny od datum do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na I- právnická osoba a následně na žalobkyni.

2. Žalobkyně následně doplnila, že věřitelka při posuzování žádosti o úvěr vycházela z tvrzení žalované, která uvedla, že její příjem činil 30 000 Kč měsíčně a celkový čistý příjem domácnosti dosahoval dokonce 50 000 Kč měsíčně. Ve vztahu k výdajům vycházela banka ze zjištění, že žalovaná na dřívější úvěry u právnická osoba splácela 2 716,80 Kč a u jiných věřitelů 5 789,40 Kč právnická osoba shledala žalovanou jako úvěruschopnou a úvěr jí poskytla.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí, když se k jim doručené výzvě nevyjádřili.

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Z prohlášení společnosti právnická osoba vyplývá, že banka vycházela z údajů obsažených v žádosti žalované. příjmení provedla následně lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, BRKI a NRKI. Při stanovení výdajů žalované bylo přihlíženo k výši životného minima. Žalovaná deklarovala svůj příjem ve výši 30 000 Kč měsíčně, který byl údajně ověřen, žalovaná měla být zaměstnána v pracovním poměru na dobu neurčitou, měla být vdaná a bydlela v nájemním bydlení. příjmení sama zjistila, že dosavadní interní splátky činily 2 716,80 Kč a dosavadní externí splátky dosahovaly 5 789,40 Kč. Z interního přehledu vyplývá, že splátka 2 716,80 Kč připadala na dřívější úvěry po jejich konsolidaci.

7. Ze žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaná o sobě uvedla, že má trvalé bydliště hlášeno na anonymizováno, avšak fakticky bydlí v obec. Podle žalované činil její čistý příjem částka a čistý příjem celé její domácnosti částka. Žalovaná měla být zaměstnána ve společnosti právnická osoba v obec u obec jako anonymizováno či jako anonymizováno.

8. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – anonymizována dvě slova číslo ze dne datum a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývá, že na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 75 000 Kč, který měla žalovaná splatit 84 měsíčními splátkami po 1 388,98 Kč Celkem měla žalovaná splatit 116 958,61 Kč, Úvěr by úročen sazbou 13,6 % p.a., RPSN činila 15,6 % 9. Z přehledu platební historie a z výpisů z úvěrového účtu vyplývá, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 75 000 Kč, na nějž postupně splácela a splatila 95 776,80 Kč.

10. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum je patrné, že právnická osoba úvěr zeplstnila a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum vyplývá, že pohledávka za žalovanou byla ze společnosti právnická osoba postoupena nejprve na právnická osoba a.s. a následně na žalobkyni.

12. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána dopisem ze dne datum.

13. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

14. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

19. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

20. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

21. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

22. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

23. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

24. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

25. Jak vyplývá z provedeného dokazování, právnická osoba úvěruschopnost žalované řádně neprověřila, neboť její poměry řádně nezjišťovala. Neprověřovala tedy ani skutečnou výši příjmů ani skutečnou výši výdajů žalované. Spolehla se na tvrzení uvedená žalovanou v žádosti o úvěr. Věřitelka zcela pominula, že žalovaná v době žádosti o úvěr vydávala více než čtvrtinu svého tvrzeného příjmu na úhradu dřívějších dluhů. Smlouva o úvěru je tak neplatná dle § 86 z. s. ú.

26. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

27. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 28. právnická osoba žalované poskytla celkem částku 75 000 Kč, z čehož žalovaná splatila 95 776,80 Kč. Na straně žalované tak není bezdůvodné obohacení a okresní soud proto žalobu zcela zamítl.

29. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšné žalované náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).