46 C 137/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 34 641 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 500 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení úroku z částky 27 500 Kč a částky ve výši 7 141 Kč s příslušenstvím, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 630,75 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne [datum] návrh na vydání platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 34 641 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobkyně uvedla, že jako věřitelka uzavřela dne [datum] se žalovaným jako dlužníkem smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen smlouva), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalobkyní jakožto věřitelem (úvěrujícím) žalovanému jakožto dlužníkovi (úvěrovanému) ve výši 30 000 Kč. Podle žaloby poskytnutý spotřebitelský úvěr čerpal žalovaný v celkové částce 30 000 Kč, přičemž 27 500 Kč bylo převedeno na účet určený žalovaným ve smlouvě, 2 500 Kč pak bylo použito jako provize zprostředkovatele. Žalovaný měl úvěr splatit v 40 pravidelných měsíčních splátkách po 1 050 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, bylo žalovanému zasláno oznámení o zesplatnění úvěru. Žalovaná částka se skládá z dlužných splátek před zesplatněním ve výši 3 150 Kč, zesplatněné jistiny 28 401 Kč, poplatků za tři upomínky celkem ve výši 300 Kč, ze smluvní pokuty za opožděné splátky ve výši 1 497 Kč a ze smluvní pokuty ode dne zesplatnění ve výši 1 293 Kč.

3. Ve vztahu k otázce prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v podání ze dne [datum] (č. l. 43 až 44) uvedla, že žalovaný prokázal žalobkyni své příjmy, předložené listiny žalobkyně řádně zkoumala a ověřovala, vyžádala si výplatní pásky za dva měsíce. Žalovaný předložil výplatní pásky za srpen a září 2020 u zaměstnavatele [právnická osoba], výpis z běžného účtu žalovaného a družky žalovaného potvrzující dobírku mzdy za srpen 2020 ve výši [částka] došlé na účet družky žalovaného dne [datum], kdy v dané věci byl žalovaný žalobkyní mimo jiné prověřen v rámci databáze centrální evidence exekucí, databáze insolvenčního rejstříku, kdy o posouzení úvěruschopnosti byl žalobkyní učiněn zápis. Žalobkyně žalovaného prověřovala i telefonicky, kdy průměrná mzda od zaměstnavatele byla zjištěna ve výši [částka], což koresponduje doloženými výplatními páskami za srpen a září 2020 s čistým příjmem [částka] měsíčně. Žalobkyně vzala v úvahu i normativní náklady na nájemní bydlení jedné osoby ve výši 5 374 Kč, výši životního minima ve výši 3 860 Kč a výši existenčního minima ve výši 2 490 Kč Náklady na bydlení vyčíslila žalobkyně částkou 7 000 Kč. Žalovanému tak zbyla při zohlednění výdajů nejméně částka 13 090 Kč měsíčně. Žalovaný tak byl schopen splácet poskytnutý úvěr.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Okresnímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaný byl v minulosti žalován v nalézacím řízení (č. l. 12) a byly proti němu opakovaně nařízeny exekuce (sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]) (č. l. 15) a výkony rozhodnutí (č. l. 16).

6. Bezprostředně po poskytnutí úvěru bylo žalovanému povoleno oddlužení (spis Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. [insolvenční spisová značka]).

7. Z výplatních pásek žalovaného za měsíce srpen a září 2020 vyplývá, že čistý příjem žalovaného u [právnická osoba] činil 25 000 Kč měsíčně.

8. Z výpisu z centrální evidence exekucí se podává, že proti žalovanému v okamžiku lustrace nebyla vedena exekuce.

9. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že žalovaný vydával značné částky na hazard. Z výpisu z běžného účtu partnerky žalovaného je zřejmé, že mzda žalovanému byla vyplácena na účet jeho partnerky a že tento účet vykazoval záporný zůstatek.

10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uvedl, že má družku, jednu vyživovací povinnost, jeho čistý příjem činil 25 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení 7 000 Kč, žalovaný měl bydlet v podnájmu a neměl mít žádné jiné úvěry. Zaměstnavatelem žalovaného měla být [právnická osoba] s.r.o.

11. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dále vyplývá, že výše úvěru měla sice činit 30 000 Kč, avšak žalovaný měl reálně obdržet jen 27 500 Kč, a částka 2 500 Kč měla jít na provizi zprostředkovateli úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč, celkem měl splatit 42 000 Kč.

12. Z potvrzení transakce ze dne [datum] soud zjistil, že částka úvěru 27 500 Kč byla žalovanému vyplacena na účet.

13. Z listiny označení jako bonita vyplývá, že žalovaný na poskytnutý úvěr nesplatil nic.

14. Ze zesplatnění ze dne [datum] je patrné, že úvěr byl žalobkyní zesplatněn, přičemž žalovanému byla stanovena lhůta 10 dní k jeho splacení. Vůči žalovanému byla uplatněna rovněž smluvní pokuta ve výši 1 497 Kč a upomínací náklady 300 Kč. Dle podacího lístku pošty byla zásilka odeslána [datum].

15. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

16. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

23. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

24. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

25. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

26. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

27. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

28. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo]). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18.

29. Žalobkyně se rovněž spokojila pouze s doložením příjmů žalovaného, avšak nijak nepřezkoumávala a neověřovala reálné výdaje a náklady žalovaného. Nezjišťovala výši jeho vyživovací povinnosti, nevzala v úvahu, že žalovaný si nechával posílat mzdu na účet své družky a že z předložených výpisů z běžného účtu vyplynulo, že značné částky vynakládal na hazard. Jak vyplývá z žaloby i z listinných důkazů, při posuzování úvěruschopnosti žalovaného se žalobkyně spolehla na nijak nedoložená tvrzení žalovaného. Neprovedla ani základní prověření v databázích jako [příjmení], NRKI a BRKI. Žalobkyně tedy řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného a úvěrová smlouva je z toho důvodu neplatná. <b>30. V projednávané věci žalobkyně poskytla žalovanému částku 27 500 Kč, z níž žalovaný nesplatil nic. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o 27 500 Kč. Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal, včetně úroku z prodlení a ve zbytku žalobu zamítnul.</b> 31. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o.s.ř. ve splátkách s ohledem na výši dlužné částky.

32. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná přibližně v rozsahu 3/4 a neúspěšná v rozsahu 1/4, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 1/2. Účelné náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 386 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) sestávající z částky 2,5 x 500 Kč za úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 550 Kč ve výši 325,50 Kč. Podíl 1/2 z částky nákladů 3 261,50 Kč činí 1 630,75 Kč.

33. Okresní přistoupil k aplikaci §14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (viz např. řízení u Okresního soudu pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Aplikace § 14b advokátního tarifu v případě spotřebitelských úvěrů vychází nadto i z publikovaných rozhodnutí (srov. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 11. 2014, sp. zn. [spisová značka] publikované v časopise Soudní rozhledy [číslo] str. 18). Základem pro výpočet je žalované částka bez příslušenství.

34. Náklady řízení je žalovaný povinen dle §149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit zástupci žalobkyně.