46 C 144/2020

Plný text

Okresní soud v Mostě, se sídlem v  obec , ulice a číslo , rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 6 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 5 250 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky 4 266 Kč a částky 750 Kč s příslušenstvím se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně zahájila dne [datum] řízení návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž uplatnila peněžitou pohledávku založenou na skutkovém tvrzení o tom, že žalovaná uzavřela dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla původní věřitelka žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřitelce jistinu a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 5 016 Kč. Půjčka měla být splácena v hotovosti v 60 pravidelných týdenních splátkách po 186 Kč. Žalovaná své závazky řádně a včas nehradila. Žalovaná uhradila pouze 750 Kč. Celková dlužná částka měla být zaplacena nejpozději do [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným s účinností ke dni [datum]. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne [datum]. Ke dni postoupení činila hodnota pohledávky 10 266 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 6 000 Kč a souhrnného poplatku (kapitalizovaného úroku) ve výši 4 266 Kč.

2. Postupem podle § 115a odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, kdy žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas v podaném návrhu, žalovaná byla soudem vyzvána k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s poučením, pokud se žalovaná nevyjádří ve stanovené lhůtě 7 dnů, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná na výzvu soudu, která jí byla doručena do vlastních rukou dne [datum] (na adresu žalované ve [země]), nereagovala.

3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

4. Ze smlouvy o půjčce uzavřené v písemné formě dne [datum] [číslo] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] poskytla žalované téhož dne půjčku ve výši 6 000 Kč, kterou žalované převzala hotově v den podpisu smlouvy. Zavázala se vrátit celkově 11 016 Kč, z čehož půjčka představuje 6 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 5 016 Kč (představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 918 Kč, administrativní poplatek 1 278 Kč a poplatek za osobní obsluhu 2 820 Kč). Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou částku v hotovosti v 59 týdenních splátkách po 186 Kč, poslední splátku ve výši 42 Kč, první splátka byla splatná sedmý den od data uzavření smlouvy. Smlouva je opatřena podpisy smluvních stran.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne [datum] a přílohy k této smlouvě obsahující seznam postoupených pohledávek mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] s účinností k témuž dni bylo zjištěno, že pohledávku z této smlouvy žalobkyně nabyla postoupením.

6. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisy postupitele ze dne [datum] a ze dne [datum]. Žalobkyně listinu předložila včetně kopie poštovního podacího archu.

7. Žalované byla rovněž zasílána předžalobní výzva ze dne [datum] (rovněž předložen poštovní podací arch ze dne [datum] jako doklad o odeslání výzvy).

8. Po právní stránce uzavřenou smlouvu soud hodnotil jako smlouvu o půjčce podle § 657 a následující občanského zákoníku zákon č. 40/1964 Sb. ve spojení s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. nový občanský zákoník, neboť právní vztah mezi účastníky vznikl před [datum], tj. před účinností občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.

9. Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje po uplynutí dohodnuté doby vrátit věci stejného druhu.

10. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

11. Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem účelem odporuje zákonu nebo jej obchází a nebo se příčí dobrým mravům.

12. Zhodnocením provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. soud shledal, že smlouva o půjčce v části týkající se souhrnného poplatku (kapitalizovaného úroku) je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 občanského zákoníku. Důvod neplatnosti soud shledává v nemravné výši úroku, respektive poplatku za poskytnutí peněžních prostředků, což jednoznačně žalobkyní označený souhrnný poplatek představuje. Ve smlouvě ze dne [datum] je uvedeno, že půjčka ve výši 6 000 Kč se poskytuje za souhrnný poplatek ve výši 5 016 Kč, což představuje více než polovinu z poskytnutých finančních prostředků. Je třeba vnímat takovéto smluvní ujednání za ujednání v rozporu s dobrými mravy. Takto vysoký úrok (5 016 Kč v průběhu přibližně jednoho roku při jistině 6 000 Kč je výše úroku vyšší než 100 % p. a.) je dle názoru soudu nemravný. Zde je možno zmínit rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. V části týkající se úroku z půjčky, respektive souhrnného poplatku soud považuje smlouvu za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 občanského zákoníku.

13. Článek 1 odst. 2 směrnice [číslo] stanoví, že smluvní ujednání, která odrážejí závazné právní a správní předpisy a ustanovení nebo zásady mezinárodních úmluv, jejichž stranami jsou členské státy nebo (Evropská unie), zejména v oblasti dopravy, nejsou předmětem ustanovení této směrnice.

14. Podle článku 3 odst. 1 této směrnice, smluvní ujednání, které nebylo individuálně sjednáno, je považováno za zneužívající, jestliže v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele.

15. Podle článku 4 odst. 2 uvedené směrnice, posouzení zneužívající povahy smluvních ujednání se netýká vymezení hlavního předmětu smlouvy, ani přiměřenosti mezi cenou a odměnou na straně jedné a službami nebo zbožím poskytovaným jako protiplnění na straně druhé, pokud jsou tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem.

16. Podle článku 5 téže směrnice, v případě smluv, v nichž jsou všechna nebo některá ujednání nabízená spotřebiteli předložena písemně, musí být tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem. Při pochybnosti o významu některého ujednání se použije výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější. Toto pravidlo pro výklad se nepoužije v souvislosti s postupy stanovenými v čl. 7 odst. 2.

17. Článek 6 odst. 1 směrnice [číslo] stanoví, že členské státy stanoví, že zneužívající ujednání použitá ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazná a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných zneužívajících ujednání.

18. Okresní soud připomíná, že podle ustálené judikatury vychází systém ochrany zavedený směrnicí [číslo] z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli z hlediska jak vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti, což ho vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž může ovlivnit jejich obsah (rozsudky ze dne [datum], [anonymizována tři slova] a [příjmení] [jméno], C [číslo] až C [číslo], [anonymizováno], s . I [číslo], bod 25, a ze dne [datum], [příjmení] [jméno], C [číslo], Sb. rozh. s . I [číslo], bod 25, jakož i výše uvedené usnesení Pohotovost’, bod 37). Soudní dvůr opakovaně zdůraznil, že k tomu, aby mohla být zajištěna ochrana zamýšlená uvedenou směrnicí, může být toto nerovné postavení narovnáno pouze pozitivním zásahem, který je vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedené rozsudky [anonymizována tři slova] a [příjmení] [jméno], bod 27; [příjmení] [jméno], bod 26, a [anonymizována dvě slova], bod 31, jakož i výše uvedené usnesení Pohotovost’, bod 39). V tomto ohledu možnost soudu přezkoumat zneužívající charakter určité klauzule z úřední povinnosti představuje prostředek vhodný zároveň k dosažení výsledku stanoveného v článku 6 směrnice [číslo], totiž zabránit tomu, aby byl konkrétní spotřebitel zneužívající klauzulí vázán, a přispět ke splnění cíle stanoveného v článku 7 této směrnice, jelikož takový přezkum může mít odrazující účinek napomáhající zabránění dalšímu používání zneužívajících klauzulí ve smlouvách uzavíraných mezi spotřebiteli a prodávajícími nebo poskytovateli (rozsudky ze dne [datum], [anonymizováno], C [číslo], [anonymizováno], s . I [číslo], bod 32, a výše uvedený rozsudek [příjmení] [jméno], bod 27, jakož i usnesení Pohotovost’, bod 41).

19. Ujednání o souhrnném poplatku je nejen neplatné pro rozpor s dobrými mravy, ale rovněž pro rozpor s § 55 a § 56 obč. zák. ve spojení s článkem 4 odst. 2 citované směrnice, neboť je klamavé a zavádějící. V běžném spotřebiteli vyvolává dojem, že na poskytnutou půjčku bude splácet jen nízké splátky, přičemž až při pozorném přečtení vyplyne najevo, že se nejedná o splátky měsíční, ale týdenní. Smlouva nadto neobsahuje ani informaci o výši RPSN, která spotřebiteli může reálně v souvislostech přiblížit cenu poskytnuté půjčky. Jedná se přitom o zcela zásadní informaci pro posouzení platnosti ujednání o ceně půjčky (rozsudek Soudního dvora EU C [číslo] (EOS KSI Slovensko).

20. Ve vztahu k posuzování neplatnosti tzv. souhrnných poplatků v typově totožných smlouvách téhož věřitele okresní soud nadto rovněž pro stručnost odkazuje na judikaturu Krajského soudu v Ústí nad Labem (např. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 9 Co 234/2017).

21. S ohledem na shora vyjádřené právní posouzení, kdy smlouva v části týkající se úroku z půjčky, tedy souhrnného poplatku je absolutně neplatná, bylo však prokázáno, že žalované byly na půjčku ze smlouvy o půjčce poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, z nichž žalovaná uhradila 750 Kč, tedy zůstává žalobkyni dlužna 5 250 Kč, kdy žalobkyně se stala nástupem původního věřitele a svou aktivní legitimaci k vedení sporu prokázala. Do částky 5 250 Kč soud tedy žalobě vyhověl včetně zákonných úroků z prodlení z této částky podle obč. zák. ve výši 7,75 % ročně.

22. Do částky tvrzených souhrnných poplatků ve výši 5 016 Kč a odpovídajícího příslušenství okresní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl s ohledem na úvahu shora popsanou. Okresní soud podotýká, že pokud si žalobkyně započetla část plnění ve výši 750 Kč, pak o uvedenou částku byla ve skutečnosti snížena dlužná jistina. Žaloba tak byla zamítnuta pro částku 5 016 Kč s příslušenstvím.

23. Postupem podle § 142a odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl o nákladech řízení. Shledal, že každý z účastníků byl v řízení úspěšný přibližně v rozsahu jedné poloviny. Žádnému z účastníků proto nenáleží náhrada nákladů řízení.