46 C 145/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě, se sídlem v obec, ulice a číslo, rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 13 468 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 300 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení 6 168 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 447,36 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 613,22 Kč, úroku z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od datum do datum a úroku z prodlení z částky 2 700 Kč za dobu od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 13 468 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení.

2. Žalobkyně uvedla, že společnost právnická osoba uzavřela dne datum se žalovanou jako dlužníkem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 1 2010, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalované jakožto dlužníkovi ve výši 10 000 Kč. K vyplacení úvěru žalované došlo v hotovosti. V souvislosti s úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit úvěrující úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání úvěru ve výši 910 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 000 Kč a službu životní pojištění ve výši 258 Kč. Úvěr byl být úročen úrokovou sazbou 20,98 % ročně. Úvěr měl být splácen 43 týdenními splátkami po 376 Kč. Žalovaná podle žaloby uhradila za dobu trvání smluvního vztahu částku 2 700 Kč právnická osoba postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobou žalobkyně požaduje zaplacení částky 13 468 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a dlužných úhrad za hotovostní inkaso 3 468 Kč, kapitalizovaných úroků 3 613,22 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 1 447,36 Kč a úroků a úroků z prodlení z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení.

3. Věřitelka v rámci prověřování úvěruschopnosti žalované se jí dotazovala na její rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Údaje sdělení žalovanou byly prověřovány na základě listin, a to výplatních pásek, pracovní smlouvy a nájemní smlouvy.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná.

5. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. v případě žalované se má ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s takovým postupem souhlasí, když se k zaslané výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřila.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum vyplývá, že žalované byl společností právnická osoba poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit 43 týdenními splátkami po 376 Kč Celkem měla žalovaná splatit 16 168 Kč. Podle žalobkyně žalovaná splatila 2 700 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum okresní soud zjistil, že tvrzená pohledávka za žalovanou byla postoupena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni. Žalované bylo dne oznámeno postoupení dopisem ze dne datum, v němž byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu do 10 dnů od doručení. Podle podacího lístku byl dopis odeslán datum.

8. Z úvěrové karty zákazníka vyplývá, že v této kartě žalovaná uvedla, že je anonymizováno, má anonymizováno nezaopatřené děti, bydlí v nájemním bydlení. Žalovaná dále uvedla, že je na mateřské/rodičovské dovolené. Žalovaná měla být zaměstnána u Úřadu práce, což však ověřeno nebylo. Žalovaná měla pobírat pouze mateřskou částka a jinak byla závislá na dávkách, na příspěvku na živobytí částka, příspěvku na bydlení částka, pobírala přídavky na děti částka a částka měsíčně. Do jejích příjmů věřitelka zahrnula i dlužné výživné od manžela ve výši částka, ačkoliv v dotazníku je vyplněno, že je žalovaná svobodná. Celkové výdaje žalované činily částka měsíčně. Z úvěrové karty rovněž plyne, že náklady, dluhy a závazky žalované prověřovány nebyly.

9. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení předžalobní výzvou ze dne datum.

10. Z úřední činnosti je okresnímu soudu známé, že již v době uzavření úvěrové smlouvy byla proti žalované nařízena řada exekucí (např. ve věcech sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka a dalších). Proti povinné byly exekuce nařízeny i po uzavření úvěrové smlouvy.

11. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

12. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy číslo s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

17. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (číslo Sb. NSS)).

18. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008 číslo. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008 číslo vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z datum ve věci C číslo – právnická osoba v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy 12/ 2014 s. 452)).

19. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

20. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

21. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

22. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí číslo 2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009 číslo - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení číslo 2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalované.

23. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014 číslo, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

24. Je patrné, že věřitelka úvěruschopnost žalované řádně nezkoumala. Žalovaná byla v době žádosti o úvěr odkázána na sociální dávky a dávky státní sociální podpory, její výdaje přesahovaly její příjmy. Věřitelka v žádosti o úvěr její příjmy zjevně účelově navýšila o dlužné výživné. Rovněž s ohledem na četné exekuce vedené proti žalované je zřejmé, že se věřitelka při uzavírání úvěrové smlouvy se žalovanou neřídila principy odpovědného úvěrování a jí poskytnutý úvěr byl mimořádně rizikový.

25. Je tedy zřejmé, že věřitelka úvěruschopnost žalované řádně nezkoumala a úvěrová smlouva je proto podle § 86 z. s. ú. neplatná. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

26. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost s řádnou péčí prověřit úvěruschopnost žalované. Smlouva o úvěru je tak neplatná podle § 86 z. s. ú.

28. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované celkem částku 10 000 Kč, z níž žalovaná splatila celkem 2 700 Kč. Žalovaná se tak bezdůvodně obohatila o 7 300 Kč. Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal, včetně úroku z prodlení za dobu po uplynutí desetidenní lhůty stanovení ve výzvě ze dne datum, tedy od datum (soud vychází ze zákonné domněnky doručení třetí pracovní den po odeslání, které nastalo dle podacího lístku datum), a ve zbytku žalobu zamítl.

29. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o.s.ř.

30. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalovaná byla při zohlednění zamítnutého příslušenství procesně úspěšnější, avšak procesní náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.