46 C 150/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 23 209,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 990 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 141,76 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 990 Kč od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 2 660,33 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 558,85 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 803,59 Kč k rukám titul. jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně doručila soudu dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 23 209,18 Kč s úrokem z prodlení. Žalobkyně uvedla, že žalobkyně jako věřitelka (úvěrující) uzavřela dne datum se žalovaným jako dlužníkem (úvěrovaným) smlouvu o úvěru (o poskytnutí úvěrového rámce) číslo (dále jen smlouva), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši úvěrového rámce 20 000 Kč, přičemž k prvnímu čerpání došlo platbou na účet prodejce ve výši 17 990 Kč, následně žalovaný kreditní kartou čerpal 2 000 Kč. V průběhu trvání smlouvy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pěti měsíčních splátek, splatných od datum do datum O tom byl žalovaný informován dopisem žalobkyně ze dne datum, kterým žalobkyně současně vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky vyplývající z předmětné smlouvy. Dlužné splátky do zesplatnění činily podle žaloby 5 588,65 Kč, zesplatněná část jistiny 16 411,68 Kč, poplatky za upomínky 450 Kč (3 x 150 Kč), náklady na zesplatnění 200 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 80,10 Kč a smluvní pokuta za prodlení 558,85 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení.

2. V doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že žalovaný byl v rámci prověřování úvěruschopnosti lustrován v interních i externích databázích, v insolvenčním rejstříku, v evidenci hledaných osob, jeho doklad byl prověřován, zda není ztracený či odcizený. Dále žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným, které byly poměřovány v rámci interních skóringových modelů. V dané věci žalobkyně zjistila z NRKI, že žalovaný měl v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy již úvěr se splátkami ve výši 7 593 Kč měsíčně. Žalovaný neprocházel v registru rizikových subjektů skupiny anonymizováno banky. Žalovaný neprocházel ani v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Podle žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného prokázána i tím že žalovaný uvedl příjem ve výši částka měsíčně, které měl pobírat jako anonymizováno ve společnosti právnická osoba, přičemž podle údajů žalovaného jeho výdaje na bydlení činily částka měsíčně, na splátky dalších úvěrů ve výši částka měsíčně a na ostatní výdaje částka (životní minimum). Žalovaný měl být svobodný a neměl mít vyživovací povinnosti. Dle žalobkyně byl žalovaný schopný splácet úvěr.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Účastníci souhlasili dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí, když se k jim zaslané výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřili (žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena náhradně na adresu trvalého pobytu zjištěnou z centrální evidence obyvatel).

5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

6. Dle zprávy o interním posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní ze dne datum vyplývá, že žalobkyně nezjistila, že by byl žalovaný rizikový klient.

7. Z úvěrové smlouvy ze dne datum číslo soud zjistil, že žalovaný o sobě při uzavírání smlouvy uvedl, že pracuje jako kvalifikovaný anonymizováno ve právnická osoba s.r.o., kde je zaměstnán od datum s čistým příjmem částka měsíčně. Uvedl, že je svobodný bez vyživovacích povinností. Celá domácnost žalovaného měla mít měsíční příjem částka. Jeho výdaje na bydlení měly dosahovat částka měsíčně a výdaje na splátky dřívějších úvěrů částka.

8. Ze smlouvy o úvěru číslo z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud dále zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši úvěrového rámce 20 000 Kč a tento úvěr mu byl také poskytnut. Žalovaný se úvěr zavázal splácet v pravidelných splátkách. V rámci smlouvy/žádosti jsou obsažena ujednání o smluvní pokutě ani o sankcích v rámci vymáhání., avšak jsou skryta ve vícestránkovém textu smlouvy. Smlouva není žalovaným podepsána.

9. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ke smlouvě číslo vyplývá, že obsahuje základní informace o úvěru, avšak není žalovaným podepsán.

10. Z výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že žalovaný čerpal část úvěru platbou v prodejně anonymizováno v obec ve výši částka a dále čerpal částka.

11. Z upomínek ze dne datum, datum a datum byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek.

12. Úvěr byl zesplatněn výzvou ze dne datum, přičemž žalovaný byl povinen dluh uhradit do dvaceti dnů od vystavení zesplatnění. Podle dodejky byla zásilka se zesplatněním žalovanému odeslána.

13. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalovanému byly již před uzavřením úvěrové smlouvy opakovaně okresním soudem nařízeny exekuce (např. sp. zn. spisová značka, spisová značka) a byla proti němu vedena nalézací řízení.

14. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

15. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

22. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

23. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

24. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

25. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

26. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

27. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

28. Pokud žalobkyně namítá, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo stanovuje mírnější požadavky na přezkoumávání úvěruschopnosti než vnitrostátní úprava (z. s. ú.), pak je uvedená námitka nedůvodná, neboť směrnice stanoví jen minimální harmonizaci. Minimální harmonizace znamená, že členské státy převezmou z EU takové opatření, která zabezpečí minimální stejnou ochranu ve všech členských státech. Podle článku 169 SFEU odst. 4 je však dovoleno přijímat i opatření přísnější. Tato minimální harmonizace dává spotřebitelům jistotu v to, že ve všech členských státech jim bude poskytnuta stanovená minimální ochrana.

29. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí číslo 2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009 číslo - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení číslo 2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalovaného.

30. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014 číslo, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

31. Jak již bylo uvedeno v doplnění žaloby, žalobkyně při uzavírání smlouvy vycházela z tvrzení žalovaného a z nahlédnutí do externích i interních databází. Žalobkyně si však nevyžádala doložení dokladů o příjmech, nákladech, výdajích a závazcích žalovaného a tvrzené doklady žalovaného ani soudu nepředložila. Žalobcem tvrzené skutečnosti přitom byly zjevně nepravdivé, ačkoliv žalovaný tvrdil, že na splátky dřívějších úvěrů vynakládá pouze částka, sama žalobkyně měla informace, že ve skutečnosti žalovaný splácí nejméně částka. Již to mělo vést žalobkyni k obezřetnosti. Žalobkyně tak nesplnila svou zákonnou povinnost s řádnou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného, v důsledku čehož je posuzovaná úvěrová smlouva neplatná.

32. V projednávané věci žalobkyně poskytla žalovanému částku 19 990 Kč, kterou žalovaný čerpal. Na uvedenou částku žalovaný nesplatil nic. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o 19 990 Kč. Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal, včetně úroku z prodlení a ve zbytku žalobu zamítnul.

33. O lhůtě k plnění soudu rozhodnul dle ustanovení §160 o. s. ř.

34. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla úspěšná (při zohlednění zamítnutého příslušenství) v rozsahu 91 % a neúspěšná v rozsahu 9 %. Náleží jí proto náhrada v rozsahu 82%. Účelně vynaložené náklady žalobkyně představují paušální odměna advokáta za zastoupení dle sazeb stanovených v § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 2,5 x 300 Kč, tři režijní paušály á 100 Kč (dle §§ 11, 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.) tj. 300 Kč za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), částka odpovídající 21% DPH ze součtu předchozích částek tj. 220,50 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 929 Kč. Podíl 82 % ze součtu uvedených částek ve výši 2 199,50 Kč činí 1 803,59 Kč.

35. K aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. okresní soud přistoupil vzhledem k tomu, že je mu známo z úřední činnosti, že žalobkyně podává opakovaně návrhy na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Okresní soud přitom rovněž respektoval judikaturu krajských soudů (např. publikované usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 11. 2014, sp. zn. 12 Co 433/2014 (Soudní rozhledy číslo str. 18). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.