46 C 153/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 28 217 Kč s příslušenstvím

I. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 632 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 632 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, částky 894 Kč a úroku ve výši 69,76 % ročně z částky 15 568,45 Kč od [datum] do [datum], se řízení podle §96 o. s. ř. pro částečné zpětvzetí žaloby ze strany žalobkyně zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 068 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. V rozsahu, v němž žalobkyně požadovala zaplacení částky 5 014 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 082 Kč od [datum] do zaplacení, částky 5 609 Kč a úroku ve výši 25 % z částky 15 568,45 Kč od [datum] do [datum] a úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 15 568,45 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 36 612 Kč, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne [datum] žalobu, kterou se domáhala zaplacení částky 21 714 Kč s úrokem a úrokem z prodlení a 6 503 Kč.

2. Žalobkyně uvedla, že jako věřitelka uzavřela dne [datum] se žalovaným jako dlužníkem (úvěrovaným) úvěrovou smlouvu [číslo] (dále jen smlouva), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalobkyní jakožto věřitelem (úvěrujícím) žalovanému jakožto dlužníkovi (úvěrovanému) ve výši 16 000 Kč. Žalovaný měl úvěr splatit ve 18 měsíčních splátkách po 1 932 Kč. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 94,76 % p. a. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů o příjmech a prohlášení žalovaného. Na základě těchto podkladů bylo zjištěno žalobkyní, že volné zdroje žalovaného jsou dostatečné. Byla prověřena úvěrová historie žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI. Po provedení scoringu žalovaného bylo rozhodnuto o poskytnutí úvěru. Proti žalovanému nebylo vedeno insolvenční řízení. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení se splácením. Do data zesplatnění úvěru žalovaný splatil 1 x 1 932 Kč (celkem 1 932 Kč). Žalobkyni vzniklo na základě bodu 6.1 smlouvy právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 3 x 499 Kč (1 497 Kč) v důsledku prodlení se splátkami v délce delší než 30 dnů. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni rovněž právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného podle bodu 6.2 smlouvy ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč). Podle bodu 6.3 smluvních ujednání došlo v důsledku prodlení ke zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Podle bodu 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobou žalobkyně požaduje zaplatit původní dlužnou jistinu úvěru ve výši 15 568,45 Kč, přirostlý úrok ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3 574,90 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 1 497 Kč, náklady v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy od [datum] do [datum] ve výši 6 503 Kč, úrok z částky 15 568,45 Kč od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení z částky 21 714 Kč od [datum] do zaplacení.

3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

4. Z karty hodnocení klienta ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný o sobě uvedl, že je zaměstnancem s čistým příjmem 14 600 Kč měsíčně. Jeho výdaje byly stanoveny ve výši životního minima 3 860 Kč, na bydlení měl vydávat 2 603 Kč. Celkově tak výdaje žalovaného měly činit 6 463 Kč a rezerva žalovaného měla dosahovat 7 137 Kč. Zaměstnavatelem žalovaného měla být [právnická osoba] s.r.o. Žalovaný byla zaměstnán na dobu neurčitou, měl být rozvedený, žil sám, má maturitu a bydlí ve státním či obecním bydlení.

5. Z kopie občanského průkazu soud rozhodné skutečnosti nezjistil.

6. Z dokladu o příjmu žalovaného ze dne [datum] a [datum] je zřejmé, že příjem žalovaného ve [právnická osoba] s.r.o. činil 12 768 Kč, resp. 15 264 Kč.

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne [datum] č. a z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 16 000 Kč s úrokem 94,76 % p.a. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 18 pravidelných splátkách ve výši 1 932 Kč měsíčně. Žalovaný měl podle smlouvy splatit celkem 30 510 Kč.

8. Z předsmluvního formuláře je zřejmé, že jsou v něm shrnuty základní ustanovení smlouvy o úvěru. Ujednání o smluvních pokutách jsou stejně jako u smlouvy uvedena v rozsáhlém textu bez zvýraznění.

9. Dle dokladu o vyplacení úvěru ze dne [datum] bylo žalovanému vyplaceno na úvěr 16 000 Kč.

10. Z přehledu úvěru ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný na úvěr splatil 1 x 1 932 Kč (celkem 1 932 Kč).

11. Z výzvy ze dne [datum], [datum] a [datum] vyplývá, že žalovaný se dostal do prodlení se splácením splátek a byla upozorněna na možnost zesplatnění úvěru, přičemž ke zesplatnění následně došlo oznámením ze dne [datum].

12. Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou ze dne [datum]. <b>13. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalovanému byla vedena nalézacích řízení a rovněž tak je proti žalovanému vedeno několik exekucí.</b> 14. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

15. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

22. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

23. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

24. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

25. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

26. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

27. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo]). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18.

28. Je třeba připomenout, že již dne [datum] vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne [datum] o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. [ulice] národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. [ulice] národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalovaného.

29. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

30. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila. Spolehla se, že žalovaný doložil svůj velmi nízký příjem. Výdaje žalovaného však nebyly vůbec prověřovány, a to přesto, že žalovaný tvrdil neobvykle nízkou částku nákladů, přičemž zejména částka 2 603 Kč na bydlení je neobvykle nízká. Je nepochybné, že žalobkyně příjmy a zejména výdaje žalovaného (jeho úvěruschopnost) řádně neprověřila. Metodika stanovená Českou národní bankou dodržena nebyla. Smlouva o úvěru je tak neplatná dle § 86 z. s. ú. <b>31. V projednávané věci žalobkyně poskytla žalovanému částku 16 000 Kč, z níž žalovaný splatila pouze 1 932 Kč. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o 14 068 Kč. Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal a ve zbytku žalobu zamítl.</b> 32. V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

33. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o.s.ř. ve splátkách s ohledem na výši dlužné částky.

34. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně měla v řízení převážně neúspěch, avšak žalovanému náklady řízení nevznikly.