46 C 161/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 50 267 Kč s příslušenstvím

I. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 971 Kč, se řízení pro částečné zpětvzetí žaloby podle § 96 o. s. ř. zastavuje.

II. Žaloba o zaplacení částky 39 296 Kč a úroku z prodlení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u okresního soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 50 267 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel dne [datum] (správně dne [datum]) se žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru„ [anonymizováno]“ [číslo]. Na základě se na základě smlouvy zavázala poskytnout žalovanému úvěr na nákup automobilu ve výši 148 318 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 60 měsíčních splátkách ve výši 3 657 Kč. Úroková sazba činila 16,63 % a RPSN 19,57 %. Žalovaný se celkově zavázal splatit 219 420 Kč. Součástí úvěru je i poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 %. Úvěr byl poskytnut plněním na účet prodejce vozu ([právnická osoba]). Žalovaný uhradil dle žaloby 65 826 Kč, přičemž v následném podání upřesnila žalobkyně, že uhrazena byla celkem částka 149 937 Kč (č.l. 22 a násl.). Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, přistoupila žalobkyně k jeho zesplatnění ke dni [datum]. Podle žalobkyně se celkový dluh žalovaného ve výši 50 267 Kč skládá z poskytnutých nevrácených peněžních prostředků ve výši 41 000 Kč, dlužných úroků ve výši 6 667 Kč a nákladů na straně žalobkyně ve výši 1 500 Kč a nákladů na upomínky 1 000 Kč. Nadto požaduje žalobkyně úrok z prodlení z dlužné jistiny. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně podle žaloby prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný písemně prohlásil, jaké jsou jeho příjmy, kolik činí náklady na bydlení, srážky ze mzdy a exekuce, závazky po splatnosti a náklady na splátky půjček a leasingů. Uvedl rovněž svůj rodinný stav a počet vyživovaných osob. Údaje žalovaného byly prověřeny na základě telefonického prověřování, výpisu z účtu a vlastního modelu. Žalovaný byl prověřen v databázi [příjmení], v insolvenčním rejstříku, [příjmení] a CRIF. Dle žalobkyně byl žalovaný úvěruschopný.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal zcela pasivní.

4. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve vztahu k žalovanému se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. má za to, že s takovým postupem souhlasí, neboť se k výzvě, které mu byla doručena (náhradně) nevyjádřil.

5. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalovanému bylo nařízeno několik exekucí (č.l. 12).

6. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti se podává, že žalovaný se prokázal občanským průkazem a osobní přítomností v prodejně, byl prověřován v databázích [příjmení], [příjmení], v insolvenčním rejstříku a v databázi CRIF. Jeho čistý příjem měla činit mzda 18 000 Kč, náklady na bydlení měly dosahovat 2 000 Kč a měly být ověřeny telefonicky. Zjištěné skutečnosti měly být ověřeny z výplatních pásek a z příslušných databází a registrů. Rozdíl příjmů a výdajů měl být 16 000 Kč a žalovaný měl být schopen splácet 16 000 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného prověřovány nebyly (políčka s údaji o předložení dokladů jako jsou nájemní smlouvy, výpis z bankovního účtu či jiné jsou nevyplněna).

7. Z výplatních pásek žalovaného za měsíce červenec, srpen a září 2019 vyplývá, že čistý skutečně vyplacený příjem žalovaného činil v těchto měsících 18 750 Kč, 17 950 Kč a 25 275 Kč.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru COFIAUTO [číslo] ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně prostřednictvím obchodníka [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr na koupi osobního automobilu Volkswagen Passat rok výroby 2009 ve výši 148 318 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit 60 měsíčními splátkami ve výši 3 657 Kč Celkem měl žalovaný splatit 219 420 Kč.

9. Z výpisu z účtu (obratů) soud zjistil, že dne [datum] byla provedena úhrada kupní ceny vozidla na účet obchodníka v celkové výši 143 998 Kč.

10. Dle čestného prohlášení ze dne [datum] měl žalovaný při sjednávání smlouvy sdělit pravdivé a úplné údaje.

11. Žalobkyně předložila kopii občanského průkazu a průkazu zdravotní pojišťovny žalovaného.

12. Dle upomínky ze dne [datum] byl žalovaný v prodlení se zaplacením 9 157 Kč, dle upomínky ze dne [datum] již byla výše částky v prodlení 13 414 Kč.

13. Z odstoupení od smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně od smlouvy odstoupila pro prodlení žalovaného. Odstoupení bylo žalovanému doručováno na adresu jeho trvalého pobytu.

14. Žalovaný byl dne [datum] vyzván k zaplacení částky po odstoupení ve výši 123 407 Kč.

15. Dle platební historie žalovaný celkem na úvěr splatil celkem 149 937 Kč.

16. Je zřejmé, že zejména výdaje a závazky žalovaného prověřovány nebyly. Žalobkyně zcela pominula řádně zjišťovat výši skutečných příjmů a skutečných závazků a výdajů žalovaného. Přitom tvrzená výše nákladů na bydlení ve výši 2 000 Kč byla zcela evidentně nevěrohodná. Žalobkyně si od žalovaného nevyžádala ani doklady o nákladech na bydlení ani výpisy z běžného účtu za účelem posouzení jeho schopnosti úvěr splácet. <b>17. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.</b> 18. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

19. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

26. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

27. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

28. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

29. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

30. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

31. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo]). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18.

32. Jak již bylo uvedeno v žalobě, žalobkyně při uzavírání smlouvy vycházela z tvrzení žalovaného o jeho výdajích. Žalobkyně si nevyžádala doložení dokladů o nákladech, výdajích a závazcích žalovaného. Jak vyplývá z listiny označené jako zpráva o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně si zejména nevyžádala žádné doklady o výdajích žalovaného na bydlení (nájemní smlouva, platby SIPO) a ani si neověřila, zda a případně jakými prostředky žalovaný s ohledem na jeho velmi nízký příjem disponuje (například výpisem z bankovního účtu). Žalobkyně tak nesplnila svou zákonnou povinnost s řádnou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného. Smlouva je proto neplatná. <b>33. V projednávané věci žalobkyně poskytla žalovanému částku 148 318 Kč, z níž žalovaný splatil 149 937 Kč. Žalovaný se tak bezdůvodně neobohatil. Okresní soud proto žalobu zamítl.</b> 34. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšnému žalovanému náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.