46 C 167/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o 208 252,18 Kč s příslušenstvím

I. Návrh žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 92 768,66 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 115 483,52 Kč, žalovaného úroku a úroku z prodlení, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně doručila soudu dne [datum] návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 208 252,18 Kč s úrokem a úrokem z prodlení.

2. Podle žaloby žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] [anonymizováno] smlouvu [číslo] na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne [datum] uzavřela žalovaná s žalobkyní dodatek [číslo] na základě něhož žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 300 000 Kč. Na základě úvěrové smlouvy byla žalovaná povinna splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 137 Kč. Výše úroku činila 10,9 % p. a. Dne [datum] uzavřela žalovaná s žalobkyní dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, na základě něhož byla posunuta splatnost splátek z 20. dne v měsíci na 24. den v měsíci. Na splátku splatnou dne [datum] žalovaná splatila jen 3,34 Kč, následné splátky již žalovaná nehradila. Žalobkyně proto úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Po zesplatnění žalovaná splatila ještě celkem 25 771,91 Kč. Žalobkyně žalobou požaduje zaplacení jistiny ve výši 208 252,18 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 034,86 Kč, úrok a úrok z prodlení z dlužných částek.

3. Žalobkyně uvedla, že prověřovala úvěruschopnost žalované, a to na základě informací, které jí žalovaná sama poskytla v žádosti o úvěr. Osobní údaje ověřuje žalobkyně proti informacím z klientových dokladů, údaje o finanční situaci žalované žalobkyni poskytuje sama žalovaná a žalobkyně je dále dle potřeby ověřuje. Žalobkyně ověřuje poměry žalované v BRKI a NRKI a z informací, které byly k dispozici společnostem ve skupině PPF.

4. Na základě výzvy soudu žalobkyně doplnila, že z dokladů žalované zjistila, že žalovaná bydlela v nájemním bydlení, byla svobodná, neměla vyživovací povinnosti, sama uvedla, že splácí měsíčně úvěry částkou ve výši 3 020 Kč, avšak dle pořízené úvěrové zprávy činila celková měsíční splátka 5 288 Kč. Žalovaná měla pracovat ve společnosti [právnická osoba] se mzdou 18 796 Kč měsíčně. Žalovanou deklarované příjmy ostatních členů domácnosti činily 20 000 Kč. Žalovaná vydávala dle svého prohlášení na bydlení 5 660 Kč měsíčně a na léky, jídlo a dopravu dalších 3 000 Kč. Podle tzv. expertní analýzy činily výdaje domácnosti 5 970 Kč a výdaje žalované 3 140 Kč. Žalobkyně zdůrazňuje, že žalované svůj dluh uznala, nadto své předchozí závazky řádně splácela. Na nynější úvěr splatila řádně celkem 46 splátek.

5. Při jednání soudu dne [datum] navrhla žalobkyně vydání rozsudku pro uznání s odkazem na uznání žalované ze dne [datum] založené do spisu. Uznání bylo žalovanou učiněno vůči žalobkyni, nikoliv ve vztahu k soudu. S ohledem na skutečnost, že žalovaná v probíhajícím řízení nárok žalobkyně neuznala (a to ani písemně ani případně u jednání soudu), okresní soud návrh žalobkyně zamítl. Hmotněprávní uznání nároku žalovanou podle okresního soudu neumožňuje soudu pominout jeho zákonnou povinnosti zkoumat z úřední povinnosti, zda žalobkyně jako poskytovatelka úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy (§86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

6. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

7. Z potvrzení o výši příjmu ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná byla zaměstnána v pracovním poměru na dobu neurčitou ve společnosti [právnická osoba] od [datum] na pozici„ fulfillment associate“ s průměrným výdělkem 18 796 Kč.

8. Z přehledu žádostí o úvěr je patrné, že žalovaná od roku 2017 žádala opakovaně o půjčku, čtyři úvěry jí byly schváleny a dvě žádosti byly stornovány. Poté již byly další žádosti zamítnuty.

9. Dle úvěrové zprávy ze dne [datum] plyne, že žalovaná bydlela v [obec], měla tři existující úvěry v celkové výši 370 300 Kč s měsíční splátkou 5 288 Kč.

10. Z rámcové smlouvy o [číslo] ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně zřídila žalované bankovní účet.

11. Z dodatku [číslo] k rámcové smlouvě ze dne [datum], ze standardní informace o spotřebitelském úvěru a splátkového kalendáře vyplývá, že na základě tohoto dodatku byl žalované poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč, který byl úročen úrokovou sazbou 10,9 % p.a. a žalovaná se zavázala jej řádně splácet 121 anuitními splátkami po 4 137 Kč. [příjmení] 221 074 Kč byla určena na refinancování starší půjčky.

12. Z výpisu z běžného účtu ze dne [datum] vyplývá že žalovaná čerpala úvěr ve výši 300 000 Kč, přičemž z tohoto úvěru splatila předchozí dluh ve výši 219 295,80 Kč.

13. Dodatkem [číslo] ze dne [datum] byla posunuta splatnost splátek z 20. dne v měsíci na 24. den v měsíci.

14. Dle uznání dluhu ze dne [datum] žalovaná svůj dluh z úvěru uznala.

15. Dle přehledu plateb žalovaná na uvedený úvěr splatila celkem 207 231,34 Kč.

16. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne [datum] vyplývá, že celkový dluh žalobkyně vyčíslila částkou 244 487,04 Kč. <b>17. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované.</b> 18. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

19. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

26. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

27. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

28. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

29. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

30. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

31. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo]). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18.

32. Je třeba připomenout, že již dne [datum] vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne [datum] o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. [ulice] národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. [ulice] národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

33. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

34. Jak již bylo uvedeno, žalobkyně řádně neprověřila příjmy a zejména pak výdaje a závazky žalované. Přitom měla být žalobkyně obezřetná již proto, že ji žalovaná nepravdivě informovala o výši svých splátek na předchozí již splácené úvěry. Výše dluhu žalované byla přitom velmi vysoká (370 300 Kč) a jen na splátky dřívějších dluhů žalovaná vydávala téměř třetinu svých příjmů (5 288 Kč měsíčně). Žalobkyně tvrzené příjmy ostatních členů domácnosti žalované (údajně 20 000 Kč) ani neúvěrové výdaje žalované (údajně 8 660 Kč) podrobně nezkoumala a neprověřovala. Předepsaná metodika nebyla dodržena. Úvěrová smlouva je proto (i z tohoto důvodu) podle § 86 a 87 z. s. ú. neplatná.

35. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

36. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

37. Žalobkyně žalovanému poskytla celkem částku 300 000 Kč, z čehož žalovaná splatila pouze 207 231,34 Kč Okresní soud proto žalobkyni přiznal pouze nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu uvedených částek, tedy ve výši 92 768,66 Kč. V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

38. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o. s. ř., neboť žalovaná zůstala v řízení nečinná a z obsahu spisu nevyplývají skutečnosti pro stanovení lhůty delší než zákonné.

39. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně měla v řízení převážný neúspěch, avšak žalované náklady řízení nevznikly.