46 C 168/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 30 181 Kč + 12 463,08 Kč s příslušenstvím

I. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 100 Kč od [datum] do zaplacení, částky 488,38 Kč a úroku ve výši 18,14 % ročně z částky 24 849,06 Kč od [datum] do [datum], se řízení podle § 96 o. s. ř. pro částečné zpětvzetí žaloby ze strany žalobkyně zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 720 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. V rozsahu, v němž žalobkyně požadovala zaplacení částky 22 361 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29 081 Kč od [datum] do zaplacení, částky 11 974,70 Kč a úroku ve výši 35 % ročně z částky 24 849,06 Kč od [datum] do [datum], úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 24 849,06 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 73 526 Kč, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne [datum] žalobu, kterou se domáhala zaplacení částky 30 181 Kč s úrokem a úrokem z prodlení a 12 463,08 Kč.

2. Žalobkyně uvedla, že jako věřitelka uzavřela dne [datum] se žalovanou jako dlužníkem (úvěrovaným) úvěrovou smlouvu [číslo] (dále jen smlouva), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalobkyní jakožto věřitelem (úvěrujícím) žalované jakožto dlužníkovi (úvěrovanému) ve výši 30 000 Kč. Žalovaná měla úvěr splatit ve 36 měsíčních splátkách po 1 940 Kč. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 54,20 % p. a. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu žalované a prohlášení žalované. Na základě těchto podkladů bylo zjištěno žalobkyní, že volné zdroje žalované jsou dostatečné. Byla prověřena úvěrová historie žalované v databázích [příjmení] a NRKI. Po provedení scoringu žalované bylo rozhodnuto o poskytnutí úvěru. Proti žalované nebylo vedeno insolvenční řízení. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení se splácením. Do data zesplatnění úvěru žalovaná splatila 10 x 1 940 Kč a 1 x 240 Kč, 1 x 1 700 Kč a 2 x 970 Kč (celkem 23 280 Kč). Žalobkyni vzniklo na základě bodu 6.1 smlouvy právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 2 x 499 Kč (998 Kč) v důsledku prodlení se splátkami v délce delší než 30 dnů. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni rovněž právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované podle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč (2 x 200 Kč). Podle bodu 6.3 smluvních ujednání došlo v důsledku prodlení ke zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Podle bodu 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobou žalobkyně požaduje zaplatit původní dlužnou jistinu úvěru ve výši 24 849,06 Kč, přirostlý úrok ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3 219,99 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, náklady v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy od [datum] do [datum] ve výši 12 463,08 Kč, úrok z částky 24 849,06 Kč od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení z částky 30 181 Kč od [datum] do zaplacení.

3. Podáním ze dne [datum] (č.l. 20 a násl.) žalobkyně žalobu doplnila a uvedla, že úvěruschopnost žalované řádně zjišťovala, přičemž zjistila, že čistý měsíční příjem žalované činil 21 800 Kč, její celkové měsíční náklady žalované dosahovaly 7 860 Kč a její volní zdroje tak byly ve výši 12 940 Kč. Na základě matematického modelu provedla žalobkyně scóring žalované. Žalobkyně prověřila, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, její doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, její zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající se žalovanou doporučil úvěr ke schválení. Podle formuláře hodnocení žalované dosahovaly její volné zdroje 12 940 Kč. K výdajům uváděným žalovanou přičítala žalobkyně rezervu 1 000 Kč. Ve vztahu k výdajové stránce kalkulovala žalobkyně výši životního minima ve výši 3 860 Kč, což je částka postačující k obživě a výdaje stanovila paušálně. Vycházela z toho, že žalovaná byla povinna sdělit své výdaje pravdivě. Žalobkyně dále provedla výpis z NRKI a z registru [příjmení], přičemž v posledně uvedeném registru neměla žalovaná v době žádosti závazky po splatnosti. Žalovaná rovněž uzavřela smluvní pojištění pro případ neschopnosti úvěr splácet. Žalovaná měla zjištěn stálý příjem u společnosti [právnická osoba] Žalobkyně podepsala čestné prohlášení v souvislosti s žádostí o úvěr, přičemž případná nepravdivost prohlášení nemůže jít žalobkyni k tíži. Žalovaná uvedla výdaje na bydlení ve výši 4 000 Kč, přičemž z této uvedené částky je třeba vycházet. Žalovaná dále uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost, k ostatním výdajům žalované nemá žalobkyně podklady. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že úvěruschopnost žalované prověřovala řádně.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Ze snímku občanského průkazu žalované (č. l. 25 a 26) soud rozhodné skutečnosti nezjistil.

6. Ze souhlasu s kopírováním a uchování občanského průkazu či jiného průkazu totožnosti (č. l. 27), že tento měl být udělen pro potřeby smlouvy o podnikatelské zápůjčce či úvěru.

7. Z výpisů z registru [příjmení] ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná uvedeným registrem neprocházela.

8. Z ověření v registru NRKI vyplývá, že žalovaná byla hodnocena s nízkým rizikem.

9. Z karty hodnocení klienta ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná o sobě uvedla, že je zaměstnaná s čistým příjmem 21 800 Kč měsíčně. Její výdaje byly stanoveny ve výši životního minima 3 860 Kč, na bydlení měla vydávat 4 000 Kč. Celkově tak výdaje žalované měly činit 7 860 Kč a rezerva žalované měla dosahovat 12 940 Kč. Zaměstnavatelem žalované měla být společnost [právnická osoba] Žalovaná byla zaměstnána na dobu neurčitou, měla být rozvedená, žila sama, má maturitu a bydlí ve vlastním bydlení. Splátky na jiné úvěry, zápůjčky, leasing apod. byly uvedeny v nulové výši stejně jako náklady na dopravu a další výdaje žalované.

10. V prohlášení ze dne [datum] žalovaná deklarovala, že je schopna úvěr splácet, k čemuž učinila několik prohlášení.

11. Dle přihlášky do pojištění ze dne [datum] (č. l. 28 a 29) je patrné že žalovaná projevila zájem být pojištěna pro případ neschopnosti úvěr splácet.

12. Z oznámení o provedení příkazu k úhradě (dokladu o příjmu žalované) ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] (č. l. 30 až 33) je zřejmé, že příjem žalované ve společnosti [právnická osoba] činil 20 765 Kč, 20 893 Kč, 20 784 Kč, resp. 23 819 Kč.

13. Z předsmluvního formuláře je zřejmé, že jsou v něm shrnuty základní ustanovení smlouvy o úvěru. Ujednání o smluvních pokutách jsou stejně jako u smlouvy uvedena v rozsáhlém textu bez zvýraznění.

14. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne [datum] č. a z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze splátkového kalendáře soud (doložených včetně dokladu o doručení -dodejky) okresní soud zjistil, že žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč s úrokem 54,20 % p.a. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v 36 pravidelných splátkách ve výši 1 940 Kč měsíčně. Žalovaná měla podle smlouvy splatit celkem 61 272 Kč.

15. Dle dokladu o vyplacení úvěru ze dne [datum] bylo žalované vyplaceno na úvěr 30 000 Kč.

16. Z přehledu úvěru ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná na úvěr splatila 10 x 1 940 Kč, 1 x 240 Kč, 1 x 1 700 Kč a 2 x 970 Kč (celkem 23 280 Kč).

17. Z výzvy ze dne [datum] a [datum] vyplývá, že žalovaná se dostala do prodlení se splácením splátek a byla upozorněna na možnost zesplatnění úvěru, přičemž ke zesplatnění následně došlo oznámením ze dne [datum].

18. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení předžalobní výzvou ze dne [datum]. <b>19. Z úřední činnosti je soudu známo (č. l. 10 a 13), že proti žalované byla a jsou vedena nalézacích řízení a bylo tomu i v době uzavírání úvěrové smlouvy. Rovněž tak je proti žalované vedeno několik exekucí.</b> 20. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

21. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

26. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

28. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

29. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

30. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

31. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

32. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo]). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18.

33. Je třeba připomenout, že již dne [datum] vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne [datum] o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. [ulice] národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. [ulice] národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalované.

34. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně úvěruschopnost žalované řádně neprověřila. Spolehla se, že žalovaná doložila svůj příjem. Výdaje žalované však nebyly vůbec prověřovány, a to přesto, že žalovaná tvrdila neobvykle nízkou částku nákladů, přičemž zejména částka 4 000 Kč na bydlení je neobvykle nízká. Vlastní bydlení žalované nebylo nijak doloženo. Výdaje žalované byly stanoveny ve výši životního minima, aniž by byly jakkoliv ověřovány. V době, kdy byl úvěr poskytnut, byla proti žalované vedena již řada nalézacích řízení. Je nepochybné, že žalobkyně příjmy a zejména výdaje žalované (její úvěruschopnost) řádně neprověřila. Metodika stanovená Českou národní bankou dodržena nebyla. Smlouva o úvěru je tak neplatná dle § 86 z. s. ú. <b>35. V projednávané věci žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč, z níž žalovaná splatila pouze 23 280 Kč. Žalovaná se tak bezdůvodně obohatila o 6 720 Kč. Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal a ve zbytku žalobu zamítl.</b> 36. V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

37. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o.s.ř. ve splátkách s ohledem na výši dlužné částky.

38. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně měla v řízení převážně neúspěch, avšak žalované náklady řízení nevznikly.