46 C 172/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě, se sídlem v obec, ulice a číslo, rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 11 636,46 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 572,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 572,38 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 064,08 Kč s úrokem z prodlení, kapitalizovaného úroku ve výši 1 298,14 Kč a úroku z částky 10 572,38 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 035,25 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce titul titul. jméno příjmení, Ph.D., advokáta se sídlem v obec a číslo.

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 11 636,46 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení.

2. Žalobkyně uvedla, že právnická osoba anonymizována tři slova uzavřela dne datum se žalovaným jako dlužníkem (úvěrovaným) smlouvu o revolvingovém úvěru číslo jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši úvěrového rámce 10 000 Kč. Žalovaný čerpal úvěr naposledy dne datum ve výši 10 636,38 Kč. Podle žaloby žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas. příjmení proto od smlouvy odstoupila a dlužnou částku zesplatnila. Odstoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum a nabylo účinnosti datum. Pohledávku za žalovaným banka postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností ke dni datum. Žalobou žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 572,38 Kč, poplatků 700 Kč, smluvní pokuty ve výši 364,08 Kč a úroků za dobu do datum ve výši 1 298,14 Kč. Žalobkyně požaduje rovněž zaplacení úroků a úroků z prodlení od datum.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

4. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. v případě žalovaného se má ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s takovým postupem souhlasí, když se k zaslané výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřil (bylo doručeno náhradně fikcí).

5. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb číslo ze dne datum vyplývá, že na základě uvedené smlouvy se žalovaný stal klientem banky.

6. Z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum vyplývá, že žalovaný v žádosti uvedl, že je anonymizováno, bydlí u role v řízení, nemá vyživovací povinnost, je anonymizována dvě slova s příjmem částka měsíčně, uvedl, že jeho celkové náklady na domácnost činí částka. Podle smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Úvěr byl bankou anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova schválen datum. Z žádosti o revolvingový úvěr nevyplývá, že by žalovaný doložil své příjmy, náklady a výdaje.

7. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a z formuláře pro základní informace o spotřebitelském úvěru vyplývá, že žalovanému byl ze strany anonymizována čtyři slova revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 10 000 Kč poskytnut. Úvěr zprostředkovala právnická osoba, a.s.

8. Z dopisu ze dne datum vyplývá, že banka oznámila žalovanému schválení úvěru.

9. Z přehledu pohybů na úvěrovém účtu vyplývá, že žalovaný čerpal úvěr ve výši celkem 10 649,38 Kč, na nějž však splatil pouze 77 Kč.

10. Z odstoupení od smlouvy ze dne datum vyplývá, že banka od smlouvy o revolvingovém úvěru pro neplacení ze strany žalovaného odstoupila a úvěr zesplatnila s účinnosti ke dni datum.

11. Ze smlouvy o postoupení ze dne datum a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum (doloženo včetně poštovního podacího lístku ze dne datum) vyplývá, že pohledávka přešla na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván dlužnou částku zaplatit žalobkyni.

12. Žalovaný byl vyzván rovněž předžalobní výzvou ze dne datum (odeslána dne datum).

13. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

14. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy číslo s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

19. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (číslo Sb. NSS)).

20. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008 číslo. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008 číslo vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z datum ve věci C číslo – právnická osoba v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy 12/ 2014 s. 452)).

21. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

22. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

23. Je zřejmé, že poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřoval úvěruschopnost žalovaného jen formálně. Vycházel především z tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, která však řádně neprověřoval.

24. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

25. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí číslo 2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009 číslo - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení číslo 2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalovaného.

26. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014 číslo, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

27. Je zřejmé, že poskytovatel úvěru řádně výdaje žalovaného nezkoumal a nevyhodnotil. Bez dalšího spoléhal na tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích. Smlouva o úvěru je tak neplatná podle § 86 z. s. ú. a § 580 o.z.

28. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

29. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

30. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 10 649,38Kč (dle výpisu z účtu byla tato částka čerpána od datum do datum), z níž žalovaný splatil jen 77 Kč. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o částku 10 572,38 Kč. Uvedenou částku včetně úroku z prodlení okresní soud žalobkyni přiznal a ve zbytku žalobu zamítl. Za rozhodný okamžik pro stanovení okamžiku prodlení a výše úroku z prodlení je rozhodující okamžik zesplatnění úvěru. Od následujícího dne je žalovaný v prodlení.

31. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla úspěšná (při zohlednění příslušenství) v rozsahu 75 % a neúspěšná v rozsahu 25 %. Náleží jí proto náhrada v rozsahu 50%. Účelně vynaložené náklady žalobkyně představují paušální odměna advokáta za zastoupení dle sazeb stanovených v § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 2,5 x 300 Kč, tři režijní paušály á 100 Kč (dle §§ 11, 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.) tj. 300 Kč za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), částka odpovídající 21% DPH ze součtu předchozích částek tj. 220,50 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Podíl 50 % ze součtu uvedených částek činí 1 035,25 Kč.

32. Žalovaný je povinen uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně (§149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.