46 C 186/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě, se sídlem v  obec , ulice a číslo , rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 313 327,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 280 104 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky 33 223,10 Kč, žalovaného kapitalizovaného úroku ve výši 7 021,50 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 268,95 Kč a dále úroku ve výši 13,99 % ročně z částky 311 527,10 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 311 527,10 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 25 561,50 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně doručila Okresnímu soudu v Mostě dne [datum] návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 313 327,10 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení.

2. Žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] o poskytnutí úvěru ve výši 300 000 Kč. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 13,99 % p.a. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných splátkách. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, přistoupila věřitelka k jeho zesplatnění ke dni [datum] [právnická osoba] při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých žalovaným bance. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě statistických dat. Výpočtem získala banka výši disponibilních zdrojů žalovaného. Nebyla přitom zjištěna žádná skutečnost, která by poskytnutí úvěru bránila.

3. Žalovaná částka je představována nesplacenou jistinou úvěru ve výši 311 527,10 Kč, poplatky ve výši 1 800 Kč, dlužným kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 7 021,50 Kč a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 7 268,95 Kč. Současně je požadován úrok a úrok z prodlení za dobu od [datum]. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení ze dne [datum].

4. Žalobkyně žalobu doplnila podáním ze dne [datum] o tvrzení, že žalovaný při žádosti o úvěr uvedl svůj příjem ve výši 31 500 Kč, což koresponduje s údaji v posledním daňovém přiznání. Žalovaný nebyl v insolvenci, neměl pochybnou předchozí platební morálku a nebyly o něm zjištěny ani žádné jiné negativní informace. Žalovaný uvedl, že nemá výdaje kromě výdajů na bydlení ve výši 4 000 Kč měsíčně. [příjmení] sama stanovila životní výdaje žalovaného na základě jím poskytnutých informací a dle vlastního modelu banky ve výši 8 920 Kč měsíčně. Žalovaný neměl jiné úvěry. Žalovaný celkem splatil jen 19 896 Kč.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. v případě žalovaného se má ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí, když se žalovaný k zaslané výzvě (doručené náhradně fikcí) ve stanovené lhůtě nevyjádřil a žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila.

7. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

8. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2021 (č. l. 21-23) soud zjistil, že základ daně žalovaného (příjmy snížené o výdaje) činil 301 250 Kč, z čehož žalovaný zaplatil daň 17 340 Kč.

9. Dle prohlášení banky o posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne [datum] (č. l. 24) nebyl žalovaný v insolvenci, neměl jiné úvěry a nebyly o něm zjištěny negativní informace, uvedl, že má výdaje 0 kč a výdaje na bydlení 4 000 Kč. [příjmení] vlastní kalkulací stanovila jeho výdaje na částku 8 920 Kč měsíčně. [příjmení] shledala, že je žalovaný úvěruschopný.

10. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] je patrné, že [ulice] spořitelna, a.a. poskytla žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč, úročený úrokem ve výši 13,99 % p.a., který se žalovaný zavázal řádně splácet 108 měsíčními splátkami ve výši 4 974 Kč.

11. Z přehledu úvěrové historie vyplývá, že žalovaný na úvěr čerpal celkem 300 000 Kč a splatil jen čtyři splátky, celkem 19 896 Kč.

12. Dle výzvy ze dne [datum] byl žalovaný vyzván [právnická osoba] k úhradě dluhu do [datum], jinak dojde ke zesplatnění úvěru.

13. Dopisem ze dne [datum] oznámila [právnická osoba] žalovanému okamžité zesplatnění pohledávky.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávky včetně seznamu postoupených pohledávek je zřejmé postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

15. Z oznámení o postoupení soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému odesláno dle podacího archu [datum]. Následně postoupení oznámila žalované rovněž žalobkyně dne [datum], která žalovanou současně vyzvala k úhradě dluhu. Podle poštovního podacího archu byla zásilka odeslána [datum].

16. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

17. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

24. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

25. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

26. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

27. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

28. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo]). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18.

29. Je třeba připomenout, že již dne [datum] vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne [datum] o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. [ulice] národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. [ulice] národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalovaného.

30. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

31. Jak vyplývá z provedeného dokazování, poskytovatelka spotřebitelského úvěru řádně nezjišťovala výši výdajů žalovaného a spolehla se pouze na jeho tvrzení, resp. na vlastní kalkulaci. Žalovaný nadto měl dle daňového přiznání výrazně nižší příjem, než sám tvrdil (po odečtení daně od částky rozdílu mezi příjmy a výdaji žalovaného jen cca 23 659 Kč místo tvrzených 31 500 Kč). Na zjištění a prověření reálných nákladů a výdajů žalovaného pak žalobkyně zcela rezignovala, spokojila se s žalovaným uvedenými nulovými výdaji a velmi nízkými výdaji na bydlení v částce 4 000 Kč, které nebyly nijak ´prověřovány). Metodika stanovená Českou národní bankou dodržena nebyla. Smlouva o úvěru je tak neplatná dle § 86 z. s. ú. <b>32. V projednávané věci žalobkyně, resp. věřitelka poskytla žalované částku 300 000 Kč, přičemž žalovaný splatil 19 896 Kč. Rozdíl uvedených částek ve výši 280 104 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal.</b> 33. V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

34. Ve zbytku okresní soud žalobou uplatněný nárok zamítl.

35. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o. s. ř., když lhůtu k plnění s ohledem na výši dlužné částky stanovil ve lhůtě delší než zákonné.

36. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně měla v řízení úspěch v rozsahu 4/5 a neúspěch (při zohlednění zamítnutého příslušenství) v rozsahu 1/5, žalobkyni tak náleží náhrada nákladů v rozsahu 3/5. Tyto náklady jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 2,5 x 9 580 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály po 300 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 21% sazbou daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek ve výši 5 218,50 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 12 534 Kč dle zákona o soudních poplatcích. Podíl 3/5 z částky 42 602,50 Kč činí 25 561,50 Kč.

37. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení zástupci žalobkyně (§149 odst. 1 o.s.ř.).