46 C 187/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované o 484 497,31 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 10 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení z důvodu zpětvzetí částečně zastavuje.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 284 737,21 Kč, v měsíčních splátkách po 10 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, a to pod hrozbou ztráty výhody splátek.

III. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 189 760,10 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 484 497,31 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 474 497,31 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 7 149,36 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala zaplacení částky 484 497,31 Kč s úrokem z prodlení.

2. Podle žaloby, společnost [právnická osoba] a žalovaní mezi sebou uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy o úvěru předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky (úvěr) ve výši 600 000 Kč, které se žalovaní zavázali splácet anuitními splátkami ve výši 4 692 Kč měsíčně při úrokové sazbě 5,3 % p. a. Protože žalovaní úvěr řádně nespláceli, byl úvěr zesplatněn ke dni [datum] a pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobou požaduje žalobkyně zaplatit jistinu ve výši 484 497,31 K č a zákonný úrok z prodlení 15 % ročně z této částky za období od [datum].

3. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalobkyně uvedla v doplňujícím vyjádření, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila dostupné veřejné i interní databáze a registry, zejména v BRKI, NRKI a insolvenční rejstřík. Pracovník banky zkontroloval příjem žalovaného i na základě zasílaných příjmů ze zaměstnání zasílaných na účet. Příjem byl doložen v měsíční částce 24 129 Kč. [příjmení] stanovila životní výdaje žalovaného na základě dat sdělených žalovaným (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení apod.) v kombinaci s interními informacemi banky a využití statistických údajů a aktuálních životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 10 447 Kč měsíčně. Splátka poskytnutého úvěru činila 4 227 Kč a celkové splátkové zatížení žalovaného činilo 7 408 Kč měsíčně. Žalovaným tak stále zbývalo 16 721 Kč na pokrytí jejich nákladů. [příjmení] však rovněž zjistila, že žalovaný v roce 2017 přečerpal kontokorent. Proto byla i první žádost o úvěr zamítnuta. Úvěr byl poskytnut až po přistoupení k úvěru žalovanou (matkou žalovaného). V případě žalované byl zjištěn její příjem ve výši 13 002 Kč měsíčně a výše jejích výdajů byla stanovena na základě modelu ve výši 12 018 Kč. [příjmení] nakonec žalovaným úvěr poskytla. Úvěr byl čerpán v celkové výši 595 000 Kč, z čehož žalovaní uhradili pouze 300 262,79 Kč 4. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili. K jednání soudu se nedostavili, ačkoliv byli řádně předvolání.

5. Žalobkyně vzala při jednání soudu dne [datum] žalobu částečně zpět z důvodu zaplacení částky 10 000 Kč žalovanými dne [datum]. Soud s ohledem na toto zpětvzetí řízení dle § 96 o.s.ř. částečně zastavil.

6. Okresní soud dále zjistil skutkový stav na základě listinných důkazů.

7. Z žádosti o Úvěr od buřinky ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný o sobě uvedl, že je svobodný, má střední vzdělání s maturitou, je zaměstnán ve [právnická osoba] s.r.o. na dobu neurčitou s průměrným příjmem 23 162 Kč, Žalovaný bydlel u rodičů a neměl vyživovací povinnosti. Uvedl, že nemá žádné splátky u bank či nebankovních poskytovatelů úvěrů. Žalovaný požadoval úvěr ve výši 700 000 Kč na koupi domu či bytu.

8. Z výpisu z běžného účtu žalovaného u [obec] spořitelny za měsíc červen 2017 bylo zjištěno přečerpání kontokorentního úvěru.

9. Dle výpisu z běžného účtu žalované bylo zjištěno, že žalovaná pobírala v období od září 2016 do července 2017 mzdu u společnosti [právnická osoba] v průměrné výši za posledních 12 měsíců 13 002,43 Kč 10. Z vyhodnocení žádosti o úvěrový produkt vyplývá, že žalovaný jako žadatel o úvěr byl v okamžiku žádosti o úvěr svobodný, žalovaná jako spolužadatelka byla rozvedená. Výše úvěru měla činit 600 000 Kč, přičemž úvěr byl poskytován na koupi domu či bytu. Žalovanému byla udělena výjimka z jinak rizikového úvěru. Žalovaný měl při žádosti ú úvěr již závazky u [obec] spořitelny ve výši 24 000 Kč a žalovaná měla u [obec] spořitelny úvěrové závazky ve výši 236 196 Kč. Žalovaný měl nadto závazky mimo [právnická osoba] ve výši 9 724 Kč. Žalovaný měl mít měsíční příjem ve výši 24 129 Kč, žalovaná ve výši 13 002 Kč. Žalovaný měl měsíčně splácet 3 931 Kč, žalovaná 4 443 Kč. Celkové měsíční náklady žalovaného určila banka modelem ve výši 10 447 Kč a žalované ve výši 12 018 Kč. Celkové volné zdroje žalovaného a žalované použitelné na splácení byly vyčísleny částkou 11 251 Kč měsíčně. Žalovaný ani žalovaná neměli v [obec] spořitelně běžný účet. Z databáze Credit Bureau banka zjistila, že žalovaný měl celkovou úvěrovou angažovanost ve výši 33 724 Kč a žalovaná ve výši 429 488 Kč.

11. Z výpisu z interního systému právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že žadatel o úvěr byl původně žalovaný 1) a úvěr mu byl prvotně zamítnut z důvodu nevyhovujícího scóringu. Dne [datum] byla udělena poskytovatelkou úvěru výjimka a úvěr byl schválen z důvodu přistoupení žalované 2) k úvěru.

12. Dle přehledu mzdy žalovaného je zřejmé, že mzda žalovaného u [právnická osoba] s.r.o. se od ledna do června 2017 pohybovala v rozmezí mezi 21 786 Kč až 27 240 Kč. Průměr za posledních 12 měsíců před poskytnutím úvěru činil 23 162 Kč (dopočtem mzdy za červenec 2017 ve výši 33 532 Kč se průměr za posledních 12 měsíců před poskytnutím úvěru zvýšil na 24 129,25 Kč.

13. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] je patrné, že mezi žalovanými jako úvěrovanými a společností [právnická osoba] jako úvěrující byla uzavřena smlouva, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 600 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 692 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 5,3 % p. a. Žalovaná k závazku žalovaného přistoupila jako spoludlužník.

14. Z platebního příkazu ze dne [datum] plyne, že žalovaný na poskytnutý úvěr čerpal částku 595 000 Kč.

15. Z výpisů z úvěrového účtu za období od [datum] do [datum] vyplývá, že úvěr byl čerpán dne [datum] ve výši 595 000 Kč a konečný zůstatek na úvěrovém účtu činil 484 497,31 Kč Poslední splátka byla uhrazena dne [datum] ve výši 17 757,97 Kč.

16. Z platební historie, výpisů z úvěrového účtu a přehledu splátek, stejně jako z výpisů z úvěrového účtu vyplývá, že žalovaní čerpali celkem 595 000 Kč a splatili celkem 300 262,79 Kč.

17. Z dopisu označeného jako poslední výzva k úhradě dlužné částky na úvěru ze dne [datum] a [datum] je patrné, že již okamžiku datování uvedeného dopisu měl žalovaný problémy s řádným splácením úvěru. Žalovaní byli vyzváni k úhradě v termínech do [datum] a do [datum].

18. Poslední výzvou k úhradě dlužné částky na úvěru ze dne [datum] byli žalovaní vyzváni k doplacení dluhu na úvěru s tím, že jinak dojde k zesplatnění úvěru ke dni [datum].

19. Z dopisu ze dne [datum] vyplynulo, že úvěr žalovaných byl zesplatněn ke dni [datum].

20. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek byla pohledávka za žalovanými postoupena na žalobkyni.

21. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] je patrné, že žalovaní byli po postoupení pohledávky na žalobkyni vyrozuměni dopisem. Podle podacích lístků pošty bylo oznámení odesláno ještě téhož dne.

22. Žalovaní byli vyzváni k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum].

23. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, ačkoliv již jejího vlastního modelu vyplývala rizikovost poskytnutí úvěru. Žalovanému byla vyplacena částka 595 000 Kč, přičemž žalovaným bylo splaceno jen 300 262,79 Kč.

24. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z s. ú.“) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

25. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy [číslo] s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

30. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 ([číslo] Sb. NSS)).

31. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48/ES. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008/48/ES vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z [datum] ve věci C [číslo] – [právnická osoba] v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy [číslo] s. 452)).

32. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

33. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

34. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo]). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18.

35. Je třeba připomenout, že již dne [datum] vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne [datum] o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. [ulice] národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. [ulice] národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalovaného.

36. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

37. Je zřejmé, že poskytovatel úvěru opakovaně řádně výdaje žalovaných řádně nezkoumal a nevyhodnotil. Poskytovatel úvěru rezignoval na skutečné zjištění nákladů a výdajů žalovaného (pro své potřeby vycházel z deklarované výše příjmů a statistického modelu). Výdaje stanovil mechanicky bez bližšího ověřování. Přitom pominul skutečnost, že žalovaný těsně před uzavřením úvěrové smlouvy přečerpal kontokorent a současně v žádosti o úvěr zatajil skutečnost, že splácí již dříve poskytnuté úvěry. Výdaje žalovaného stanovené modelem přitom zjevně neodpovídaly skutečnosti, neboť jinak by nemohlo dojít k přečerpání kontokorentu. Přistoupení žalované jako spoludlužníka jako adekvátní považovat nelze. Žalovaná byla již při poskytnutí úvěru vysoce zadlužená a zatížená splátkami a její příjem z pracovního poměru se pohyboval jen lehce nad minimální mzdou. Smlouva o úvěru je proto neplatná podle § 86 z. s. ú.

38. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

39. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. <b>40. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovaným celkem částku 595 000, z níž žalovaní splatili 300 262,79 Kč. Žalovaní se tak bezdůvodně obohatili o částku 294 737,21 Kč.</b> 41. V souladu s § 87 z. s. ú. jsou pak žalovaní povinni vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Ve zbytku proto okresní soud žalobu zamítl.

42. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o.s.ř. a povinnosti k zaplacení uložil s ohledem na výši dlužné částky ve splátkách, které stanovil tak aby odpovídaly oprávněnému zájmu žalobkyně na úhradě dluhu v přiměřené době (do 3 let).

43. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná (při zohlednění příslušenství a částky zaplacené po podání žaloby) v rozsahu 55 % a neúspěšná v rozsahu 45 %. Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 10 %. Účelně vynaložené náklady řízení představují paušální odměna advokáta za zastoupení dle sazeb stanovených v § 7 a. t. ve výši 3,5 x 10 260 Kč, čtyři režijní paušály á 300 Kč (dle §§ 11, 13 a. t.) tj. 1 200 Kč za čtyři úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby a účast u jednání), jízdné zástupce žalobkyně k jednání dne [datum] ([obec] [obec] a zpět 194 km při sazbě 7,50 Kč/km) činí 1 455 Kč, náhrada za promeškaný čas v rozsahu 5 započatých půlhodin tj. 5x 100 Kč tj. 500 Kč. [příjmení] odpovídající 21% DPH ze součtu předchozích částek tj. z částky 39 065Kč činí 8 203,65 Kč. Součástí nákladů řízení je i zaplacený soudní poplatek ve výši 24 225 Kč (č.l. 16). Podíl 10 % z nákladů ve výši 71 493,65 Kč činí 7 149,36 Kč. Účelným nákladem okresní soud neshledal náklad na vyjádření žalobkyně ze dne [datum], neboť tomuto vyjádření bylo možné předejít již uvedením rozhodných skutečností v žalobě.

44. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně (§149 odst. 1 o.s.ř.).