46 C 19/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 54 417 Kč + 10 182,20 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v rozsahu, ve kterém byla požadována částka 4 150 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od datum do zaplacení, částka 813,47 Kč a úrok ve výši 37,08 % ročně z částky 45 000 Kč od datum do datum ve výši 661,71 Kč, pro zpětvzetí ze strany žalobkyně zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 267 Kč, částky 9 368,73 Kč, úroku a úroku z prodlení, se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 550 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokátky se sídlem v obec, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne datum žalobu, kterou se domáhala zaplacení částek 54 417 Kč a 10 182,20 Kč s úrokem z prodlení.

2. Žalobkyně uvedla, že jako věřitelka uzavřela dne datum se žalovaným jako dlužníkem úvěrovou smlouvu číslo (dále jen smlouva), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalobkyní jakožto věřitelem (úvěrující) žalovanému jakožto dlužníkovi (úvěrovanému) ve výši 45 000 Kč. K vyplacení úvěru mělo dojít dne datum. Žalovaný měl úvěr splatit 48 měsíčními splátkami po 2 912 Kč, přičemž splátka zahrnovala i pojištění schopnosti úvěr splácet. Žalovaný na poskytnutý úvěr nesplatil nic. Podle bodu 6.3 smluvních ujednání došlo v důsledku prodlení žalovaného ke zesplatnění úvěru ke dni datum. Podle bodu 6.1 smluvních ujednání požaduje žalobkyně zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 x 499 Kč. Žalobkyně pro prodlení žalovaného se splátkami účtovala náklady 2 x 200 Kč podle bodu 6.2 smluvních ujednání. Dlužná pohledávka se skládá z částky jednak z dlužné jistiny ve výši 45 000 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, nákladů na vymáhání podle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč, smluvní pokuty podle bodu 6.5 smlouvy za dobu do vyhotovení žaloby ve výši 10 182,20 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 62,08 % ročně z jistiny úvěru ve výši 45 000 Kč za období od datum do datum ve výši 1 643,18 Kč a ve výši 11,75 % ročně z jistiny od datum do zaplacení.

3. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřena na základě podkladů o příjmech žalovaného, výpisů z databází NRKI a příjmení, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Zdroje žalovaného byly dostatečné. Úvěr byl na základě použití matematického modelu a scoringu žalovaného doporučen ke schválení.

4. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, k jednání soudu se nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán.

5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Z karty hodnocení klienta vyplývá, že žalovaný o osobě uvedl, že má pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 21 100 Kč. Z uvedeného příjmu žalobkyně kalkulovala částku 3 860 Kč jako životní minimum na klienta, splátky u žalobkyně v době žádosti o úvěr činily 2 284 Kč měsíčně. příjmení nájemného a inkasa byla stanovena ve výši 2 603 Kč. Celkové výdaje byla stanovena částkou 8 747 Kč měsíčně a rezerva tak činila 11 353 Kč měsíčně. Žalovaný měl být zaměstnán ve právnická osoba Ochrona Sp. o. o., organizační složka v České republice, a to na dobu neurčitou, měl mít maturitu a měl bydlet u rodičů. Uvedl, že je ženatý, avšak nežije s manželkou ve společné domácnosti.

7. Z výsledku lustrace žalovaného v databázi příjmení vyplývá, že žalovaný ke dni datum v této databázi neprocházel.

8. Z osobní karty klienta vyplývá, že samotná žalobkyně žalovanému udělila score 216, což znamená vyšší riziko, tedy že úvěr byl výrazněji limitován.

9. Z dokladu platbě ze dne datum vyplývá příjem mzdy ve výši 11 149 Kč. Z dokladu platbě ze dne datum vyplývá příjem mzdy ve výši 19 976 Kč. Z dokladu platbě ze dne datum vyplývá příjem mzdy ve výši 20 035 Kč.

10. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud rozhodné skutečnosti nezjistil.

11. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne datum číslo z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo ze dne datum (včetně dokladu o odeslání tohoto oznámení), z předsmluvnho formuláře a ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 45 000 Kč s úrokem 62,08 % p.a. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 48 pravidelných splátkách ve výši 2 912 Kč měsíčně. Současně s uzavřením úvěrové smlouvy bylo sjednáno pojištění schopnosti úvěr splácet dodatkem 1 k úvěrové smlouvě. Smlouvy byla sjednávána distančně, přičemž k ní není připojen elektronický podpis žalovaného. Žalovaný byl identifikován tzv. jedinečnými kódy. Mechanismus uzavření smlouvy vyplývá z listiny označení jako Podpis na dálku -smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. Produkt A).

12. Z předsmluvního formuláře je zřejmé, že jsou v něm shrnuty základní ustanovení smlouvy o úvěru. Ujednání o smluvních pokutách jsou stejně jako u smlouvy uvedena v rozsáhlém textu bez zvýraznění.

13. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne datum vyplývá, že úvěr ve výši 45 000 Kč byl žalovanému vyplacen.

14. Z karty klienta a z výzvy k zaplacení ze dne datum a datum je patrné, že se žalovaný dostal do prodlení a byl upozorněn na možnost zesplatnění. Dle karty klienta žalovaný na úvěr nezaplatil ničeho.

15. Z oznámení o zesplatnění ze dne datum vyplývá, že žalovaný se dostal do prodlení se splácením splátky a žalovaný byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru, přičemž ke zesplatnění následně došlo.

16. Z předžalobní výzvy je patrné, že žalobkyně proti žalovanému uplatnila nárok.

17. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného, zejména jeho výdajovou stránku.

18. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

19. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

26. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

27. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

28. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

29. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

30. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

31. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

32. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

33. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

34. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila. Spolehla se, že žalovaný doložil svůj relativně nízký příjem z pracovního poměru. Výdaje žalovaného nebyly vůbec prověřovány, a to přesto, že žalovaný tvrdil (a nedoložil) neobvykle nízkou částku na bydlení ve výši 2 603 Kč měsíčně. S ohledem na věk žalovaného a skutečnost, že o sobě uvedl, že je ženatý, je pak krajně neobvyklé tvrzení žalovaného o tom, že bydlí u rodičů. Tyto skutečnosti nebyly žalovaným nijak dokládány. Výše nákladů žalovaného na bydlení přitom zjevně podhodnocená a nevěrohodná. Další náklady stanovila žalobkyně ve výši životního minima. Je nepochybné, že žalobkyně příjmy a výdaje žalovaného (jeho úvěruschopnost) řádně neprověřila. Jen na okraj okresní soud připomíná, že samotná žalobkyně udělila žalovanému při posuzování jeho žádosti jen nízký ratingové scóre a žalovaný měl u žalobkyně v době žádosti o úvěr dosud nesplacený předchozí úvěr. Metodika stanovená Českou národní bankou dodržena nebyla. Smlouva o úvěru je tak neplatná dle § 86 z. s. ú.

35. V projednávané věci žalobkyně poskytla žalovanému částku 45 000 Kč, z níž žalovaný nic nesplatil. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o 45 000 Kč. Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal, včetně úroku z prodlení a ve zbytku žalobu zamítl. V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

36. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Žalovaný byl v řízení nečinný a z obsahu spisu nevyplynuly skutečnosti pro stanovení lhůty delší než zákonné.

37. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2, věta první, o.s.ř., kdy žalobkyně měla v řízení úspěch (při zohlednění rovněž zamítnutí a částečného zpětvzetí příslušenství) v rozsahu cca. 3/5 a neúspěch v rozsahu cca. 2/5, žalobkyni tak náleží 1/5 nákladů. Tyto náklady jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 3 x 3 700 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály po 300 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání dne datum), částkou odpovídající 21% DPH ze součtu předchozích částek tj. 2 520 Kč a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 230 Kč. Podíl 1/5 z částky nákladů 17 750 Kč přitom činí 3 550 Kč.

38. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupkyni žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.