46 C 194/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované s doručovací adresou adresa o 8 286 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení 626,30 Kč, úroku z prodlení z částky 6 000 Kč za dobu od datum do datum, kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 286 Kč a části úroku z prodlení z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení ve výši 1,75 % se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 218,88 Kč, k rukám zástupce žalobkyně titul. jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Mostě dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 000 Kč s úrokem z prodlení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 626,30 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 286 Kč. Podle žaloby, právnická osoba a žalovaná mezi sebou uzavřely dne datum smlouvu o úvěru číslo. Na základě smlouvy o úvěru předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Den splatnosti úvěru včetně souvisejících plateb byl stranami dohodnut na datum, kdy měla žalovaná poskytnuté prostředky splatit. Kromě jistiny 6 000 Kč, nákladů na upomínání 150 Kč a úroků a úroků z prodlení žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 2 286 Kč. Žalovaná nereagovala ani na upomínku zasílanou zástupcem žalobkyně a dlužnou částku nezaplatila. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení ze dne datum. Podle žalobkyně byla úvěruschopnost žalované řádně prověřována.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalované byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena náhradně na adresu trvalého pobytu zjištěnou z centrální evidence obyvatel i na doručovací adresu.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Ze smluv o úvěru ze dne datum a datum soud zjistil, že listiny nejsou podepsány ani jednou ze smluvních stran. Dle textu smlouvy měl být žalované poskytnut úvěr ve výši nejprve 3 000 Kč a později 6 000 Kč se splatností 30 dnů, jež měla žalovaná splatit do datum a to bezúročně.

6. Z obchodních podmínek právnická osoba rovněž vyplývá, že nejsou podepsány ani jednou ze smluvních stran.

7. Ze smlouvy ze souvisejících listinných důkazů vyplývá, že úvěruschopnost žalované zkoumána nebyla.

8. Z potvrzení o provedené platbě vyplývá, že žalované byla připsána na účet dne datum částka 3 000 a dne datum další částka 3 000 Kč.

9. Z dohody o postoupení pohledávek ze dne datum a z oznámení o postoupení ze dne datum vyplývá, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení ze dne datum. Žalovaná byla v oznámení o postoupení vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů. Výzva byla doručována žalované doporučeně s datem odeslání datum (dle podacího archu).

10. Z předžalobní výzvy ze dne datum doložené včetně dokladu o odeslání vyplývá, že žalovaná byla upozorněna na možnost podání žaloby.

11. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že v projednávané věci nebylo nijak prokázáno, že mezi účastníky konkrétní úvěrová smlouva skutečně uzavřena (lhostejno zda ústně či konkludentně) byla. Z dokumentu označeného jako„ smlouva o úvěru“ nevyplývá, že k uzavření uvedené věřitelkou nepodepsané„ smlouvy o úvěru“ skutečně došlo. Naopak, ve věci je prokázáno, že smlouva mezi účastníky uzavřena nebyla, když písemnou smlouvu žalobkyně (její předchůdkyně) ani žalovaná nepodepsala.

12. Jen na okraj a pro úplnost soud připomíná, že skutečnost, že žalobkyně přistoupila k uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru se žalovanou nezákonně (nikoliv v zákonem předepsané písemné formě), tedy v rozporu s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru (§ 104 z. s. ú.), nemůže být žalovanému k tíži.

13. I kdyby uzavření úvěrové smlouvy prokázáno bylo, již tvrzení žalobkyně je zřejmé, že úvěrující nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované.

14. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

15. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy číslo s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

20. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (číslo Sb. NSS)).

21. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008 číslo. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008 číslo vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z datum ve věci C číslo – právnická osoba v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy 12/ 2014 s. 452)).

22. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

23. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

24. Je zřejmé, že poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřoval úvěruschopnost žalované jen formálně. Vycházel především z tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích, která však řádně neprověřoval.

25. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

26. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí číslo 2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009 číslo - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení číslo 2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalované.

27. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014 číslo, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

28. V projednávané věci je zřejmé již z obsahu formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z úvěrové smlouvy, že poskytovatel úvěru opakovaně řádně výdaje žalované nezkoumal a nevyhodnotil.

29. V řízení bylo prokázáno, že úvěrová smlouva uzavřena nebyla a nadto i kdyby byla uzavřena, byla neplatná podle § 86 z. s. ú.

30. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

31. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Podle § 1958 obč. zák., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

33. Vztaženo na daný případ, žalobkyni proto byl přiznán jen nárok na zaplacení částky 6 000 Kč, která byla poukázána na účet žalované. Z ničeho však nevyplývá, že by mezi účastníky byla dohodnuta smluvní pokuta.

34. Žalovaná pak měl dluh splnit bez zbytečného odkladu poté, kdy byla žalobkyní vyzvána. Žalované byla výzvou k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum stanovena lhůta k zaplacení do 10 dnů. Lze vycházet z toho, že žalované byla výzva doručena třetí pracovní den po jejím odeslání (dle poštovního podacího archu datum) tj. datum a po uplynutí 10 dnů tj. datum se žalovaná dostala do prodlení, a od datum žalobkyni náleží nárok na úroky z prodlení. Okresní soud proto žalobu zamítl, pokud žalobkyně požadovala úrok z prodlení za dobu předcházející datu datum. Zákonná sazba úroku z prodlení činí 8,25% p.a. Úrok nad tuto výši soud nepřiznal.

35. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně měla v řízení při zohlednění přiznaného příslušenství (úroku a úroku z prodlení včetně kapitalizovaného) úspěch v rozsahu cca 58 % a neúspěch v rozsahu 42 %, žalobkyni tak náleží 16 % nákladů. Tyto náklady jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 2,5 x 200 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 21% sazbou daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek ve výši 168 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 400 Kč dle zákona o soudních poplatcích. Podíl 16 % z částky nákladů 1 368 Kč přitom činí 218,88 Kč.

36. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.