46 C 218/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 51 694,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 550 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky 29 144,40 Kč a požadovaných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 344,18 Kč od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně doručila soudu dne [datum] žalobu, kterou se domáhala zaplacení 51 694,44 Kč s úrokem z prodlení.

2. Podle žaloby, právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr na koupi zboží ve výši 5 999 Kč, který žalovaná čerpala a zavázala se jej splácet v 48 měsíčních splátkách po 199 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 25,03 % p.a. Žalované byl dále poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 25 000 Kč, který byla žalovaná povinna splácet ve stanovených splátkách. Tento úvěr byl úročen sazbou 23,76 % p. a. Úvěruschopnost žalované prověřila věřitelka na základě informací, které od žalované získala při osobním pohovoru a z dostupných databází. Podle žalobkyně nebyly důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalované. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, poslední splátku žalovaná eviduje ke dni [datum]. Celkově bylo žalovanou čerpáno 47 545 Kč a uhrazeno 24 995 Kč. Věřitelka proto přistoupila ke zesplatnění celého úvěru ke dni [datum]. Dne [datum] žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni uznala. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 25 171,14 Kč, pokutu za prodlení s úhradou splátky ve výši 418,78 Kč, úrok kapitalizovaný ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3 054,26 Kč, poplatkem 700 Kč za vymáhání a poplatkem 600 Kč za upomínku, dalšími dvěma poplatky za upomínku ve výši 200 Kč a poplatkem za vymáhání ve výši 50 Kč. Nadto požaduje žalobkyně smluvní pokutu za prodlení se splácením za období od [datum] do [datum] ve výši 22 100 Kč.

3. Žalobkyně dále doplnila podáním ze dne [datum] (č.l. 23), že úvěruschopnost žalované byla zjišťována z ústního pohovoru při uzavírání smlouvy, dále z informací získaných z databází [příjmení], NRKI/BRKI, informací z insolvenčního rejstříku a dotazem na zaměstnavatele. Žalobkyně doložila dotazy do databáze [příjmení] a informaci o bonitě klienta. Další doklady předloženy nebyly.

4. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí.

5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

6. Z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou dne a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z téhož dne soud zjistil, že žalovaná žádala o úvěr u zprostředkovale úvěru, [právnická osoba]. Žalovaná o sobě uvedla, že je svobodná, bydlí v nájemním bydlení v [obec], je zaměstnána jako„ podnikatel“ u zaměstnavatele [právnická osoba] v [obec]. Žalovaná o sobě uvedla, že má čistý příjem ve výši 35 000 Kč a ostatní příjmy ve výši 15 000 Kč Její náklady na bydlení dle jejího tvrzení činily 7 000 Kč měsíčně a ostatní náklady 1 500 Kč měsíčně. Žalovaná požádala o revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 25 000 Kč a dále o úvěr na koupi zboží ve výši 5 999 Kč. Úvěr na koupi zboží měla splácet 48 měsíčními splátkami po 199 Kč Smlouva není žalovanou podepsána, resp. podle žalobkyně byla podepsána elektronicky.

7. Z dotazu do databáze [příjmení] (č.l. 35) vyplývá, že žalovaná touto databází ke dni [datum] neprocházela (smlouva samotná měla být uzavírána již [datum]).

8. Z informace o bonitě klienta (č.l.34) vyplývá, že žalované měla již ke dni uzavírání smlouvy více závazků, a to 3 úvěry s celkovou výši splátek 10 058 Kč (celková výše úvěrů měla činit 621 647 Kč).

9. Dle přehledu úvěrové historie a z výpisů obratů na účtu pro žalovanou za období od [datum] [datum] (č.l. 33 a násl.) soud zjistil, že žalovaná čerpala celkem 47 545 Kč a uhradila celkem 24 995 Kč.

10. Dle odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne [datum] původní věřitelka od úvěru odstoupila pro prodlení žalované.

11. Dle oznámení o postoupení pohledávka ze dne [datum] byla žalovaná o postoupení vyrozuměna. Žalované bylo dle poštovního podacího archu oznámení odesláno.

12. Podle předsmluvní informace a dohody o podmínkách, za kterých nebude pohledávka věřitele vymáhána v nalézacím a exekučním řízení ze dne [datum], uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou vyplývá, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky na žalobkyni, uznala svůj dluh a zavázala se jej splácet pod hrozbou smluvní pokuty. Žalovaná již měla jiné číslo mobilního telefonu a bydliště v [obec].

13. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána výzvou ze dne [datum] a [datum] (obě byly dle poštovního podacího archu žalované odeslány).

14. Na základě provedených důkazů okresní soud zjistil, že předchůdkyně na základě rozhovoru se žalovanou poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 5 999 Kč a revolvingový spotřebitelský úvěr ve výši úvěrového rámce ve výši 25 000 Kč. Celková žalovanou čerpaná částka činila 47 545 Kč a žalovaná celkem uhradila 24 995 Kč. Protože žalovaná úvěr řádně nesplácela, věřitelka jej zesplatnila a následně postoupila na žalovanou, která svůj dluh uznala.

15. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

16. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy [číslo] s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

20. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 ([číslo] Sb. NSS)).

21. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48/ES. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008/48/ES vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z [datum] ve věci C [číslo] – [právnická osoba] v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy [číslo] s. 452)).

22. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

23. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

24. V projednávané věci je zřejmé, že poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřoval úvěruschopnost žalované jen formálně. Vycházel především z jejích tvrzení o příjmech a výdajích, která však řádně neprověřoval. Tvrzení o příjmech a výdajích přitom byla zcela nevěrohodná a především nedoložená.

25. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo]). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18.

26. Je třeba připomenout, že již dne [datum] vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne [datum] o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. [ulice] národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. [ulice] národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů [jméno] [příjmení].

27. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

28. V projednávané věci je zřejmé již z obsahu formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z úvěrové smlouvy, že poskytovatel úvěru opakovaně řádně příjmy ani výdaje neprověřoval a nevyhodnotil. Z žádosti o poskytnutí úvěru nevyplývá, že by si právní předchůdkyně příjmy a výdaje žalované jakkoliv ověřovala. Rovněž není zřejmé, z čeho měly plynout ostatní příjmy žalované. Jako nepravdivá byla shledána informace o neexitujících finančních závazcích žalované s ohledem na doloženou informaci o bonitě klienta. Žalovaná měla již v době uzavírání smlouvy několik dalších závazků, přičemž splátky činily již kolem 10 000 Kč a celkové závazky kolem 621 tis. Kč (č.l. 34). Právní předchůdkyně žalobkyně k těmto skutečnostem však nikterak nepřihlédla. V řízení tak bylo prokázáno, že úvěrová smlouva je neplatná podle § 86 z. s. ú., neboť věřitelka před jejím uzavřením úvěruschopnost úvěrované řádně nezkoumala.

29. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

30. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. <b>31. Vztaženo na daný případ, žalované byla poskytnuta částka celkem 47 545 Kč, z níž žalovaná splatila jen 24 995 Kč. Došlo tak k bezdůvodnému obohacení ve výši žalobkyni proto byl přiznán jen nárok na zaplacení částky 22 550 Kč.</b> 32. Žalovaná obdržela od věřitelky částku 25 000 Kč, avšak nesplatila nic. Uvedená částka byla žalobkyni přiznána. V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

33. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., když procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.