46 C 222/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 49 932 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 17 010 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 17 010 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky 32 922 Kč, žalovaného úroku, žalobou požadovaného úroku z prodlení za dobu do datum a úroku z prodlení ve výši 0,25 % denně z částky 17 010 Kč od datum, jakož i úroku z prodlení od datum z částky vyšší než 17 010 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 49 932 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení.

2. Žalobkyně uvedla, že společnost právnická osoba uzavřela dne datum se žalovaným jako dlužníkem úvěrovou smlouvu označenou jako smlouva o půjčce číslo jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému jakožto dlužníkovi ve výši 20 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo v hotovosti. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit úvěrující úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání úvěru ve výši 2 800 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč a službu životní pojištění ve výši 522 Kč. Úvěr byl být úročen úrokovou sazbou 23,72 % ročně. Úvěr měl být splácen 58 týdenními splátkami po 609 Kč. Žalovaný podle žaloby uhradil za dobu trvání smluvního vztahu částku 18 490 Kč právnická osoba postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobou žalobkyně požaduje zaplacení částky 16 832 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 12 770,98 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek 3 812,27 Kč, poplatku za pojištění 248,75 Kč, kapitalizovaných úroků 9 508,56 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 3 226,98 Kč a úroků a úroků z prodlení z částky 12 770,98 Kč od datum do zaplacení.

3. Žalobkyně uvedla, že společnost právnická osoba uzavřela dne datum se žalovaným jako dlužníkem úvěrovou smlouvu č. 1 2010, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému jakožto dlužníkovi ve výši 23 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo v hotovosti. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit úvěrující úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání úvěru ve výši 3 220 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 200 Kč a službu životní pojištění ve výši 580 Kč. Úvěr byl být úročen úrokovou sazbou 23,72 % ročně. Úvěr měl být splácen 58 týdenními splátkami po 700 Kč. Žalovaný podle žaloby uhradil za dobu trvání smluvního vztahu částku 7 500 Kč právnická osoba postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobou žalobkyně požaduje zaplacení částky 35 100 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 23 000 Kč, dlužných úhrad za administrativní činnost 2 174,82 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek 7 455,18 Kč, poplatku za pojištění 470 Kč, kapitalizovaných úroků 15 018,05 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 5 381,68 Kč a úroků a úroků z prodlení z částky 23 000 Kč od datum do zaplacení.

4. Proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný odpor, v němž uvedl, že žalovanou částku není schopen splatit najednou, ale případně ve splátkách. Obsah odporu však není uznáním dluhu ve smyslu § 153a o. s. ř. Nadto, je-li žaloba zjevně bezdůvodná, neodůvodňuje povaha věci ani okolnosti případu, aby žalovaný byl vyzván tzv. kvalifikovanou výzvou a aby takové žalobě bylo poté vyhověno vydáním rozsudku pro uznání (nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 13/15).

5. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. v případě žalovaného se má ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s takovým postupem souhlasí, když se žalovaný k zaslané výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřil a žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu s rozhodnutím bez jednání výslovně souhlasila.

6. Dle uvedeného rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne datum ve věci C číslo OPR-Finance„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Citované rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě (slovy zákona„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“) úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. (absolutní) neplatnost smlouvy.

7. Z úvěrové karty zákazníka ze dne datum vyplývá, že žalovaný uvedl, že je anonymizováno s anonymizováno vzděláním, žije ve anonymizována dvě slova s role v řízení. Žalovaný měl být zaměstnán jako anonymizováno u jméno příjmení. Zaměstnání mělo být ověřeno jen telefonicky. obec mzda žalovaného měla činit částka a jeho partnerky částka Náklady na bydlení činily částka, výdaje na domácnost částka, na spoření a pojištění částka Náklady na splátky úvěrů činily částka. Ačkoliv žalovaný uvedl, že je anonymizována dvě slova, či anonymizováno, podle formuláře karty klienta doložil nájemní smlouvu (tu však žalobkyně nepředložila). Stejně tak žalobkyně nepředložila údajné SIPO předložené žalovaným.

8. Z karty zákazníka žádosti o zápůjčku ze dne datum se podává, že žalovaný uvedl oproti dřívější žádosti, že bydlí v nájemním bydlení s partnerkou. Žalovaný oproti předchozí žádosti uvedl, že u jméno příjmení pracuje jako anonymizováno. příjmení příjem žalovaného měl činit částka a další příjmy pak částka. Podle prohlášení žalovaného činily výdaje na bydlení částka, osobní výdaje částka a splátky úvěrů a zápůjček dosahovaly částka. Listiny, které žalovaný údajně doložil, žalobkyně nepředložila.

9. Ze smlouvy o zápůjčce (označené jako smlouva o půjčce) ze dne datum vyplývá, že na základě smlouvy věřitelka poskytla žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit 17 010 Kč (poplatek za administrativní činnost 4 000 Kč, úrok 2 800 Kč a poplatek za hotovostí inkaso splátek 8 000 Kč). Společně s pojištěním měl žalovaný splatit 35 322 Kč, a to v 58 týdenních splátkách. Podle žaloby žalovaný na zápůjčku splatil 18 490 Kč.

10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum vyplývá, že žalovanému byl společností právnická osoba poskytnut úvěr ve výši 23 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit 58 týdenními splátkami po 700 Kč Celkem měl žalovaný splatit 40 600 Kč. Podle žalobkyně žalovaný splatil 7 500 Kč.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum okresní soud zjistil, že tvrzené pohledávky za žalovaným byly postoupeny ze společnosti právnická osoba na žalobkyni. Žalovanému bylo dne oznámeno postoupení dopisem ze dne datum, v němž byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu do 10 dnů od doručení. Podle podacího lístku byl dopis odeslán datum.

12. Žalovaný byl vyzván rovněž předžalobní výzvou ze dne datum, odeslanou datum.

13. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalovanému jsou vedeny opakovaně exekuce (sp. zn. spisová značka, spisová značka) (č.l. 14).

14. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 do datum, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Podle § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 do datum, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

16. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

17. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy číslo s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

22. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (číslo Sb. NSS)).

23. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008 číslo. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008 číslo vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z datum ve věci C číslo – právnická osoba v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy 12/ 2014 s. 452)).

24. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

25. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

26. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

27. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí číslo 2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009 číslo - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení číslo 2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalovaného.

28. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014 číslo, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

29. V projednávané věci je zřejmé, že poskytovatel úvěru opakovaně řádně výdaje žalovaného nezkoumal a nevyhodnotil. Bez dalšího spoléhal na tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, resp. především o příjmech jeho partnerky. Ačkoliv měl žalovaný v okamžiku žádostí o úvěry již jiné závazky, věřitelka rezignovala na prověřování reálných poměrů žalovaného. Poskytovatel úvěru zjevně spoléhal na to, že úvěr bude splácen z prostředků partnerky žalovaného. Smlouva o zápůjčce je proto neplatná podle § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 do datum Smlouva o úvěru je neplatná podle § 86 z. s. ú.

30. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

31. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

32. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 43 000 Kč (20 000 Kč a 23 000 Kč), z níž žalovaný splatil celkem 25 990 Kč (18 490 Kč a 7 500 Kč). Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o částku 17 010 Kč. Uvedenou částku včetně úroku z prodlení okresní soud žalobkyni přiznal a ve zbytku žalobu zamítl. Za rozhodný okamžik pro stanovení okamžiku prodlení a výše úroku z prodlení je rozhodující uplynutí doby stanovené pro plnění v oznámení o postoupení. Od následujícího dne je žalovaný v prodlení. Třetí pracovní den po odeslání výzvy nastal datum Lhůta deseti dnů uplynula datum. Od datum tak žalobkyni náleží úrok z prodlení.

33. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla (při zohlednění zamítnutého příslušenství) v řízení převážně neúspěšná a žalovanému současně náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.