46 C 227/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 31 890,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 335,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky 8 554,35 Kč a žalovaného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 151,30 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou u okresního soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 31 890,15 Kč s úrokem z prodlení a s úrokem. Podle žaloby, [právnická osoba] a žalovaná mezi sebou uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v anuitních splátkách po 566,42 Kč měsíčně. Při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně z informací od žalované. Žalobkyně dále nahlížela do databází BRKI, NRKI, do insolvenčního rejstříku a databáze ministerstva vnitra, současně žalobkyně zohlednila výši životního minima. Žalobkyně stanovila výši disponibilních příjmů žalované a provedla individuální zkoumání úvěrové bonity žalované a to za použití statistického modelu.

2. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná však úvěr řádně nesplácela a podle žalobkyně dluží na jistině 26 736,69 Kč, obchodní úrok ve výši 1 108,85 Kč, úrok z prodlení ve výši 1 671,70 Kč a 94,84 Kč a poplatky ve výši 2 278,07 Kč. Žalobou je dále požadován úrok a úrok z prodlení od [datum].

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Účastníce souhlasily dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalované byla žaloba společně s výzvou k vyjádření doručena náhradně na adresu trvalého pobytu zjištěnou z informačního systému základních registrů.

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] plyne, že žalovaná o sobě uvedla, že je rozvedená, bydlí v pronajatém bytě, je starobní důchodkyní, pobírá starobní důchod 12 305 Kč měsíčně, celkový měsíční příjem domácnosti bez bližší specifikace měl činit 20 000 Kč. Žalovaná uvedla, že nemá žádné náklady či srážky ani splátky dřívějších úvěrů.

7. Z vyjádření k procesu úvěruschopnosti se podává, že žalobkyně uvedla, že prověřovala žalovanou v databázích BRKI, NRKI insolvenční rejstřík a databáze ministerstva vnitra. V rámci kalkulace disponibilních bylo vycházeno ze zákonem stanoveného životního minima. Žádosti o úvěr bylo vyhověno.

8. Z přehledů úvěru žalované u žalobkyně již měla u žalobkyně dluh ze tří smluv se splátkami v celkové výši 1 525,09 Kč.

9. Z lustrace exekucí vyplývá, že proti žalované byla nařízena exekuce.

10. Ze smlouvy o úvěru [anonymizováno] půjčka ze dne [datum] vyplývá, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázal úvěr řádně splácet 72 měsíčními splátkami po 566,42 Kč.

11. Dle prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum] byl úvěr zesplatněn ke dni [datum]. Dle podacího archu zesplatnění bylo odesláno dne [datum].

12. Žalovaná byla vyzvána předžalobní výzvou ze dne [datum]. Dle podacího lístku byla výzva odeslána [datum].

13. Z platební historie vyplývá, že žalovaná čerpala na úvěr částku 30 000 Kč a splatila celkem 6 664,20 Kč.

14. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

15. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy [číslo] s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

20. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 ([číslo] Sb. NSS)).

21. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48/ES. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008/48/ES vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z [datum] ve věci C [číslo] – [právnická osoba] v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy [číslo] s. 452)).

22. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

23. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

24. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo]). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18.

25. Je třeba připomenout, že již dne [datum] vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne [datum] o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. [ulice] národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. [ulice] národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalované.

26. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

27. Je patrné, že věřitelka úvěruschopnost žalované v projednávané věci řádně nezkoumala. Zjistila sice velmi nízký příjem žalované ze starobního důchodu, ale zcela rezignovala na její výdaje náklady a závazky. Již při zpracování žádosti bylo zřejmé, že žalovaná zatajila své stávající splátky úvěrů a zjevně nepravdivě uvedla, že žádné takové náklady nemá. Tvrzení o celkovém příjmu domácnosti ve výši 20 000 Kč nebylo nijak doloženo ani vysvětleno. Výdaje žalované (s výjimkou splátek úvěrů) žalobkyní vůbec prověřovány nebyly. Je zřejmé, že žalobkyně úvěruschopnost žalované řádně neprověřila.

28. Protože věřitelka úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala a úvěrová smlouva je proto podle § 86 z. s. ú. neplatná.

29. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

30. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

31. Žalovaná čerpala od předchůdkyně žalobkyně celkem částku 30 000 Kč a splatila celkem 6 664,20 Kč. Žalovaná se bezdůvodně obohatila o částku 23 335,80 Kč, uvedenou okresní soud žalobkyni přiznal a ve zbytku žalobu zamítl.

32. V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

33. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodl podle § 160 o. s. ř., přičemž plnění uložil ve splátkách s ohledem na výši dlužné povinnosti.

34. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. v , kdy žalobkyně měla v řízení úspěch (při zohlednění příslušenství) v rozsahu celkem 2/3 a neúspěch v rozsahu 1/3, žalobkyni tak náleží náhrada 1/3 nákladů. Tyto náklady jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 3 x 500 Kč (převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., 21% sazbou daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek ve výši 378 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 1 276 Kč dle zákona o soudních poplatcích. Podíl 1/3 z částky nákladů 3 454 Kč přitom činí 1 151,30 Kč.

35. K aplikaci § 14b advokátního tarifu okresní soud přistoupil s ohledem na opakované podávání žalob ve skutkově a právně obdobných věcech žalobkyní na ustáleném vzoru (v řízeních vedených u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 46 C 241/2023, 46 C 233/2023, 50 C 168/2023 a další).