46 C 236/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 44 484,29 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 473,49 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 20 473,49 Kč za dobu od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky 24 010, 80 s příslušenstvím, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u okresního soudu dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky 44 484,29 Kč s příslušenstvím.

2. Podle žaloby žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru a vydání úvěrové karty. Žalovaný čerpal ke dni datum částku úvěru ve výši 34 741,49 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru věřitelka od smlouvy odstoupila dopisem ze dne datum, a to s účinností ke dni datum. K okamžiku zesplatnění tvořila dluh jistina ve výši 39 621,93 Kč, úroky ve výši 3 015,60 Kč, dlužné pojistné 595,20 Kč, náklady na upomínky ve výši 516,30 Kč a smluvní pokuta dle obchodních podmínek 735,26 Kč.

3. Žalobkyně dále doplnila, že v rámci prověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z údajů uvedených žalovaným v žádosti o spotřebitelský úvěr. V ní žalovaný uvedl, že pracuje ve právnická osoba právnická osoba s příjmem mezi částka a částka měsíčně čistého. Žalobkyně žalovaného prověřila v registru příjmení, v níž žalovaný neprocházel. Další údaje žalovaného nebyly v rozporu se sociodemografickým modelem. Žalobkyně tak dospěla k závěru, že je žalovaný úvěruschopný.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že žalovaný s takovým postupem souhlasí, když se k němu zaslané výzvě nevyjádřil (žalovanému byla výzva k vyjádření doručena společně s žalobou na adresu trvalého pobytu žalovaného zjištěné z centrální evidence obyvatel).

6. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

7. Ze žádosti/smlouvy o poskytnutí úvěru číslo ze dne datum, soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut na základě jeho žádosti úvěr, přičemž žalobkyně od žalovaného zjistila, že žalovaný o sobě uvedl, že je anonymizováno, bydlí anonymizováno role v řízení, od anonymizováno rok pracuje jako anonymizováno ve právnická osoba právnická osoba s příjmem částka měsíčně. Žalovaný uvedl, že nemá žádné vyživovací povinnosti a jeho výdaje činí pouze částka měsíčně. Žalovaný požádal kromě jiného o revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč.

8. Z výplatních pásek vyplývá, že v anonymizováno rok činil čistý příjem žalovaného částka a v anonymizováno rok částku částka.

9. Je zřejmé, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila. Vykazovaná částka nákladů žalovaného ve výši částka měsíčně je takováto částka krajně nepravděpodobná a žalobkyně měla výdaje žalovaného dále prověřovat. Pokud jde však o výdaje žalovaného, ty nebyly nijak doložené.

10. Z výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že žalovaný úvěr čerpal, ale řádně nesplácel.

11. Z poslední možnosti mimosoudního vyrovnání ze dne datum soud zjistil, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením.

12. Z odstoupení od smlouvy ze dne datum vyplývá, že žalobkyně v důsledku prodlení od úvěrové smlouvy odstoupila, přičemž ke dni odstoupení měl činit dluh žalovaného 44 485 Kč.

13. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou ze dne datum.

14. Z úvěrové historie vyplývá, že žalovaný splatil celkem 14 268 Kč.

15. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.

16. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

17. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

24. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

25. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

26. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

27. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

28. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

29. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

30. Jak již bylo uvedeno v žalobě, žalobkyně při uzavírání smlouvy vycházela z tvrzení žalovaného o jeho příjmech, výdajích a závazcích. Přitom již tato tvrzení byla nejen nedostatečná, ale ve vztahu k výdajům a závazkům žalovaného nevěrohodná a ve vztahu k příjmům žalovaného zcela nedoložená.

31. Okresní soud proto žalobkyni přiznal pouze nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi částkou poskytnutou a částkou splacenou. Žalovaný tak čerpal celkem částku 34 741,49 Kč a splatil dle žalobkyní předložené platební historie 14 268 Kč. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o 20 473,49 Kč. Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal, včetně úroku z prodlení. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

32. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

33. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, procesní náklady řízení mu však nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.