46 C 24/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 61 432 Kč s příslušenstvím + 14 860,04 Kč

I. Návrh na vydání rozsudku pro uznání se zamítá.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 472 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 472 Kč od datum do zaplacení, části smluvní pokuty ve výši 2 135,28 Kč a dále úroku ve výši 70,9 % ročně z částky 48 059,55 Kč od datum do datum, se řízení zastavuje pro zpětvzetí podle § 96 o.s.ř.

III. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 52 960 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 54 160 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 53 660 Kč od datum do datum, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 52 960 Kč od datum do zaplacení, částky 12 724,76 Kč a dále úroku ve výši 25 % ročně z částky 48 059,55 Kč od datum do datum, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 48 059,55 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 236 044 Kč, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne datum návrh na vydání platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 61 432 Kč s úrokem a úrokem z prodlení a smluvní pokuty 14 860,04 Kč.

2. Žalobkyně uvedla, že jako věřitelka (úvěrující) uzavřela dne datum se žalovanou jako dlužníkem (úvěrovanou) úvěrovou smlouvu číslo (dále jen smlouva), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalobkyní jakožto věřitelem (úvěrujícím) žalované jakožto dlužníkovi (úvěrovanému) ve výši 50 000 Kč. Žalované byla částka úvěru vyplacena dne datum. Úvěr být úročen nominální úrokovou sazbou 95,9 % ročně a měl být splácen 48 měsíčními splátkami po 4 670 Kč podle splátkového kalendáře (zahrnujícími i pojistné 572 Kč měsíčně). Žalovaná podle žaloby neplnila podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení. Z předpokládaných 48 splátek bylo žalovanou uhrazeno na splátkách pouze 12 x 4 670 Kč. S ohledem na prodlení byla žalované účtována smluvní pokuta ve výši 2 x 499 Kč dle bodu 6.1 smluvních ujednání. Žalobkyně pro prodlení žalované se splátkami účtovala náklady 2 x 200 Kč podle bodu 6.2 smluvních ujednání. Podle bodu 6.3 smluvních ujednání došlo v důsledku prodlení ke zesplatnění úvěru ke dni datum. Po zesplatnění žalovaná uhradila ještě částky 500 Kč a 700 Kč. Dlužná pohledávka se skládá z částky jednak z dlužné jistiny ve výši 58 318,09 Kč, smluvní pokuty 988 Kč podle bodu 6.1 smluvních ujednání, nákladů na vymáhání podle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč, smluvní pokuty podle bodu 6.5 smlouvy za dobu do vyhotovení žaloby ve výši 14 860,04 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 95,9 % ročně z jistiny úvěru za období od datum do zaplacení a dlužné pojistné ve výši 3 x 572 Kč.

3. Podáním ze dne datum žalovaná žalobou uplatněný nárok uznala. Poukázala na další své platby ve výši 500 Kč a 700 Kč a požádala o možnost splátek. Při jednání soudu žalovaná uvedla, že úvěrovou smlouvu uzavřela, úvěr určitou dobu splácela, po rozchodu s manželem se však dostala do finančních problémů. Při uzavírání smlouvy uvedla nízké náklady na bydlení, neboť tyto náklady platil manžel. Dle žalované při uzavření smlouvy neuváděla, že žije s manželem půjčku si brala bez jeho vědomí. Nyní žalovaná nemá prostředky na splacení celé částky, splácí další závazky ve výši celkem kolem částka.

4. Podle článku 22 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, členské státy zajistí, aby se spotřebitelé nemohli vzdát práv, která jsou jim přiznána ustanoveními vnitrostátních právních předpisů provádějícími tuto směrnici nebo jí odpovídajícími.

5. Okresní soud proto nemohl vydat rozsudek pro uznání, aniž předtím prověřil, zda žalobkyně při sjednání úvěrové smlouvy splnila svou zákonnou povinnost prověřit úvěruschopnost žalované.

6. Podle žalobkyně byla úvěruschopnost žalované prověřována na základě dokladů předložených žalovanou a lustrací žalované v dostupných databázích.

7. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

8. Z výpisu internetového bankovnictví vyplývá, že žalovaná pobírala od právnická osoba s.r.o. v měsících anonymizována dvě slova a anonymizováno rok ve výši v rozmezí od částka do částka. Zůstatek na účtu byl v době poskytnutí úvěru velmi nízký (částka).

9. Z kopie pracovní smlouvy vyplývá, že pracovní smlouva se právnická osoba s.r.o. byla uzavřena na dobu neurčitou.

10. Z přehledu lustrace žalované v databázi příjmení ze dne datum plyne, že k tomuto dni v databázi žalovaná neprocházela.

11. Z karty hodnocení klienta ze dne datum vyplývá, že žalovaná o sobě uvedla, že má příjem ze zaměstnání ve výši částka měsíčně, její výdaje činí životní minimum částka, náklady na bydlení jsou pouze částka a jiné náklady nemá. Její rezerva dosahuje výše částka. příjmení zdroje žalované údajně činily částka. Žalovaná měla být vdaná, zaměstnána ve společnosti anonymizována dvě slova s.r.o. se sídlem v obec.

12. Z interního hodnocení žalované ze dne datum je zřejmé, že žalovaná byla pro žalobkyni příliš nová nebo měla rozpracovány dřívější žádosti.

13. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalovaná čelila v minulosti opakovaně exekucím (např. sp. zn. spisová značka, spisová značka nebo spisová značka) a žalobám v nalézacím řízení (např. spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka nebo spisová značka).

14. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne datum číslo z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč s úrokem 95,9 % p.a. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v 48 pravidelných splátkách ve výši 4 670 Kč měsíčně. Žalovaná měla podle smlouvy splatit celkem 196 704 Kč Smlouva obsahuje ujednání o sankcích za prodlení v článku 6 smluvních ujednání tak, jak je uvedeno v žalobě. Tato ujednání jsou však skryta v textu šestistránkové smlouvy psané malým písmem a nejsou ani nijak graficky či jinak zvýrazněna.

15. Z předsmluvního formuláře je zřejmé, že jsou v něm shrnuty základní ustanovení smlouvy o úvěru. Ujednání o smluvních pokutách jsou stejně jako u smlouvy uvedena v rozsáhlém textu bez zvýraznění.

16. Z oznámení o schválení úvěru a z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že žalované byl poskytnut ke dni datum úvěr ve výši 50 000 Kč.

17. Z dokladu o vyplacení úvěru je patrné, že žalované byla dne datum odeslána částka 50 000 Kč.

18. Z žádosti o odklad splátek ze dne datum a z upraveného splátkového kalendáře ze dne datum vyplývá, že žalovaná požádala o odklad splátek a ten jí byl poskytnut, avšak úroková sazba úvěru se navýšila na 165,99 % p. a.

19. Z přehledu transakční historie soud zjistil, že žalobkyně návrh žalované akceptovala a žalované poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná však splatila pouze 12 x 4 670 Kč, 1 x 500 Kč a 1 x 700 Kč.

20. Z výzev k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne datum a datum vyplývá, že žalovaná nebyla schopna řádně splácet a dostávala se do prodlení.

21. Z oznámení o zesplatnění ze dne datum, jakož i z předžalobní výzvy ze dne datum vyplývá, že žalovaná se dostala do prodlení se splácením splátek a že žalovaná byla upozorněna na možnost zesplatnění úvěru, přičemž ke zesplatnění došlo dne datum.

22. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované, zejména jeho výdajovou stránku.

23. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

24. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

25. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

29. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

30. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

31. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

32. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

33. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

34. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

35. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

36. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

37. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí číslo 2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009 číslo - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení číslo 2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalovaného.

38. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014 číslo, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

39. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně úvěruschopnost žalované řádně neprověřila. Zjistila sice, že je žalovaná zaměstnána na dobu neurčitou jako dělnice, řádně však neprověřila výdaje, náklady a závazky žalované. Výše nákladů žalované, a to zejména nákladů na bydlení žalované, je přitom zjevně podhodnocená a nevěrohodná. Je krajně nevěrohodné, že by náklady na bydlení žalované činily pouze 1 500 Kč měsíčně. Žalovaná sice před soudem uvedla, že náklady na bydlení platil manžel, avšak z hodnocení klienta vyplývá, že žalobkyni byla rovněž poskytnuta (byť zřejmě nepravdivá) informace o tom, že druhá osoba v domácnosti nežije, proto bylo na žalobkyni, aby údaj o velmi nízkých nákladech na bydlení žalované blíže zkoumala a ověřila. Další výdaje žalované nebyly nijak zjišťovány. Z předloženého výpisu z účtu žalované, kterým byly dokládány její příjmy, přitom vyplývá, že zůstatek na účtu žalované byl velmi nízký. Okresní soud proto považoval za nedostatečné stanovení výdajů pouze ve výši velmi nízkého životního minima. Nelze pominout, že žalovaná velmi záhy nebyla schopna hradit své závazky a byly proti ní podávány četné žaloby, které následně vyústily do řady exekucí.

40. Okresní soudu proto s ohledem na uvedené posoudil smlouvy o úvěru uzavřenou se žalovanou jako neplatnou dle § 86 z. s. ú.

41. V projednávané věci žalobkyně poskytla žalované částku 50 000 Kč, z níž žalovaná splatila 57 240 Kč. Žalovaná se tak bezdůvodně neobohatila a okresní soud proto žalobu zamítl.

42. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy procesně úspěšné žalované současně náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.