46 C 248/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa žalobkyně, jednající prostřednictvím odštěpného závodu právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované fakticky bytem adresa žalované o 8 997,38 Kč s příslušenstvím

I. Ohledně částky 8 997,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,62 Kč se řízení pro zpětvzetí žaloby podle § 96 o. s. ř. zastavuje.

II. V rozsahu, v němž žalobkyně požadovala zaplacení úroku z prodlení ve výši 220,03 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou u okresního soudu dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 997,38 Kč s příslušenstvím.

2. Podle žaloby žalobkyně uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru a poskytnutí úvěrového rámce. Žalovaný čerpal ke dni datum částku úvěru ve výši 13 456 Kč. V důsledku prodlení žalované se splácením úvěru věřitelka od smlouvy odstoupila dopisem ze dne datum, a to s účinností ke dni datum. K okamžiku zesplatnění tvořila dluh jistina ve výši 8 118,92 Kč, úroky ve výši 514,57 Kč a smluvní pokuta dle obchodních podmínek 116,09 Kč.

3. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu částečně zpět pro zaplacení částky 8 998 Kč žalovanou po podání žaloby (č.l. 19). Žalobkyně dále trvala na zaplacení úroku z prodlení ve výši 220,03 Kč a nákladů řízení. V důsledku částečného zpětvzetí soud řízení částečně zastavil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

4. Žalobkyně dále doplnila, že v rámci prověřování úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně z údajů uvedených žalovanou v žádosti o spotřebitelský úvěr. V ní žalovaná uvedla, že pracuje ve právnická osoba s.r.o. s příjmem mezi částka měsíčně čistého. Náklady na bydlení měly činit částka a ostatní finanční závazky činily částka. Žalovaná o sobě uvedla, že je anonymizováno a anonymizováno. Žalobkyně žalovanou prověřila v registru příjmení, v níž žalovaná neprocházela. Další údaje žalované nebyly v rozporu se sociodemografickým modelem. Žalobkyně tak dospěla k závěru, že je žalovaná úvěruschopná.

5. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že žalovaná s takovým postupem souhlasí, když se k němu zaslané výzvě nevyjádřila.

6. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

7. Ze žádosti/smlouvy o klasickém úvěru číslo ze dne datum, soud zjistil, že žalované byl poskytnut na základě jeho žádosti kromě jiného také revolvingový úvěr, přičemž žalobkyně od žalované zjistila, že žalovaná o sobě uvedla, že je anonymizováno, bydlí u role v řízení, pracuje od anonymizováno rok jako anonymizováno ve právnická osoba s.r.o. s příjmem částka měsíčně. Žalovaná uvedla, že nemá žádné vyživovací povinnosti a její výdaje na bydlení činí pouze částka měsíčně a jiné závazky dosahovaly částka. Žalovaná požádala kromě jiného o revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč.

8. Z výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě nedoplatku ve výši 3 264 Kč.

9. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne datum je zřejmé, že žalobkyně od obou úvěrových smluv v důsledku prodlení žalovaného odstoupila s účinností ke dni datum.

10. Z výzvy k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu ze dne datum vyplývá, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení.

11. Z výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že čerpala 13 456 Kč, kterou splatila.

12. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované.

13. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

14. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

21. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

22. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

23. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

24. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

25. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

26. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

27. Je zřejmé, že žalobkyně úvěruschopnost žalované řádně neprověřila. Jak již tedy bylo uvedeno v žalobě, žalobkyně při uzavírání smlouvy vycházela z tvrzení žalované, zejména o jejích příjmech, výdajích a závazcích. Přitom již tato tvrzení byla nejen nedostatečná, ale ve vztahu k výdajům a závazkům žalované nevěrohodná a ve vztahu k příjmům žalované zcela nedoložená.

28. Okresní soud proto žalobkyni přiznal pouze nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi částkou poskytnutou a částkou splacenou. Žalovaná tak čerpala celkem částku 13 456 Kč a splatila dle žalobkyní předložené platební historie částku vyšší. Žalovaná se tak bezdůvodně neobohatila. Okresní soud proto zamítl žalobu v rozsahu, v němž nebyla vzata zpět.

29. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy náklady žalobkyně jsou tvořeny dvěma režijními paušály nezastoupené žalobkyně ve výši 2 x 100 Kč (výzva k zaplacení a podání žaloby) a 1 x 300 Kč (částečné zpětvzetí) podle § 2 vyhlášky 254/2015 Sb. a zaplaceným soudním poplatkem.

30. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Proti výroku I. tohoto rozsudku rozhodnutí mohou účastníci podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.