46 C 252/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/1 o 51 085,41 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, , a žalovaného úroku ve výši 14 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a žalovaného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne , datum, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem a s úrokem z prodlení.

2. Žalobkyně uvedla, že společnost , Banka, s. uzavřela dne , datum, se žalovaným jako dlužníkem smlouvu o půjčce na konsolidaci č. , hodnota, , jejímž předmětem bylo poskytnutí zápůjčky žalované jakožto dlužníkovi ve výši , částka, . Zápůjčka byla úročena úrokovou sazbou 14 % p. a. Žalovaná se zavázala zápůjčku splácet 96 pravidelnými měsíčními anuitními splátkami po , částka, , přičemž první splátka byla splatná dne , datum, . Žalovaná se dostala do prodlení se splácením zápůjčky. Banka proto využila svého práva a zápůjčku zesplatnila ke dni , datum, a následně pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni. Celková dlužná částka činila , částka, . Žalobou žalobkyně požaduje zaplatit jistinu úvěru ve výši , částka, , poplatky ve výši , částka, a kapitalizované úroky ke dni , datum, ve výši , částka, , kapitalizované úroky z prodlení ke dni , datum, ve výši , částka, a dále úroky z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroky z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.

3. Žalobkyně doplnila, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela banka Equa Bank a.s. z informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalobkyně měla k dispozici výpis z běžného účtu žalované.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Dle výpisu z běžného účtu žalované za období od , datum, do , datum, činil kreditní obrat celkem , částka, a debetní obrat za totéž období , částka, Záporný měsíční zůstatek na počátku měsíce ve výši -, částka, se snížil na záporný zůstatek , částka, . Žalovaná měla příjem od ČSSZ ve výši , částka, , dávky od úřadu práce ve výši , částka, od agentury práce , právnická osoba, ve výši , částka, a 2 000 Kč a dále pobírala alimenty ve výši , částka, . Za nájem hradila žalovaná , částka, .

6. Podle přehledu konsolidovaného blacklistu měla žalovaná celkem , hodnota, úvěrů u šesti institucí, z čehož měla žalovaná k červnu 2019 celkem čtyři exitující úvěry v celkové výši dluhu , částka, , se splátkou celkem , částka, a dále úvěr s úvěrovým rámcem , částka, a aktuálním dluhem , částka, .

7. Z úvěrové zprávy banky vyplývá, že žalovaná o sobě uvedla, že je svobodná, vlastní dům či byt, má středoškolské vzdělání, žije sama s jedním vyživovaným dítětem. Uváděla, že je zaměstnancem s příjmem , částka, měsíčně. Sama přiznala splátky úvěrů ve výši , částka, a výdaje na živobytí ve výši , částka, . Prostředky měly být poskytnuty na splátku dřívějších spotřebitelských úvěrů.

8. Dle protokolu o ověření úvěruschopnost klienta, žalovaná neprocházela insolvenčním rejstříkem, předložený doklad nebyl evidován jako neplatný, nebyla vedena v interním blacklistu, neměla negativní záznam v BRKI/NRKI, neměla dluh po splatnosti v SOLUS. Pravděpodobnost splácení byla stanovena ve výši 98,33 %. Banka kalkulovala s výdaji na bydlení ve výši , částka, , s výdaji na živobytí ve výši , částka, a s výdaji na splátky , částka, . Úvěr byl schválen.

9. Z rámcové služby o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne , datum, je patrné, že Equa Bank a.s. zřídila žalované běžný účet.

10. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná požádala o uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě níž Equa Bank a.s. měla poskytnout žalované zápůjčku ve výši , částka, , kterou se žalovaná zavázala splatit 96 měsíčními anuitními splátkami (včetně pojištění) po , částka, . Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce vyplývá, že žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši , částka, , kterou měla žalovaná splácet 96 měsíčními splátkami (včetně pojištění) po , částka, počínaje dnem , datum, .

11. Z tvrzení žalobkyně a výpisů z účtu vyplývá, že do zesplatnění úvěrů žalovaná uhradila pouze , částka, .

12. Dle výzvy ze dne , datum, banka úvěr zesplatnila ke dni , datum, , přičemž k tomuto dni činil dluh 6 10. 2022. Žalované bylo zesplatnění zasláno doporučenou poštou na adresu trvalého pobytu na Slovensko.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vyplývá postoupení pohledávek na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, je patrné, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, které dle podacího archu bylo odesláno téhož dne.

14. Dle předžalobní výzvy žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dne , datum, a poskytla jí lhůtu do , datum, . Dle podacího lístku pošty byla předžalobní výzva odeslána dne , datum, .

15. Okresní soud tak na základě provedeného dokazování zjistil, že žalovaná dne , datum, požádala o poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, . Žalovaná však bance poskytla nepravdivé údaje, což bylo patrné již z výpisu z běžného účtu žalované, který měla banka k dispozici. Banka přesto žalované prostředky ve výši , částka, poskytla a žalovaná ji řádně nesplatila.

16. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy , právnická osoba, , zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

17. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne , datum, ve věci C679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

23. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

24. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

25. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

26. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

27. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

28. Je třeba připomenout, že již dne , datum, vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010, Anonymizováno, o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015/11). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. Česká národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. Česká národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalované.

29. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

30. Jak vyplývá z provedeného dokazování, poskytovatelka spotřebitelského úvěru vycházela z deklarovaných příjmů žalované ze zaměstnání ve výši , částka, , přičemž z výpisu z běžného účtu vyplýval příjem od agentury práce jen , částka, a 2 000 Kč. Jinak byla žalovaná odkázána jen na příjmy vyplácené Českou správou sociální zabezpečení a dávky od úřadu práce, respektive na výživné. Žalovaná sice tvrdila, že vlastní byt či dům, avšak z výpisu z běžného účtu naopak vyplývá, že hradila nájemné ve výši , částka, (banka však kalkulovala výdaje na bydlení jen ve výši , částka, ). Banka tedy údaje tvrzené žalovanou neověřovala fakticky, ale s využitím statistického nástroje. Původní věřitelka dále zcela rezignovala na prověření jeho skutečných výdajů, nákladů a závazků. Bylo jí přitom známo, že žalovaná je výrazně zadlužená (dlužila splátkových úvěrech , částka, a na kontokorentech dalších , částka, ). Banka pominula skutečnost, že jí žalovaná neuvedla pravdu o výši splátek úvěrů (uvedla jen , částka, namísto skutečných , částka, ) a o výdajích na domácnost (uvedla jen , částka, , ačkoliv jen na nájemném platila , částka, ). Ignorována byla skutečnost, že výše výdajů žalované přesahovala výši jejích příjmů. S ohledem na uvedené okresní soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně zejména výdaje žalované (její úvěruschopnost) řádně neprověřila. Metodika stanovená Českou národní bankou dodržena nebyla. Smlouva o úvěru je tak neplatná dle § 86 z. s. ú.

31. V projednávané věci žalobkyně, resp. věřitelka poskytla žalované částku , částka, , z níž žalovaná splatila pouze 36 248,25 Žalovaná se tak bezdůvodně obohatila o , částka, . Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal, a ve zbytku žalobu zamítl.

32. V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

33. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o. s. ř. a splnění povinnosti s ohledem na nečinnost žalované uložil v zákonné lhůtě.

34. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy při zohlednění zamítnutého úrokového příslušenství byla žalovaná převážně úspěšná, avšak dle obsahu spisu jí náklady řízení nevznikly.