46 C 253/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 748 685,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 630 439,18 Kč s úrokem z prodlení ve výši 43,07 Kč, s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 630 439,18 Kč za dobu od datum do zaplacení, v měsíčních splátkách po 10 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, a to pod hrozbou ztráty výhody splátek.

II. Ohledně částky 118 246,30 Kč s úrokem z prodlení a žalovaného úroku, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 44 349,26 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně titul. jméno příjmení, advokátky se sídlem v obec, v měsíčních splátkách po 4 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, a to pod hrozbou ztráty výhody splátek.

1. Žalobou podanou u okresního soudu dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky 748 685,48 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba smlouvu o úvěru číslo na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 800 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet anuitními měsíčními splátkami ve výši 9 692 Kč. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 7,9 % p. a. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel. Věřitelka proto úvěr zesplatnila ke dni datum. Ke dni zesplatnění činil dluh na jistině 745 615,69 Kč, na poplatcích 3 069,79 Kč, úroku 46 140,68 Kč a úroku z prodlení 43,07 Kč.

3. Žalobkyně dále doplnila, že v rámci prověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z údajů uvedených žalovaným v žádosti o spotřebitelský úvěr. V ní žalovaný uvedl, že jeho příjem činí 23 378 Kč měsíčně, což bylo potvrzeno příchozími transakcemi. Žalovaný uvedl, že žádné výdaje nemá, žalobkyně proto jeho náklady sama kalkulovala částkou 6 403 Kč měsíčně. Žalovaný již měl dřívější úvěry, přičemž úvěr se splátkou 10 476 Kč měsíčně byl novým úvěrem splacen. Žalobkyně tak dospěla k závěru, že je žalovaný úvěruschopný.

4. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že žalovaný s takovým postupem souhlasí, když se k němu zaslané výzvě nevyjádřil.

5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne datum soud zjistil, že žalovaný sdělil, že je anonymizováno, žije u role v řízení, má anonymizováno vzdělání s anonymizováno a pracuje od. datum u stát. instituce s příjmem částka. Žalovaný předložil historické výpisy.

7. Z historických výpisů z účtu žalovaného za dobu předcházející uzavření úvěrové smlouvy vyplývá, že žalovaný již v minulosti čerpal úvěr u obec spořitelny a rovněž, že příjmy žalovaného byly obecně nižší než výdaje žalovaného. Tyto výdaje jsou zejména po poskytnutí prvního úvěru žalobkyní v dubnu 2018 užívány nehospodárně. Výdaje žalovaného přitom byly rovněž ovlivněny dojížděním žalovaného do obec a do obec (jen náklady na pohonné hmoty v měsíci předcházejícím poskytnutí úvěru činily tj. v anonymizováno rok činily kolem částka). Z výpisů není nadto seznatelné, kolik žalovaný celkově vydával na bydlení, na dopravu a na stravování. Náklady, jež stanovila žalobkyně ve výši částka (dle listiny označené jako posouzení úvěruschopnosti klienta), jsou však výrazně podhodnocené a nereálné. Výpisy ve vztahu ke struktuře výdajů žalovaného nejsou zcela vypovídající, neboť žalovaný na účet převáděl platby z jiných svých účtů a prováděl vklady v hotovosti.

8. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum, soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 800 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit 120 měsíčními splátkami ve výši 9 692 Kč měsíčně. Úvěr byl úročen sazbou 7,9 % p.a.

9. Z přehledu úvěrového účtu a z výpisů z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal částkou 800 000 Kč a platil postupně celkem částku 169 558,52 Kč.

10. Před podáním zesplatněním úvěru byl žalovaný upomínán upomínkou ze dne datum. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti ze dne datum je zřejmé, že úvěr byl pro nesplácení zesplatněn.

11. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván výzvou ze dne datum.

12. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.

13. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

14. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

21. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

22. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

23. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

24. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

25. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

26. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

27. Je zřejmé, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila. Zjistila sice příjmy žalovaného, neprověřila však řádně jeho náklady a závazky. Z výpisů přitom vyplývalo, že výdaje byla zpravidla vyšší než příjmy žalovaného.

28. Jak již tedy bylo uvedeno v žalobě, žalobkyně při uzavírání smlouvy vycházela z tvrzení žalovaného o jeho příjmech, výdajích a závazcích. Přitom již tato tvrzení byla nejen nedostatečná, ale ve vztahu k výdajům a závazkům žalovaného nevěrohodná a ve vztahu k příjmům žalovaného zcela nedoložená. Byť žalobkyně poskytla žalovanému předchozí úvěru již v dubnu 2018 (dle historického výpisu), musel být tento úvěr refinancován (konsolidován) nynějším úvěrem již v listopadu 2018, což rovněž nesvědčí o úvěruschopnosti žalovaného.

29. Okresní soud proto žalobkyni přiznal pouze nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi částkou poskytnutou a částkou splacenou. Žalovaný tak čerpal celkem částku 800 000 Kč a splatil dle žalobkyní předložené platební historie 169 560,82 Kč. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o 630 439,18 Kč. Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal, včetně úroku z prodlení. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

30. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně měla v řízení úspěch v rozsahu 84 % a neúspěch v rozsahu 16 %, žalobkyni tak náleží náhrada nákladů v rozsahu 68 % Tyto náklady jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 2,5 x 11 300 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály po 300 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 21% sazbou daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek ve výši 6 121,50 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 29 948 Kč dle zákona o soudních poplatcích. Podíl 68 % z částky 65 219,50 Kč činí 44 349,26 Kč.

31. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovil plnění ve splátkách s ohledem na výši dluhu. Výše splátek pak odpovídá oprávněnému zájmu žalobkyně na úhradě dluhu v přiměřené době. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.