46 C 254/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Heresovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení za dobu od datum do datum ve výši částka a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně požadovala zaplatit smluvní pokutu ve výši částka, poplatek za upomínání ve výši částka a úrok z prodlení ve výši částka, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 4 600 s úrokem z prodlení počítaným z částky částka od datum do zaplacení. Uplatněný nárok zahrnoval jistinu úvěru ve výši částka, smluvní pokutu za prodlení s úhradou ve výši 0,1% denně z částky částka od datum do datum ve výši částka, náklady na upomínání ve výši částka, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od datum do datum ve výši částka a zákonný úrok z prodlení (9,75 % p.a.) z částky částka od datum do zaplacení, a opíral se o smlouvu o úvěru číslo uzavřenou dne datum mezi právnická osoba a žalovaným. Žalobkyně uvedla, že na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka, který žalovaný řádně a včas neuhradil do dne splatnosti – datum Smlouva byla uzavřena prostřednictvím zprostředkovatele – právnická osoba a úvěr ve výši částka byl žalovanému předán po podpisu smlouvy.

2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a že postoupení bylo žalovanému oznámeno.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k jednání nařízenému soudem se nedostavil.

4. Z jednání se omluvila i žalobkyně a soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal v nepřítomnosti účastníků. Vycházel přitom z obsahu spisu a skutková zjištění čerpal z listinných důkazů založených ve spise.

5. Ze smlouvy o úvěru číslo bylo zjištěno, že předchůdce žalované – společnost právnická osoba - poskytl žalovanému částku částka, kterou se žalovaný zavázal splatit do 30 dnů, tj. do datum. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nezpochybnil, vyplynulo, že žalovaný ničeho neuhradil. Při podpisu smlouvy žalovaný převzal formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný byl o zaplacení několikrát písemně upomenut, což vyplynulo z písemných upomínek a z poštovních podacích archů.

6. Z dohody o postoupení pohledávek, která byla uzavřena mezi žalobkyní a právnická osoba dne datum, seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o přijetí platby a oznámení o postoupení bylo zjištěno, že aktuálním věřitelem žalovaného, tedy věřitelem, který vstoupil do postavení původního věřitele, je žalobkyně.

7. V žalobě nebylo obsaženo tvrzení, že předchůdce žalobkyně zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet. Protože se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohlo být soudem poučena a vyzvána k doplnění skutkových tvrzení.

8. Shora uvedená zjištění posoudil soud takto:

9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 věta první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citované ustanovení musí být vykládáno tak, že nedostatek posouzení úvěruschopnosti je sankcionován absolutní neplatností úvěrové smlouvy.

11. Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

12. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008 číslo. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008 číslo vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z datum ve věci C číslo – právnická osoba v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy číslo s. 452)).

13. Protože žalobkyně netvrdila, že schopnost žalovaného úvěr splatit byla před uzavřením smlouvy přezkoumána, neunesla v tomto směru břemeno tvrzení a soud vycházel z toho, že tato podmínka pro uzavření platné smlouvy o úvěru splněna nebyla. Předloženou smlouvu číslo bylo třeba považovat za absolutně neplatnou.

14. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Je bez pochyb, že žalovaný převzal od předchůdce žalobkyně částku částka a v tomto směru se na jeho úkor bezdůvodně obohatil, když plnění přijal na základě neplatné smlouvy. Částku částka je proto povinen žalobkyni vydat a v tomto směru je žaloba důvodná.

17. Žaloba nebyla shledána důvodnou tam, kde žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši částka a poplatky za upomínky ve výši částka (v petitu návrhu je omylem označila jako úrok z prodlení). V tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta.

18. Při posuzování nároku na úrok z prodlení soud vycházel z § 1970 o. z., podle kterého platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

19. Soud dospěl k závěru, že žalovaný je v prodlení se zaplacením bezdůvodně přijatého plnění ve výši částka od datum. Vycházel z upomínky odeslané dne datum, která byla fikcí podle § 573 o. z. a § 607 o. z. doručena žalovanému dne datum a dne datum se dluh stal splatným. Do prodlení se tak žalovaný dostal dne datum a od tohoto dne je povinen platit úrok z prodlení. Úrok z prodlení za dobu od datum do datum byl pro přehlednost vyčíslen částkou částka, do budoucna pak byl přiznán v zákonné sazbě platné pro počátek prodlení – 9 % ročně. V rozsahu, v němž žalobkyně požadovala úrok z prodlení vyšší, byla žaloba zamítnuta.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení ve výši částka, přičemž tato částka představuje 30 % z jejich celkové výše (rozdíl mezi úspěchem v rozsahu 65 % a neúspěchem v rozsahu 35 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka, za tři úkony právní pomoci – 3 x částka, tři paušální náhrady výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.