46 C 254/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno o 14 131,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu, v němž žalobkyně požadovala zaplacení částky , částka, , žalovaného úroku a úroku z prodlení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne , datum, žalobu, kterou se domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem a úrokem z prodlení.

2. Žalobkyně uvedla, že jako věřitelka uzavřela dne , datum, se žalovaným jako dlužníkem (úvěrovaným) úvěrovou smlouvu č. , číslo, (dále jen smlouva), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalobkyní jakožto věřitelem (úvěrujícím) žalovanému jakožto dlužníkovi (úvěrovanému) ve výši , částka, . Žalovaný měl úvěr splatit ve 48 měsíčních splátkách po , částka, počínaje měsícem , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 64,4 % p. a. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů od žalovaného a prohlášení žalovaného. Na základě těchto podkladů bylo zjištěno žalobkyní, že volné zdroje žalovaného jsou dostatečné. Byla prověřena úvěrová historie žalovaného v databázích NRKI a SOLUS. Po provedení scoringu žalovaného bylo rozhodnuto o poskytnutí úvěru. Proti žalovanému nebylo vedeno insolvenční řízení, žalobkyně proti němu nevymáhala předchozí dluh, jeho doklad nebyl hlášen jako ztracený či odcizený. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení se splácením. Do data zesplatnění úvěru žalovaný splatil , právnická osoba, , Anonymizováno, Kč a 12 x , částka, (, částka, ). Žalobkyni vzniklo na základě bodu 6.1 smlouvy právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 2 x , částka, (, částka, ) v důsledku prodlení se splátkami v délce delší než 30 dnů. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni rovněž právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného podle bodu 6.2 smlouvy ve výši , částka, (3 x , částka, ). Podle bodu 6.3 smluvních ujednání došlo v důsledku prodlení ke zesplatnění úvěru ke dni , datum, . Podle bodu 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobou žalobkyně požaduje zaplatit dlužnou jistinu úvěru ve výši , částka, (původně činila jistina , částka, a přirostlý úrok ke dni zesplatnění úvěru ve výši , částka, ), smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy ve výši , částka, , náklady v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši , částka, , smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úrok z částky jistiny od , datum, do zaplacení a úrok z prodlení z dílčích částek od , datum, do zaplacení.

3. Žalobkyně doplnila podáním ze dne , datum, (č. l. 19-22), že schopnost žalovaného splácet úvěr byla prověřena na základě dokladu o příjmech, výpisu z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Čistý příjem žalovaného měl činit , částka, , jeho náklady dosahovaly výše , částka, měsíčně, volné zdroje na splácení byly ve výši , částka, měsíčně. Žalobkyně provedla rovněž scoring klienta, žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stádiu vymáhání, doklad žalovaného nebyl evidován jako neplatný a z dokladu byla ověřena totožnost žalovaného, zaměstnavatel žalovaného nebyl v insolvenci a obchodník doporučil poskytnutí úvěru. Výše nákladů žalovaného byla určena matematickým modelem, přičemž žalobkyně vycházela z existenčního minima ve výši , částka, měsíčně, k nimž byly přičteny náklady na bydlení , částka, . Žalovaný prošel lustrací v NRKI i SOLUS.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal zcela pasivní.

5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Dle výpisu z běžného účtu žalovaného u , právnická osoba, . (č. l. 26) je patrné, že žalovanému přišla dne , datum, na účet částka , částka, .

7. Z karty hodnocení klienta ze dne , datum, (č. l. 25) vyplývá, že žalovaný o sobě uvedl, že je zaměstnán s čistým příjmem , částka, měsíčně. Jeho výdaje byly stanoveny ve výši , částka, , ty mělo představovat životní minimum ve výši , částka, a na bydlení měl vydávat , částka, , jiné výdaje žalovaný mít neměl. Rezerva žalovaného měla dosahovat , částka, . Zaměstnavatelem žalovaného měla být , právnická osoba, . Žalovaný vyplnil dotazník tak, že měl být zaměstnán na dobu neurčitou, měl být svobodný, žil ve vlastním bydlení a měl mít maturitu.

8. V evidenci SOLUS (č. l. 33) ani v databázi NRKI (č. l. 34) žalovaný neprocházel. V rámci scóringu bylo žalovanému přiděleno 402 bodů, což mělo znamenat nižší riziko.

9. Z kopie průkazu o povolení k pobytu (č. l. 23-24) soud rozhodné skutečnosti nezjistil.

10. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , číslo, , z oznámení o schválení úvěru a ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši , částka, s úrokem 64,4 % p.a. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 48 pravidelných splátkách ve výši , částka, měsíčně. Žalovaný měl podle smlouvy splatit celkem , částka, . RPSN úvěru činilo 87,25 %. Návrh není žalovaným podepsán.

11. Z předsmluvního formuláře je zřejmé, že jsou v něm shrnuty základní ustanovení smlouvy o úvěru. Ujednání o smluvních pokutách jsou stejně jako u smlouvy uvedena v rozsáhlém textu bez zvýraznění.

12. Dle dokladu o vyplacení úvěru ze dne , datum, bylo žalovanému vyplaceno na úvěr , částka, . Podle Přehledu splácení žalovaný splatil pouze 14 x , částka, . tj. celkem , částka, .

13. Z výzvy ze dne 22 7. 2024 a , datum, vyplývá, že žalovaný se dostal do prodlení se splácením splátek a byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru, přičemž ke zesplatnění následně došlo oznámením ze dne , datum, .

14. Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou ze dne , datum, , odeslanou dle podacího archu téhož dne.

15. Podle § 1 zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“)., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

16. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

23. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

24. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z., které pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládají věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

25. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

26. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

27. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

28. Je třeba připomenout, že již dne 1. června 2015 vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015/11). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. Česká národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. Česká národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalovaného.

29. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

30. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila. Spolehla se, že žalovaný doložil svůj velmi nízký příjem. Výdaje žalovaného nebyly vůbec prověřovány, a to přesto, že žalovaný tvrdil neobvykle nízkou částku nákladů, přičemž zejména částka na bydlení je krajně nevěrohodná. Je nepochybné, že žalobkyně příjmy a zejména výdaje žalovaného (jeho úvěruschopnost) řádně neprověřila. Metodika stanovená Českou národní bankou dodržena nebyla. Smlouva o úvěru je tak neplatná dle § 86 z. s. ú.

31. V projednávané věci žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, , z níž žalovaný splatil pouze , částka, . Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o , částka, . Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal a ve zbytku žalobu zamítl.

32. V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

33. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o. s. ř.

34. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně měla v řízení (i při zohlednění zamítnutého příslušenství) převážně neúspěch, avšak žalovanému náklady řízení nevznikly.