46 C 262/2025

Plný text

Okresní soud v Mostě se sídlem Most, Moskevská 2, PSČ 43474, rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Muzaffer Gemalmaz, narozený 15. 1. 1986 bytem hlášen na adrese Anonymizováno o 67 584,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky , částka, , úroku ve výši 14,48 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně doručila Okresnímu soudu v Mostě dne , datum, žalobu, kterou se domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem a s úrokem z prodlení.

2. Žalobkyně uvedla, že uzavřela dne , datum, se žalovaným jako úvěrovaným Smlouvu o poskytnutí splátkového úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému jakožto dlužníkovi ve výši , částka, . Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho účet. Před uzavřením smlouvy zjišťovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, přičemž primárně vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti o splátkový úvěr ze dne , datum, . Dále žalobkyně vzala v úvahu pohyby na běžném účtu žalovaného v období od , datum, do , datum, . Žalovaný v žádosti uvedl, že jeho čistá mzda u zaměstnavatele označeného jako „, Anonymizováno, činí , částka, , přičemž žalobkyně identifikovala jako plátce mzdy , jméno FO, . Žalobkyně rovněž prověřovala v databázi BRKI tvrzení žalovaného v žádosti o tom, že nemá žádný jiný úvěr. Žalobkyně po řádném prověření pohybů na běžném účtu zjistila, že výdaje žalovaného dle provedených transkakcí jsou nižší, než v žádosti uvedených , částka, . Žalobkyně však konstruovala výdaje i dle výše životního minima a nezbytných výdajů částkou , částka, . Po odečtení výše výdajů od výše příjmů byla stanovena rezerva ve výši , částka, měsíčně, jež převyšovala výši splátky , částka, . Úvěrová smlouva byla sjednána v rámci aplikace internetbanking. Úvěr byl úročen úrokem 14,48 % p. a. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Žalobou je požadováno zaplacení částky dlužné jistiny , částka, , kapitalizovaného úroku do dne , datum, ve výši , částka, a kapitalizovaného úroku z prodlení do dne , datum, ve výši , částka, . Současně je žalobou požadován úrok a úrok z prodlení za dobu od , datum, do zaplacení. Žalobou je rovněž požadována smluvní pokuta ve výši , částka, s úrokem z prodlení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

4. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. v případě žalovaného se má ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí, když se k zaslané výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřil.

5. Z Rámcové smlouvy o poskytnutí platebních služeb ze dne , datum, je zřejmé, že touto smlouvou byl žalovanému zřízen bankovní účet. Smlouva byla žalovaným vlastnoručně podepsána. Součástí smlouvy je i ujednání vztahující se k poskytování internetového bankovnictví (internetbanking).

6. Dle vyplněného dotazníku k žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že má nezbytné výdaje ve výši , částka, měsíčně a čistou mzdu ve výši , částka, , jeho zaměstnavatel měl být , Anonymizováno, .

7. Dle výpisu z běžného účtu za dobu od , datum, do , datum, vyplývá, že většina platebních transakcí je představována vklady a výběry prostřednictvím bankomatu (nelze tak zjistit účel plateb). Mzda vyplacená na účet plátcem , jméno FO, činila 3 x , částka, , 1 x , částka, , 1x , částka, , 1 x , částka, a 1 x , částka, , v , Anonymizováno, vynakládal žalovaný značné částky na hazard (, právnická osoba, .).

8. Na základě analýzy pohybů běžném účtu identifikovala žalobkyně jako rizikový faktor výdaje na hazard (sázky) ve výši , částka, měsíčně. Výdaje vyčíslila žalobkyně oproti žádosti částkou , částka, měsíčně.

9. Lustrací v BRKI bylo zjištěno, že dle databáze žalovaný neměl předchozí úvěry.

10. Dle předsmluvní informace ke splátkovému úvěru vyplývá, že výše spotřebitelského měla činit , částka, , přičemž úvěr měl být splacen v 36 měsíčních splátkách po , částka, . Celkově měl žalovaný splatit , částka, . Úvěr byl úročen úrokovou sazbou ve výši 14,48 % a RPSN činila 15,46 %. Banka byla oprávněna zjišťovat informace v bankovním a nebankovním registru klientských informací.

11. Ze smlouvy o poskytnutí splátkového úvěru ze dne , datum, vyplývá, že úvěr byl sjednán zprostředkovatelem , Anonymizováno, -, právnická osoba, , žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši , částka, jako účel neúčelový čerpaný vyplacením na běžný účet. Úvěr byl úročen sazbou 14,48 %, přičemž RPSN úvěru činila 15,46 %. Úvěr měl být splácen 36 anuitními měsíčními splátkami po , částka, . Smlouva obsahuje v článku V. ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 % z poskytnutého úvěru za každý i započatý měsíc porušení smlouvy. Smlouva byla sjednána na dálku.

12. Připojené obchodní podmínky žalobkyně ze dne , datum, nejsou žalovaným podepsány.

13. Dokladem o vyplacení úvěru bylo doloženo, že úvěr ve výši , částka, byl žalovanému poskytnut převodem na běžný účet dne , datum, .

14. Z výpisu z úvěrového účtu a z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný splatil celkem , částka, .

15. Oznámením o zesplatnění splátkového úvěru ze dne , datum, informovala žalobkyně žalovaného o tom, že úvěr se stane v důsledku prodlení žalovaného předčasně splatný ke dni , datum, .

16. Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou ze dne , datum, . Dle dodejky byla výzva doručena , datum, do vlastních rukou na adresu hlášeného pobytu žalovaného.

17. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

18. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 [Právní rozhledy 21/2018 s. 757] či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

22. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 [3225/2015 Sb. NSS]).

23. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48/ES. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008/48/ES vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v. Fesih Kalhan [Právní rozhledy 12/2014 s. 452]).

24. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

25. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.

26. V projednávané věci je zřejmé, že poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřoval úvěruschopnost žalovaného jen formálně. Vycházel především z tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, která však řádně neprověřoval.

27. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

28. Je třeba připomenout, že již dne 1. června 2015 vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015/11). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. Česká národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. Česká národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalovaného.

29. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

30. V projednávané věci je z provedeného dokazování patrné, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána jen povrchně. Žalovaný sice podle výpisů z běžného účtu pobíral mzdu v čisté výši mezi , částka, a , částka, , avšak stabilita uvedeného příjmu nebyla nijak doložena, např. pracovní smlouvou. Mzda přitom žalovanému nebyla vyplácena pravidelně (mzda za , Anonymizováno, byla vyplacena až v , Anonymizováno, , mzda za , Anonymizováno, ). Platba v , Anonymizováno, již není ani označena jako mzda. Vysvětlen nebyl např. neobvyklý vklad na účet prostřednictvím bankomatu dne , datum, ve výši , částka, , ale i další hotovostní vklady ve vysokých částkách. Žalobkyně na základě provedené analýzy pohybu na účtu nemohla ani reálně zjistit strukturu a výši výdajů žalovaného, neboť většina pohybů na účtu je představována hotovostními vklady a výběry v bankomatu. Z výpisu z účtu přitom jsou patrné rizikové faktory v podobě vysokých výdajů na hazard (, právnická osoba, .). Žalobkyně neměla informaci o bydlení žalovaného a jeho vyživovacích povinnostech. Výdaje žalovaného řádně zkoumány a prověřovány nebyly. Žalobkyně tak neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného. Smlouva o úvěru je tak neplatná podle § 86 z. s. ú.

31. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

32. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

33. V projednávané věci žalobkyně poskytla žalovanému celkem , částka, , z čehož žalovaný splatil jen , částka, . Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o částku , částka, . V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

34. Ve zbytku proto okresní soud žalobou uplatněný nárok zamítl.

35. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla převážně neúspěšná a žalovanému náklady řízení nevznikly.