46 C 263/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 100 000 Kč s příslušenstvím + 9 500 Kč (smluvní pokuta) + 5 000 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu, v němž žalobkyně požadovala zaplacení částky , částka, a zákonný úrok z prodlení z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Mostě dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena kupní smlouva, na základě které žalobkyně prodala žalovanému ojetý osobní automobil , jméno FO, , jméno FO, , RZ , SPZ, , za celkovou kupní cenu , částka, . Kupní cena byla splatná formou plnění splátkovým kalendářem. Žalovaný při podpisu smlouvy uhradil žalobkyni v hotovosti částku ve výši , částka, . První měsíční splátku, splatnou dne , datum, , ve výši , částka, , žalovaný neuhradil. Žalobkyně vyzývala žalovaného opakovaně k úhradě. Jelikož žalovaný ani přes výzvy kupní cenu ani jednotlivé splátky dál nehradil, byla celková částka jistiny ve výši , částka, žalobkyní zesplatněna ke dni , datum, . Žalobkyně žalobou požaduje dále zaplacení smluvní pokuty dle bodu III. kupní smlouvy, a to ve výši 0,5 % denně z částky , částka, za období ode dne, kdy došlo k prodlení s platbou první splátky tj. od , datum, do podání žaloby tj. do , datum, , přičemž vyčíslená smluvní pokuta činí za 19 dní prodlení částku , částka, . Součástí žalované částky je i administrativní poplatek za uzavření smlouvy dle bodu VI. smlouvy ve výši , částka, .

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena náhradně na adresu jeho trvalého pobytu (č. l. 27), nevyjádřil.

3. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že žalovaný s takovým postupem souhlasí, když se k jemu zaslané výzvě nevyjádřil.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Z kupní smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 5) soud zjistil, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu, na základě které žalobkyně jako prodávající prodala žalovanému jako kupujícímu osobní ojeté vozidlo , jméno FO, , jméno FO, , RZ , SPZ, , VIN: , VIN kód, , rok uvedení do provozu 2005, a to za kupní cenu , částka, . Dle smlouvy byla při podpisu složena v hotovosti částka , částka, a zbývající část kupní ceny měla být hrazena ve 20ti měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci, až do úplného zaplacení kupní ceny. Dle smlouvy bylo sjednáno, že prodávající zůstává majitelem vozidla až do úplného zaplacení kupní ceny. Dle článku III. odstavec 6 bylo ujednáno, že v případě, že ze strany žalovaného nebude řádně a včas dodržován splátkový kalendář, a tedy nebudou měsíční splátky řádně a včas hrazeny, souhlasí žalovaný s tím, že zbytek kupní ceny se stává ihned splatným, a to pod ztrátou výhody splátek. Pro případ prodlení s placením měsíčních splátek nebo administrativního poplatku byla dle článku III. odstavec 5 dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně ze zbývající aktuální ceny vozidla. Dle článku VI. byl žalovaný jako kupující povinen uhradit žalobkyni administrativní poplatek ve výši , částka, , a to v případě že bude kupní cena jednorázově zesplatněna ve lhůtě pro úhradu zesplatněné části kupní ceny.

6. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě ze dne , datum, (č. l. 7) soud zjistil, že žalovaný potvrdil splácení kupní ceny vozidla ve splátkách po , částka, měsíčně počínaje dnem , datum, .

7. Z dopisu ze dne , datum, (č. l. 8) vyplývá, že žalobkyně písemně zesplatnila celkovou kupní cenu ve výši , částka, a vyzvala žalovaného k zaplacení administrativního poplatku ve výši , částka, a smluvní pokuty za každý den prodlení za 13 dní ve výši , částka, . Žalovanému byla poskytnuta lhůta k úhradě do , datum, a žalovaný byl vyzván rovněž k vrácení vozidla a byl upozorněn na možnost podání žaloby k soudu. Předžalobní výzva byla dle dokladu o odeslání žalovanému zasílána dne , datum, na korespondenční adresu uvedenou v kupní smlouvě (č. l. 9).

8. Z provedeného dokazování bylo okresním soudem zjištěno, že mezi účastníky došlo dne , datum, k uzavření kupní smlouvy na prodej ojetého vozidla , jméno FO, , jméno FO, , RZ , SPZ, . Celková kupní cena byla sjednána ve výši , částka, . Žalobkyně vozidlo žalovanému předala a žalovaný při prodeji uhradil částku , částka, . Žalovaný byl povinen uhradit zbývající část kupní ceny v měsíčních splátkách po , částka, , avšak již první splátku splatnou dne , datum, řádně a včas neuhradil. Žalovaný se rovněž zavázal zaplatit žalobkyni administrativní poplatek spojený s uzavřením smlouvy ve výši , částka, , tento však rovněž neuhradil. V souladu se smlouvou došlo k zesplatnění celé kupní ceny ke dni , datum, . Žalovaný ani poté požadované částky neuhradil.

9. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

10. Podle § 2118 o. z., kupující zaplatí kupní cenu a věc převezme.

11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

12. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

19. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným kupní smlouvu obsahující ujednání o odložené platbě jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětnou odloženou platbu posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

20. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr (odloženou platbu) jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

21. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

22. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

23. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

24. Jak vyplývá ze samotné kupní smlouvy, žalobkyně jako prodávající vycházela bez dalšího z pouhého ujištění žalovaným, že jeho současná finanční situace mu umožňuje si vzít předmětné vozidlo na splátky a že není v exekuci ani insolvenci. Žalobkyně tak nesplnila svou zákonnou povinnost s řádnou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného, v důsledku čehož je posuzovaná kupní smlouva v části ustanovení o odložené platbě, poplatcích a smluvní pokutě neplatná.

25. V projednávané věci žalobkyně poskytla žalovanému plnění ve výši kupní ceny vozidla tj. v částce , částka, . Na uvedenou částku žalovaný splatil celkem , částka, . Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o částku , částka, , kterou okresní soud žalobkyni přiznal a ve zbytku soud proto žalobu zamítnul.

26. V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

27. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ustanovení §160 o. s. ř.

28. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, náleží jí proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů řízení. Účelně uplatněné náklady žalobkyně přitom představuje soudní poplatek zaplacený ve výši , částka, a paušální náhrada nezastoupeného účastníka dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony (předžalobní výzva a sepis žaloby) tj. 2 x , částka, . Celková výše nákladů řízení tak činí , částka, . Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 85 % a neúspěšná v rozsahu 15 % (soud vycházel z částky zamítnuté jistiny a příslušenství). Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů v rozsahu 70 %, tedy ve výši , částka, .

29. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení žalobkyni v zákonné lhůta (§ 160 o. s. ř.).