46 C 266/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/1 o 871 707,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu, v němž žalobkyně požadovala žalobou zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , úroku ve výši 6,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátky se sídlem v , Anonymizováno, .

1. Žalobou podanou původně u Okresního soudu v Teplicích dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím.

2. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel dne , datum, se společností , Jméno zainteresované společnosti 0/0, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, s úrokem 6,99 % p.a., který se žalovaný zavázal splácet anuitními měsíčními splátkami ve výši , částka, . Žalovaný porušil smluvní podmínky tím, že dojednané splátky neplnil řádně a včas, ačkoliv byl upomínán. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila upomínkou ze dne , datum, . Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, a úroků a úroků z prodlení.

3. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že vycházela z informací poskytnutých žalovaným, které byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména v NRKI a BRKI, v insolvenčním rejstříku a v databázi Ministerstva vnitra. Banka posuzovala příjem žalovaného s jeho odhadnutými výdaji a historickými daty ČSÚ.

4. V podání ze dne , datum, (č. l. 25-26) žalobkyně uvedla, že žádost o úvěr byla podána přes pobočkovou síť, žalovaný uvedl svůj příjem ve výši , částka, , což pracovník žalobkyně zkontroloval dle příchozích transakcí na účtu žalovaného. Žalovaný nebyl v insolvenčním řízení, v databázi CBCB byla ověřena předchozí platební morálka žalovaného, žalobkyně neměla o žalovaném žádné interní negativní informace. Žalovaný uvedl své výdaje ve výši , částka, , nájemné 2 000 Kč, žalobkyně však stanovila životní výdaje dle informací poskytnutých žalovaným ve výši , částka, . Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výši měsíční splátky ve výši , částka, , avšak žalobkyně sama zjistila, že žalovaný již splácel , částka, , přičemž nově poskytnutým úvěrem byl dřívější úvěr konsolidován. Žalovaný uhradil celkem , částka, .

5. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručována na adresu jeho trvalého pobytu zjištěnou z informačního systému základních registrů.

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

7. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

8. Z dokladu o posouzení úvěruschopnosti klienta k žádosti a z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný jako občan Mongolska měl v době žádosti o úvěr pobyt , právnická osoba, povolen do , datum, , žil s družkou, v nájemním bydlení, byl zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, . s čistým příjmem , částka, . Příjem měl být doložen až později. Žalovaný měl vydávat na nájem pouze 2 000 Kč měsíčně. Jiné výdaje žalovaný mít neměl (vyčísleny nulovou částkou). Žalovaný žádal o úvěr „Konsolidace“ ve výši , částka, .

9. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u žalobkyně vyplývá, že příjmy žalovaného v posledních měsících před uzavřením úvěrové smlouvy odpovídají v žádosti uvedeným příjmům, nikoliv však výdaje žalovaného, které tyto příjmy výrazně přesahují (v červenci 2021 byly výdaje žalovaného cca , Anonymizováno, .

10. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, vyplývá, že žalovanému (jako spotřebiteli) byl společností , Jméno zainteresované společnosti 0/0, poskytnut úvěr ve výši , částka, . Úroková sazba úvěru činila 6,99 % p.a. Žalovaný měl úvěr splácet 100 měsíčními anuitními splátkami po , částka, měsíčně. Úvěr byl určen na úhradu dřívějšího dluhu žalovaného u žalobkyně ve výši , částka, . Zbývající částka úvěru účelově vázána nebyla. U podpisu žalovaného je uvedeno, že smlouva byla podepsána elektronickým podpisem.

11. Z výpisu z úvěrového účtu je patrné, že žalovaný úvěr čerpal , datum, , přičemž částka 775 055,60 byla použita na konsolidaci dřívějšího úvěru žalovaného u žalobkyně a částka 144 944,40 byla převedena n účet žalovaného. Z výpisu je rovněž patrné, že žalovaný hradil poplatky a splátky úvěru splatné do konce roku 2021. Splátku za prosinec 2021 již však žalovaný splatil s prodlením.

12. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný úvěr čerpal v plné výši , částka, , splácel nepravidelně a splatil celkem jen , částka, .

13. Z výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný úvěr řádně nesplácel a ke dni , datum, činil jeho dluh po splatnosti již , částka, . Žalovaný byl vyzván k jeho úhradě, nebo bude úvěr zesplatněn.

14. Z dopisu ze dne , datum, vyplývá, že úvěr byl pro nesplácení žalobkyní k tomuto dni zesplatněn. Dlužný zůstatek úvěru činil , částka, .

15. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

16. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Ustanovení § 86 z. s. ú. je nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

21. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

22. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

23. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

24. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

25. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

26. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila. Žalobkyně zejména vůbec nevzala v úvahu, že žalovaný je cizinec (občan Mongolska), jehož povolení k pobytu je časově omezeno, příjmy žalobce nebyly doloženy a nebyla doložena ani stabilita tohoto příjmu. Výdaje žalovaného řádně zkoumány nebyly, ačkoliv žalobkyni bylo známo z pohybů na běžném účtu žalovaného, že jeho výdaje převyšují jeho příjmy a že údaj o nulových výdajích v žádosti žalovaného je zcela nepravdivý a nevěrohodný. Žalobkyni bylo přitom známo, že žalovaný není schopen splácet svůj dřívější velmi vysoký dluh, který nadto v žádosti o úvěr zatajil.

27. S ohledem na nedostatečné prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní je smlouva o úvěru neplatná dle § 86 z. s. ú.

28. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

29. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

30. Žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka , částka, , z níž žalovaný splatil pouze , částka, . Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši , částka, . Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal spolu s úrokem z prodlení. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

31. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o. s. ř., přičemž plnění stanovil ve lhůtě zákonné, neboť žalovaný byl v řízení nečinný a z obsahu spisu nevyplývají skutečnosti pro stanovení lhůty delší.

32. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně měla v řízení (s přihlédnutím k v žalobě požadovanému příslušenství) úspěch v rozsahu 80 % a neúspěch v rozsahu 20 %, žalobkyni tak náleží 60 % nákladů. Tyto náklady jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 2,5 x , částka, dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály po , částka, dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 21% sazbou daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek ve výši , částka, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby , částka, dle zákona o soudních poplatcích. Podíl 60 % z částky , částka, činí , částka, .

33. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení zástupci žalobkyně (§149 odst. 1 o.s.ř.).