46 C 266/2025

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 239 293,79 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu, v němž žalobkyně požadovala žalobou zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , úroku ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, Anonymizováno2. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela dne , datum, se společností , Jméno žalobkyně, . smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě níž byl žalované poskytnut téhož dne bezhotovostní úvěr ve výši , částka, s úrokem 12 % p. a., který se žalovaná zavázala splácet anuitními měsíčními splátkami ve výši , částka, počínaje od , datum, . Nadto byla žalovaná povinna platit pojistné, avšak dodatkem ze dne , datum, bylo pojištění úvěru zrušeno. Žalovaná porušila smluvní podmínky tím, že počínaje , Anonymizováno, byla žalovaná v prodlení se splátkami. Dopisem ze dne , datum, žalobkyně vyrozuměla žalovanou o zesplatnění úvěru. K zesplatnění úvěru došlo ke dni , datum, . Po dni zesplatnění nebylo žalovanou již uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši , částka, , úroků a úroků z prodlení. Kapitalizovaný úrok z prodlení byl ke dni , datum, vyčíslen částkou , částka, , kapitalizovaný úrok částkou , částka, . Žalobkyně dále požadovala úrok z prodlení ve výši 12, 75 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení a úrok ve výši 12 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení.

3. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla (č. l. 23), že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě údajů uvedených v žádosti o poskytnutí úvěru ze dne , datum, , zejména z údaje o jejím příjmu ve výši , částka, měsíčně. Výše průměrného měsíčního příjmu byla stanovena pracovníkem banky interním výpočtem na základě doloženého daňového přiznání za poslední dostupné zdaňovací období. Žalovaná k žádosti doložila daňové přiznání za předcházející daňové období. Žalobkyně ověřila, že žalovaná nepodala návrh na povolení oddlužení ani s ním nebylo vedeno řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení schopnosti splácet závazky. Žalobkyně dále provedla kontrolu informací přes bankovní a nebankovní úvěrový registr (CBCB) a ověřila, že žalovaná nebyla v , Anonymizováno, v prodlení se splácením jiného úvěru. Výdaje žalované byly určeny žalobkyní v částce , částka, dle ekonomického modelu. Žalobkyně má za to, že splnila podmínku řádného posouzení úvěruschopnosti, když vycházela především z informací dodaných spotřebitelem a že platební kapacita žalované byla pro poskytnutí úvěru ve výši , částka, se splátkou , částka, naprosto dostatečná., právnická osoba, doplnění podání ze dne , datum, (č.l. 25) žalobkyně uvedla, že žalovaná celkem na úvěr zaplatila , částka, . Poslední platba ze strany žalované byla evidována ke dni , datum, .

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Z listiny označené jako posouzení úvěruschopnosti k žádosti ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z příjmu žalované ve výši , částka, , když tato částka byla určena pracovníkem banky interním výpočtem na základě předloženého daňového přiznání. Žalobkyně ověřila, že žalovaná neprochází insolvenčním rejstříkem a nahlédnutím do databáze CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku žalované. Žalovaná uvedla výdaje ve výši , částka, . Žalobkyně stanovila výdaje za použití ekonomického modelu ve výši , částka, . Ukazatel splátkového zatížení v daném případě činil 35,52 %. Splátka pak byla stanovena ve výši , částka, , přičemž při odečtení od příjmů činila výše zůstatku pro potřeby žalované , částka, .

7. Z daňového přiznání žalované podané pro daň z příjmu fyzických osob dne , datum, (tj. přiznání za rok , Anonymizováno, ) vyplývá, že žalovaná vykonávala činnost označenou jako oprava kožených výrobků a dílčí základ daně pro žalovanou činil za daňové období , částka, .

8. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, vyplývá, že žalované (jako spotřebiteli) byl žalobkyní poskytnut úvěr ve výši , částka, . Úroková sazba úvěru činila 12 % p.a. a RPSN 12,87 % Žalovaná měla úvěr splácet 106 měsíčními anuitními splátkami po , částka, měsíčně a poslední splátkou ve výši , částka, , která měla být zaplacena do , datum, . Úvěr byl poskytnut jako neúčelový.

9. Dodatkem ze dne , datum, bylo zrušeno pojištění schopnosti splácet úvěr.

10. Z výpisu z úvěrového účtu za období od , datum, do , datum, a úvěrové transakční historie vyplývá, že žalovaná úvěr čerpala ve výši , částka, a do konce roku , Anonymizováno, splatila celkem , částka, .

11. Z dopisu ze dne , datum, se podává, že žalovaná byla v prodlení se splátkami, přičemž dluh po splatnosti činil ke dni , datum, částku , částka, .

12. Jak je zřejmé z dopisu žalobkyně ze dne , datum, , žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila, přičemž ke dni zesplatnění evidovala dluh žalované ve výši , částka, .

13. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána výzvou ze dne , datum, , přičemž podle předžalobní výzvy činil dluh včetně příslušenství , částka, . Zásilka s výzvou byla odeslána dle potvrzení téhož dne.

14. Z platební historie úvěru a z tvrzení žalobkyně (č. l. 25) vyplývá, že žalovaná na úvěr dosud splatila , částka, .

15. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

16. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Ustanovení § 86 z. s. ú. je nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

21. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

22. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

23. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

24. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

25. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

26. Je třeba připomenout, že již dne 1. června 2015 vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015/11). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. Česká národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. Česká národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalované.

27. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

28. Jak vyplývá z provedeného dokazování projednávané věci, žalobkyně úvěruschopnost žalované řádně neprověřila. Příjmy žalované byly v době sjednávání smlouvy velmi nízké a nejisté. Žalovaná předložila žalobkyni pouze daňové přiznání za předchozí daňové období, z něhož nevyplývá pravidelnost a stabilnost příjmů k okamžiku sjednání úvěru. Příjmy žalované byly navíc velmi nízké (pouze cca , částka, měsíčně). Faktické výdaje žalované zjišťovány vůbec nebyly. Žalobkyně nedoložila, že žalovaná hospodařila s dostatečnou finanční rezervou (např. úplnými výpisy z účtu, z nichž by vyplývaly počáteční a konečné zůstatky a rovněž debetní operace na běžném účtu). Ostatně, záhy po uzavření úvěrové smlouvy splácela žalovaná úvěr nepravidelně. Žalobkyně nevzala v úvahu ani skutečnost, že žalovaná je cizinka pobývající na území ČR před uzavřením smlouvy jen několik měsíců, přičemž důvody a předpokládanou dobu jejího pobytu na území ČR nijak nezjišťovala. Metodika ČNB naplněna nebyla. S ohledem na nedostatečné prověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyní je smlouva o úvěru neplatná dle § 86 z. s. ú.

29. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

30. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

31. Žalované byla žalobkyní poskytnuta částka , částka, , z níž žalovaná splatila pouze , částka, . Žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši , částka, . Tato částka byla žalobkyni přiznána. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

32. V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

33. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o. s. ř., neboť z obsahu spisu nevyplývají skutečnosti pro stanovení lhůty delší než zákonné.

34. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když převážně úspěšné žalované náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.