46 C 267/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 51 599 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13 784 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 13 784 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky 37 815 Kč, žalovaného úroku, žalobou požadovaného úroku z prodlení z částky 34 686,58 Kč za dobu do datum, úroku z prodlení z částky 20 902,58 Kč za dobu od datum a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 13 784 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 51 599 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení.

2. Žalobkyně uvedla, že společnost právnická osoba uzavřela dne datum se žalovaným jako dlužníkem smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému jakožto dlužníkovi ve výši 30 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo v hotovosti. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit úvěrující úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání úvěru ve výši 5 100 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 600 Kč a službu životní pojištění ve výši 780 Kč. Úvěr byl být úročen úrokovou sazbou 21,27 % ročně. Úvěr měl být splácen 78 týdenními splátkami po 737 Kč. Žalovaný podle žaloby uhradil za dobu trvání smluvního vztahu částku 11 680 Kč právnická osoba postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobou žalobkyně požaduje zaplacení částky 50 300 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč, poplatku za administrativní činnost 2 780 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek 12 400 Kč, poplatku za pojištění 620 Kč, kapitalizovaných úroků 4 094,48 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 1 925 Kč a úroků a úroků z prodlení z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení.

3. Žalobkyně uvedla, že společnost právnická osoba uzavřela dne datum se žalovaným jako dlužníkem smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému jakožto dlužníkovi ve výši 15 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo v hotovosti. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit úvěrující úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání úvěru ve výši 2 475 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 500 Kč a službu životní pojištění ve výši 360 Kč. Úvěr byl být úročen úrokovou sazbou 35,53 % ročně. Úvěr měl být splácen 45 týdenními splátkami po 563 Kč. Žalovaný podle žaloby uhradil za dobu trvání smluvního vztahu částku 19 536 Kč právnická osoba postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobou žalobkyně požaduje zaplacení částky 10 549 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 4 686,58 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek 1 030,02 Kč, poplatku za pojištění 82,40 Kč, kapitalizovaných úroků 1 361,27 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 701,69 Kč a úroků a úroků z prodlení z částky 4 686,58 Kč od datum do zaplacení.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. v případě žalovaného se má ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s takovým postupem souhlasí, když se žalovaný k zaslané výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřil a žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila.

6. Dle uvedeného rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne datum ve věci C číslo OPR-Finance„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Citované rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě (slovy zákona„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“) úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. (absolutní) neplatnost smlouvy.

7. Z karty zákazníka žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne datum se podává, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v nájemním bydlení v nájemním bydlení a vede samostatnou domácnost. Žalovaný měl být zaměstnán u právnická osoba jako anonymizováno. příjmení příjem žalovaného měl činit částka. Podle prohlášení žalovaného činily výdaje na bydlení částka a osobní výdaje částka. Listiny, které žalovaný údajně doložil, žalobkyně nepředložila.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum vyplývá, že žalovanému byl společností právnická osoba poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit 45 týdenními splátkami po 563 Kč Celkem měl žalovaný splatit 25 335 Kč. Podle žalobkyně žalovaný splatil 19 536 Kč.

9. Z karty zákazníka ze dne datum vyplývá, že žalovaný uvedl, že je svobodný se středoškolským vzděláním, žije v nájemním bydlení s partnerkou. Žalovaný měl být zaměstnán u právnická osoba jako anonymizováno. příjmení příjem žalovaného měl činit částka. Zaměstnání mělo být ověřeno jen telefonicky. Náklady na bydlení činily částka, osobní výdaje částka Náklady na splátky úvěrů činily částka. Listiny, které žalovaný údajně doložil, žalobkyně nepředložila.

10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum vyplývá, že na základě smlouvy věřitelka poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit 78 týdenními splátkami po 737 Kč. Společně s pojištěním měl žalovaný splatit 57 480 Kč. Podle žaloby žalovaný na zápůjčku splatil 11 680 Kč.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum okresní soud zjistil, že tvrzené pohledávky za žalovaným byla postoupena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni. Žalovanému bylo dne oznámeno postoupení dopisem ze dne datum, v němž byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu do 10 dnů od doručení. Podle podacího lístku byl dopis odeslán datum.

12. Žalovaný byl vyzván rovněž předžalobní výzvou ze dne datum, odeslanou datum.

13. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

14. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy číslo s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

19. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (číslo Sb. NSS)).

20. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008 číslo. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008 číslo vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z datum ve věci C číslo – právnická osoba v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy 12/ 2014 s. 452)).

21. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

22. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

23. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

24. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí číslo 2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009 číslo - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení číslo 2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalovaného.

25. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014 číslo, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

26. Je zřejmé, že poskytovatel úvěru opakovaně řádně výdaje žalovaného nezkoumal a nevyhodnotil. Bez dalšího spoléhal na tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích. I kdyby příjmy žalovaného odpovídaly údajům, které uvedl, žalobkyně nijak neověřovala výdaje žalovaného a spokojila se s jejich stanovením v obou případech v minimální výši 4 000 Kč měsíčně. Smlouva o úvěru je proto neplatná podle § 86 z. s. ú.

27. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

28. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

29. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 45 000 Kč (30 000 Kč a 15 000 Kč), z níž žalovaný splatil celkem 31 216 Kč (11 680 Kč a 19 536 Kč). Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o částku 13 784 Kč. Uvedenou částku včetně úroku z prodlení okresní soud žalobkyni přiznal a ve zbytku žalobu zamítl. Za rozhodný okamžik pro stanovení okamžiku prodlení a výše úroku z prodlení je rozhodující uplynutí doby stanovené pro plnění v oznámení o postoupení. Od následujícího dne je žalovaný v prodlení. Třetí pracovní den po odeslání výzvy nastal datum Lhůta deseti dnů uplynula datum. Od datum tak žalobkyni náleží úrok z prodlení.

30. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, avšak žalovanému náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.