46 C 27/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 311 366,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 295 575 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 295 575 Kč od datum do zaplacení, v měsíčních splátkách po 15 000 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, s tím, že nezaplacením byť i jediné splátky řádně a včas nastává splatnost celého dluhu.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 791,75 Kč, žalovaného úroku a úroku z prodlení z částky 15 791,75 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 32 317,86 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně titul. jméno příjmení, advokátky se sídlem v obec, v měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, s tím, že nezaplacením byť i jediné splátky řádně a včas nastává splatnost celého dluhu.

1. Žalobkyně doručila Okresnímu soudu v Mostě dne datum žalobu, kterou se domáhala zaplacení 311 366,75 Kč s úrokem z prodlení.

2. Žalobkyně uvedla, že žalovaná strana uzavřela dne datum se společností právnická osoba smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 10,9 % ročně a úvěr měl být splacen ve splátkách. Vzhledem k tomu, že žalovaný čerpaný úvěr řádně nesplácel, právnická osoba dluh zesplatnila ke dni datum. Dlužná částka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobkyni. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu ve výši 311 366,75 Kč.

3. V doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 300 000 Kč bezhotovostně a měl ho splatit 108 anuitními měsíčními splátkami. Žalovaný však zaplatil celkem pouze 4 425 Kč.

4. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že věřitelka v rámci prověřování žalovaného zjistila, že žalovaný je invalidním důchodcem třetího stupně, přičemž jeho invalidní důchod činí 11 909 Kč měsíčně. Protože žalovaný své výdaje neuvedl, stanovila je věřitelka částkou 5 215 Kč. Žalovaný v době poskytnutí úvěru již splácel jiné dva úvěry. ulice splátka nynějšího úvěru činila pouze 4 425 Kč. Věřitelka proto úvěr poskytla.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že žalovaný s takovým postupem souhlasí, když se k jemu zaslané výzvě nevyjádřil.

7. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

8. Z úřední činnosti je soudu známo, že již před poskytnutím úvěru byla proti žalovanému vedena exekuce (sp. zn. spisová značka) a byla proti němu vedena nalézací řízení (sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka).

9. Z prověření neplatných dokladů v databázi Ministerstva vnitra soud zjistil, že občanský průkaz žalovaného nebyl evidován jako odcizený.

10. Z ústřižku složenky výplaty invalidního důchodu za leden 2020 vyplývá, že žalovaný byl anonymizována čtyři slova, přičemž jeho anonymizována dvě slova činil částka, z čehož po srážkách bylo žalovanému vypláceno pouze částka.

11. Ze zprávy obec anonymizováno, a.s. o prověřování úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žádost o úvěr byla podávána prostřednictvím klientského call centra věřitelky. Žalovaný uvedl, že má příjem částka měsíčně, což pracovník anonymizováno prověřil dle anonymizována dvě slova. Žalovaný uvedl nulové osobní náklady, proto vycházela ze svého interního modelu, dle něhož činily výdaje žalovaného částka měsíčně. Žalovaný měl v době žádosti o úvěr již anonymizována dvě slova anonymizováno se splátkami ve výši částka a částka měsíčně. příjmení úvěrové zatížení po poskytnutí úvěru činilo částka měsíčně.

12. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum vyplývá, že věřitelka právnická osoba poskytla žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč. Úroková sazba úvěru činila 10,9 % p.a. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr 108 anuitními splátkami ve výši 4 425 Kč měsíčně.

13. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný od počátku úvěr řádně nesplácel.

14. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne datum je patrné, že úvěr byl věřitelkou k tomuto dni zesplatněn. Dluh k uvedenému dni měl činit 311 367 Kč.

15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum vyplývá, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena z věřitelky právnická osoba na žalobkyni.

16. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván předžalobní výzvou ze dne datum.

17. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

18. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

23. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

24. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

25. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

26. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

27. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

28. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

29. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí číslo 2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009 číslo - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení číslo 2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalovaného.

30. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014 číslo, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

31. Jak již bylo uvedeno v doplnění žaloby, žalobkyně při uzavírání smlouvy zjistila, že žalovaný pobírá anonymizována čtyři slova ve výši pouze částka, z něhož po srážkách bylo žalovanému vypláceno pouze částka. Výdaje a náklady žalovaného vůbec zjišťovány nebyly a věřitelka si je pro svou potřebu stanovila sama na základě interního modelu. Věřitelka pominula dřívější zatížení žalovaného exekucemi. I podle vnitřního modelu věřitelky měly činit osobní náklady žalovaného částka měsíčně a nové splátkové zatížení žalovaného po poskytnutí úvěru částka. Již z modelu je seznatelné, že žalovaný úvěruschopný nebyl, neboť součet jeho osobních výdajů a splátek úvěrů nedosahoval ani výše skutečně vyplácené výše jeho anonymizována dvě slova.

32. Žalobkyně tak nesplnila svou zákonnou povinnost s řádnou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného, v důsledku čehož je posuzovaná úvěrová smlouva neplatná podle § 86 z. s. ú..

33. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

34. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

35. V projednávané věci žalobkyně poskytla žalovanému částku 300 000 Kč, kterou žalovaný čerpal. Na uvedenou částku žalovaný splatil pouze 4 425 Kč. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o 295 575 Kč. Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal, včetně úroku z prodlení a ve zbytku žalobu zamítl.

36. O lhůtě k plnění soudu rozhodnul dle ustanovení §160 o. s. ř.

37. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně měla v řízení úspěch (při zohlednění zamítnutého příslušenství) v rozsahu 88 % a neúspěch v rozsahu 12 %, žalobkyni tak náleží 76 % nákladů. Tyto náklady jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 2,5 x 9 580 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály po 300 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 21% sazbou daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek ve výši 5 218,50 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 12 455 Kč dle zákona o soudních poplatcích. Podíl 76 % z částky nákladů 42 523,50 Kč přitom činí 32 317,86 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.