46 C 274/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/1 o 22 310,61 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ohledně částky , částka, a žalovaného úroku a úroku z prodlení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne , datum, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem a s úrokem z prodlení.

2. Žalobkyně uvedla, že společnost , právnická osoba, uzavřela dne , datum, se žalovanou jako dlužníkem smlouvu o kontokorentu č. , hodnota, , jejímž předmětem bylo poskytnutí kontokorentního úvěru žalované jakožto úvěrované ve výši původního limitu , částka, . Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 21,9 % p. a. Žalovaná se zavázala úvěr průběžně splácet, přičemž úvěrový limit byl následně navýšen. Žalovaná kontokorentní úvěr řádně nesplácela a banka proto využila svého práva a úvěr zesplatnila ke dni , datum, a následně pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni. Celková dlužná částka ke dni zesplatnění činila , částka, . Žalobou žalobkyně požaduje zaplatit jistinu úvěru ve výši , částka, , smluvní pokutu ve výši , částka, a dále úroky ve výši 21,9 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 15 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.

3. Žalobkyně doplnila podáním ze dne , datum, (č. l. 19-20), že při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela banka Equa Bank a.s. z informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů. Po provedení lustrace žalované byl úvěr schválen.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta vyplývá, že původní věřitelka (její právní nástupkyně , právnická osoba, .) uvedla, že dne , datum, požádala žalovaná o kontokorentní úvěr s limitem , částka, . Věřitelka vycházela ze sdělení žalované, o nichž žalovaná prohlásila, že jsou pravdivá. Věřitelka dále zjistila, že o žalované nebyly vedeny negativní záznamy na tzv. black listech, žalovaná byla lustrována v databázích BRKI/NRKI/SOLUS, neměla záznam v insolvenčním rejstříku, doklad, kterým se prokázala nebyl hlášen jako ztracený či odcizený, podíl splácení úvěrů ku příjmům (debt service to income ratio) činil 8,91 %, rovněž byl nízký podíl zadlužení k příjmům (debt to income ratio), který byl jen 0,10. Deklarovaný příjem žalované činil , částka, , výdaje měly dosahovat , částka, , z čehož výdaje na splátky dřívějších půjček činily , částka, , výdaje na bydlení , částka, , na živobytí , částka, a ostatní výdaje , částka, . Žalované tak podle kalkulace banky zbývala rezerva , částka, měsíčně.

6. Dle karty klienta žalovaná sdělila, že je vdaná, vlastní byt či dům, má středoškolské vzdělání, počet osob v její domácnosti jsou 2, trvalá adresa žalované se měla nacházet v Košicích, měla být zaměstnána s příjmem , částka, . Uvedla, že měsíční splátka úvěrů činí , částka, a výdaje na živobytí dosahují , částka, . Věřitelka vyhodnotila pravděpodobnost splácení žalovanou 97,72 %. Věřitelce bylo známo, že skutečná výše měsíčních splátek úvěrů dosahovala , částka, .

7. Z výpisu lustrací se podává, že v BRKI nebyly zjištěny negativní údaje o žalované, žalovaná měla dva splátkové úvěrové produkty s celkovým dluhem , částka, a s celkovou měsíční splátkou , částka, .

8. Dle výpisu z běžného účtu žalované za prosinec 2019 vyplývá, že počáteční zůstatek účtu činil , částka, a konečný zůstatek , částka, , výše kreditních a debetních operací přesahovala , částka, . Obdobně z ostatních historických výpisů z období před poskytnutím konktokorentu vyplývají vždy velmi nízké počáteční i konečné zůstatky na běžném účtu.

9. Z rámcové služby o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne , datum, je patrné, že Equa Bank a.s. zřídila žalované běžný účet.

10. Z návrhu na uzavření smlouvy o kontokorentu č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná požádala o uzavření smlouvy o kontokorentu, na základě níž Equa Bank a.s. měla poskytnout žalované kontokorent ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala pravidelně splácet. Kontokorent měl být úročen sazbou 19,9 % p. a. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o kontokorentu ze dne , datum, vyplývá, že žalované byl poskytnut kontokorent ve výši , částka, úročený sazbou 19,9 %.

11. Z výpisů z účtu vyplývá, že žalované byl poskytnut kontokorent ve výši úvěrového rámce nejprve ve výši , částka, , následně byl snížen na , částka, , poté byl opět navýšen nejprve na , částka, a konečně na , částka, . Ke dni zesplatnění činila výše záporného zůstatku na účtu částku , částka, . Z výpisů z účtu vyplývá, že žalovaná fakticky čerpala kontokorent od ledna 2020. Na měsíčních výpisech je pak vždy uvedeno, jaký byl aktuální limit kontokorentu, výše úrokové sazby a minimální splátky, dále z jednotlivých výpisů vyplývá, kolik bylo účtováno na poplatky a kolik na úrok z kontokorentního úvěru. Okresní soud zjistil součtem jednotlivých položek úroků a poplatků, že až do zesplatnění byly žalované účtovány poplatky za kontokorent a úroky z kontokorentu v celkové výši , částka, .

12. Dle výzvy ze dne , datum, banka úvěr zesplatnila ke dni , datum, , přičemž k tomuto dni činil dluh , částka, . Žalované bylo zesplatnění zasláno doporučenou poštou na adresu bydliště v Mostě a odesláno bylo dle podacího archu pošty dne , datum, .

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vyplývá postoupení pohledávek na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, je patrné, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, které dle podacího archu bylo odesláno , datum, .

14. Dle předžalobní výzvy žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dne , datum, a poskytla jí lhůtu do , datum, . Dle podacího lístku pošty byla předžalobní výzva odeslána dne , datum, .

15. Okresní soud tak na základě provedeného dokazování zjistil, že žalovaná dne , datum, požádala o poskytnutí kontokorentu ve výši , částka, . Žalovaná však bance poskytla nepravdivé údaje, což bylo patrné již z výpisu z běžného účtu žalované, který měla banka k dispozici. Banka přesto žalované prostředky poskytla a žalovaná kontokorent však řádně nesplatila.

16. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

17. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

24. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

25. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

26. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

27. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

28. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

29. Je třeba připomenout, že již dne 1. června 2015 vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010, Anonymizováno, o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015/11). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. Česká národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. Česká národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalované.

30. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

31. Jak vyplývá z provedeného dokazování, poskytovatelka spotřebitelského úvěru vycházela z deklarovaných příjmů žalované ze zaměstnání ve výši , částka, , přičemž z výpisu z běžného účtu vyplývaly platby od několika zaměstnavatelů a agentur práce, přičemž je nanejvýš pravděpodobné, že na účet žalované byly zasílány příjmy i jiných osob. Příjem žalované seznatelný není. Žalovaná sice tvrdila, že vlastní byt či dům, avšak tato skutečnost prověřena nebyla, přitom žalovaná tvrdila neobvykle nízké náklady na bydlení. Banka tedy údaje tvrzené žalovanou neověřovala fakticky, ale s využitím statistického nástroje. Původní věřitelka dále zcela rezignovala na prověření jejích skutečných výdajů, nákladů a závazků. Bylo jí přitom známo, že žalovaná je již zadlužená a splácí dřívější dluhy. Věřitelka pominula, že jak počáteční, tak konečný zůstatek běžného účtu žalované byl prakticky nulový, předpoklad měsíční rezervy ve výši více než , částka, byl tak nanejvýš pochybný. S ohledem na uvedené okresní soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně zejména výdaje žalované (její úvěruschopnost) řádně neprověřila. Metodika stanovená Českou národní bankou dodržena nebyla. Smlouva o úvěru je tak neplatná dle § 86 z. s. ú.

32. V projednávané věci žalobkyně, činil záporný zůstatek při zesplatnění kontokorentu , částka, , přičemž uvedená částka v sobě zahrnuje rovněž poplatky a účtované úroky z kontokorentu v celkové výši , částka, . Žalovaná se tak bezdůvodně obohatila o částku , částka, . Ve zbytku okresní soud žalobu zamítl.

33. V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

34. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o. s. ř.

35. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy při zohlednění zamítnutého úrokového příslušenství byla žalovaná převážně úspěšná, avšak dle obsahu spisu jí náklady řízení nevznikly.