46 C 280/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě, se sídlem v obec, ulice a číslo, rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 99 554,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 91 398,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 91 398,76 Kč od datum do zaplacení, v měsíčních splátkách po 5 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, a to pod hrozbou ztráty výhody splátek.

II. Ohledně částky 8 155,57 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 301,26 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8 221,53 Kč, úroku z částky 97 684,33 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení z částky 6 285,57 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 10 249,75 Kč, k rukám zástupce žalobkyně titul. jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec, v měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, a to pod hrozbou ztráty výhody splátek.

1. Žalobou podanou původně u Okresního soudu v Lounech dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky 99 554,33 Kč s úrokem z prodlení a s úrokem. Podle žaloby, právnická osoba a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizována dvě slova číslo. Na základě smlouvy o úvěru předchůdkyně žalobkyně poskytla dne datum žalované peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaná měla splatit úvěr v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 148,17 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 17,7 % p. a. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas a proto věřitelka úvěr zesplatnila dopisem ze dne datum. Podle žaloby žalovaná dluží na jistině částku 97 684,33 Kč, poplatky 1 870 Kč, smluvní úrok ke dni splatnosti ve výši 7 301,26 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni datum ve výši 8 221,53 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 97 684,33 Kč od datum a smluvní úrok ve výši 17,7 % z částky 97 684,33 Kč od datum do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení ze dne datum.

2. Podle žalobkyně žalovaná uhradila 8 601,24 Kč (č.l. 26).

3. Žalobkyně následně žalobu doplnila podáním ze dne datum (č.l. 19). Uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalované věřitelka vycházela z informací poskytnutých žalovanou při schvalování úvěru. Žalobkyně kontrolovala dostupné informace v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku a v databázi Ministerstva vnitra. Žalovaná doložila svůj příjem ve výši 11 019 Kč měsíčně, avšak celkový příjem domácnosti měl činit 44 000 Kč měsíčně.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí, neboť se k výzvě soudu nevyjádřili.

6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

7. Soudu je z úřední činnosti známo, že proti žalované byly již v době žádosti o úvěr vedeny exekuce (nařízení okresním soudem pod sp. zn. spisová značka či spisová značka) a nalézací řízení (např. pod sp. zn. spisová značka).

8. Z žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaná měla bydlet v nájmu, měla anonymizováno vzdělání, byla anonymizováno a měla mít pracovní poměr pouze na dobu určitou do datum, přičemž její průměrný měsíční příjem činil pouze částka měsíčně.

9. Z potvrzení o výši příjmu ze dne datum vyplývá, že žalovaný měl pracovní poměr u právnická osoba jen na dobu určitou do datum s příjmem za poslední tři měsíce ve výši částka (což odpovídá částka měsíčně).

10. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizována dvě slova ze dne datum a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z téhož dne vyplývá, že žalované byl společností právnická osoba poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet 96 měsíčními splátkami ve výši celkem 2 148,17 Kč. Úroková sazba úvěru činily 17,7 % p. a.

11. Z výpisů z úvěrového účtu vyplývá, že žalovaná splatila celkem 8 601,24 Kč.

12. Z prohlášení úvěru za splatný ze dne datum je zřejmé, že s ohledem na nesplácení úvěru věřitelka úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do datum.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum vyplývá přechod pohledávky na žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum byla žalovaná vyrozuměna o postoupení pohledávky na žalobkyni. Dle poštovního podacího archu byla listina odeslána dne datum.

14. Žalobkyně odeslala žalované předžalobní výzvu ze dne datum. Dopis byl žalované odeslán dne datum na adresu uvedenou žalovanou v úvěrové smlouvě (adresa na Slovensku) a současně na adresu trvalého pobytu žalované v ČR (jak vyplývá z poštovního podacího archu).

15. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

16. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy číslo s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

21. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (číslo Sb. NSS)).

22. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008 číslo. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008 číslo vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z datum ve věci C číslo – právnická osoba v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy 12/ 2014 s. 452)).

23. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

24. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

25. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

26. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí číslo 2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009 číslo - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení číslo 2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalované.

27. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014 číslo, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

28. Je patrné, že věřitelka úvěruschopnost žalované řádně nezkoumala. Žalovaná doložila pouze mimořádně nízký příjem nadto z pracovního poměru na dobu určitou, jež měl skončit již několik měsíců po uzavření smlouvy. Výdaje a náklady žalované řádně zkoumány a prověřovány nebyly. Již v době uzavření úvěrové smlouvy měla žalovaná závazky. Původní věřitel si nenechal doložit ani výdaje žalované na bydlení, ani jiné výdaje žalované.

29. Je tedy zřejmé, že věřitelka úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala a úvěrová smlouva je proto podle § 86 z. s. ú. neplatná. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

30. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

31. Předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost s řádnou péčí prověřit úvěruschopnost žalované. Smlouva o úvěru je tak neplatná podle § 86 z. s. ú.

32. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované celkem částku 100 000 Kč, z níž žalovaná splatila jen 8 601,24 Kč. Žalovaná se tak bezdůvodně obohatila o 91 398,76 Kč. Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal, včetně úroku z prodlení, a ve zbytku žalobu zamítl.

33. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o. s. ř. a splnění povinnosti s ohledem na sociální situaci žalované stanovil ve splátkách. Výše splátek byla stanovena tak, aby odpovídala oprávněnému zájmu žalobkyně na úhradě dlužné částky v přiměřené době (cca do 2 let).

34. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně měla v řízení úspěch (při zohlednění zamítnutého příslušenství) v rozsahu 75 % a neúspěch v rozsahu 25 %, žalobkyni tak náleží 50 % nákladů. Tyto náklady jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 2,5 x 5 100 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály po 300 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 21% sazbou daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek ve výši 2 866,50 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 3 983 Kč dle zákona o soudních poplatcích. Podíl 50 % z částky nákladů 20 499,50 Kč přitom činí 10 249,75 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.