46 C 287/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/1 o 15 291,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, a , částka, , úroku z prodlení z částek , částka, a , částka, za dobu od , datum, do zaplacení a částky , částka, , se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku , částka, , k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta se sídlem v , Anonymizováno, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou u okresního soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení a s úrokem. Podle žaloby, , Jméno zainteresované společnosti 0/0, a žalovaný mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru , Anonymizováno, č. , číslo, , na základě níž žalovanému poskytla úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splácet anuitními splátkami ve výši , částka, měsíčně. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z informací od žalovaného. Žalobkyně dále nahlížela do databází BRKI, NRKI, do insolvenčního rejstříku a databáze ministerstva vnitra, současně žalobkyně zohlednila výši životního minima. Žalobkyně stanovila výši disponibilních příjmů žalovaného a provedl individuální zkoumání úvěrové bonity žalovaného a to za použití statistického modelu. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Žalobou je požadováno zaplacení jistiny ve výši , částka, , smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni zesplatnění, tj. ke dni , datum, ve výši , částka, , úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni , datum, ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem z prodlení z úroku ve výši , částka, , smluvní poplatky za odeslání upomínek a dalších písemností ve výši , částka, . Žalobou je požadován rovněž úrok z prodlení z částek , částka, a z , částka, .

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovanému byla žaloba společně s výzvou k vyjádření doručena do datové schránky.

3. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalovanému byly nařízení okresním soudem tři exekuce (sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, ).

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Z formuláře žádosti o úvěr plyne, že žalovaný o sobě uvedl, že je svobodný, žije ve vlastním domě či bytě, je zaměstnán na dobu neurčitou ve společnosti , právnická osoba, na nižší vedoucí pozici s příjmem , částka, měsíčně. Celkový čistý měsíční příjem domácnosti však měl činit , částka, . Žalovaný uvedl, že nemá žádné srážky ze mzdy či splátky.

6. Z vyjádření k procesu úvěruschopnosti se podává, že žalobkyně uvedla, že prověřovala žalovaného v databázích BRKI, NRKI insolvenční rejstřík a databáze ministerstva vnitra. Od příjmů byly odečteny výdaje a náklady. Ostatní výdaje byly uvedeny nulovou položkou. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž vycházela z toho, že žalovaný nemá žádné předchozí závazazky. Příjem ve výši , částka, byl ověřen z běžného účtu. Podíl žalovaného na nákladech na bydlení činil 73,87 %, žalovaný měl bydlet ve vlastním bytě.

7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíce předcházející uzavření úvěrové smlouvy (červenec, srpen 2019) vyplývá, že příjmy žalovaného ze zaměstnání odpovídají částce uvedené v žádosti, výdaje žalovaného však tyto příjmy překračují.

8. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, vyplývá, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr řádně splácet 24 anuitními splátkami ve výši , částka, . Celkem měl žalovaný splatit , částka, .

9. Z platební historie vyplývá, že žalovaný čerpal na úvěr částky , částka, a splácel částky 10 x , částka, a 1 x , částka, (celkem , částka, )

10. Dle oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne , datum, se stal úvěr splatný dne , datum, . Podle podacího archu bylo zesplatnění odesláno dne , datum, .

11. Žalovaný byl vyzýván rovněž předžalobní upomínkou ze dne , datum, odeslanou dne podacího lístku , datum, .

12. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

13. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 [Právní rozhledy 21/2018 s. 757] či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

17. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 [3225/2015 Sb. NSS]).

18. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48/ES. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008/48/ES vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v. Fesih Kalhan [Právní rozhledy 12/2014 s. 452]).

19. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

20. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

21. Je třeba připomenout, že již dne 1. června 2015 vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015/11). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. Česká národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. Česká národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalované.

22. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

23. Je patrné, že věřitelka úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala. Zjistila sice příjmy žalovaného, ale zcela rezignovala na jeho skutečné výdaje náklady a závazky. Přitom krátce před poskytnutím úvěru byly proti žalovanému nařízeny dokonce dně exekuce. Rovněž z výpisu z běžného účtu žalovaného, že jeho výdaje překračovaly v době před uzavřením úvěrové smlouvy jeho výdaje. Je zřejmé, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila.

24. Protože věřitelka úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala a úvěrová smlouva je proto podle § 86 z. s. ú. neplatná.

25. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

26. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Žalovaný čerpal od žalobkyně celkem částku , částka, a splatil celkem , částka, . Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku , částka, , uvedenou okresní soud žalobkyni přiznal a ve zbytku žalobu zamítl.

28. V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

29. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodl podle § 160 o. s. ř., přičemž plnění uložil ve splátkách s ohledem na výši dlužné povinnosti.

30. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. v, kdy žalobkyně měla v řízení úspěch (při zohlednění příslušenství) v rozsahu celkem , hodnota, % a neúspěch v rozsahu 42 %, žalobkyni tak náleží 16 % nákladů. Tyto náklady jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 2,5 x , částka, (převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály po , částka, dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., 21% sazbou daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek ve výši , částka, dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby , částka, dle zákona o soudních poplatcích. Podíl 16 % z částky nákladů , částka, přitom činí , částka, .