46 C 289/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno o 50 216,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu, v němž žalobkyně požaduje zaplacení částky , částka, , částky kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 9,44 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávek ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, s příslušenstvím, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Mostě dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení od , datum, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , s úrokem ve výši 9,44 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a částky , částka, s úrokem z prodlení. Podle žaloby, , právnická osoba, , Anonymizováno, a žalovaná mezi sebou uzavřely dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy o úvěru předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši úvěru ve výši , částka, . Žalovaná se úvěr zavázala splácet 36 pravidelnými anuitními splátkami ve výši , částka, (, částka, splátka anuity a , částka, platba pojistného). Žalovaná tak měla splatit celkem , částka, . Věřitelka podle žalobkyně prověřovala s odbornou péčí pravdivost tvrzení žalované ohledně jejích příjmů a výdajů za účelem posouzení úvěruschopnosti žalované, a to v interních i externích databázích, zejména v databázi SOLUS. Žalovaná věřitelce splatila pouze , částka, . Na základě odstoupení od smlouvy proto věřitelka prohlásila úvěr za splatný ke dni , datum, . Současně vzniklo věřitelce právo na smluvní pokutu. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne , datum, . Žalobkyně dále požaduje zaplacení nesplacené jistiny ve výši , částka, , nesplacený smluvní úrok ve výši , částka, , nesplacené poplatky za pojištění ve výši , částka, , smluvní pokutu ve výši , částka, a smluvní pokutu za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, , poplatky za upomínky , částka, a náklady na mimosoudní vymáhání ve výši , částka, a dále úrok z prodlení z jistiny od , datum, do zaplacení.

2. Přípisem ze dne , datum, (č.l. 23) žalobkyně soudu sdělila, že právní předchůdkyně s odbornou péčí prověřovala pravdivost tvrzení žalované ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalované, a to interních a externích databázích a v registru SOLUS. Dle žádosti o úvěr žalovaná pobírala , částka, , přičemž její výdaje činily jen , částka, . I při splátce ve výši , částka, tak žalované zbyl disponibilní měsíční zůstatek ve výši , částka, . Žalovaná nadto dala souhlas s dalším prověřováním v registrech ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Úvěruschopnost žalované tak dle žalobkyně byla prověřena.

3. Žalovaná byla v celém řízení pasivní a k žalobě se nevyjádřila.

4. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalované byla výzva doručena fikcí na adresu jejího trvalého pobytu.

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Dle rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb č. , hodnota, ze dne , datum, vyplývá, že , právnická osoba, , Anonymizováno, sjednala se žalovanou režim poskytování bankovních služeb. Listina měla být dle tvrzení žalobkyně podepsána žalovanou elektronicky.

7. Ze žádosti/smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že listina není podepsána ani jedním z účastníků (na listině je pouze uvedeno, že byla podepsána elektronicky s nutností ověření v elektronickém dokumentu). Žalovaná v žádosti uvedla, že je svobodná, bydlí v nájemním bydlení, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnána ve společnosti , právnická osoba, se sídlem ve Velemyšlevsi jako řidič/závozník. Její čistý měsíční příjem měl činit , částka, a celkové náklady domácnosti měly dosahovat , částka, . Finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů a úvěrových karet) činily , částka, . Žalované měl být na základě této smlouvy poskytnut úvěr ve výši , částka, na nákup spotřebního zboží (výpočetní techniky), přičemž žalovaná jej měla pravidelně splácet. Zápůjční úroková sazba činila 9,44 % p.a. a RPSN 9,86 %.

8. Z potvrzení ze dne , datum, vyplývá, že žalované byl úvěr ve výši , částka, poskytnut a měl být splacen 36 anuitními splátkami po , částka, .

9. Dle přehledu platební historie vyplývá, že žalovaná splatila celkem , částka, .

10. Dle formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru byl úvěr zprostředkován , právnická osoba11. Dle odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne , datum, byl úvěr zesplatněn ke dni , datum, z důvodu prodlení žalované.

12. Z oznámení o postoupení ze dne , datum, vyplývá, že byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne , datum, . Dlužná částky byla žalobkyní vyčíslena ve výši , částka, . Oznámení bylo odesláno dle podacího archu , datum, .

13. Žalovaná byla vyzvána předžalobní výzvou ze dne , datum, , odeslanou dle podacího archu , datum, .

14. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že v projednávané věci nebylo nijak prokázáno, že mezi účastníky konkrétní úvěrová smlouva skutečně uzavřena (lhostejno zda ústně či konkludentně) byla. Z dokumentu označeného jako „smlouva o úvěru“ nevyplývá, že k uzavření uvedené věřitelkou nepodepsané „smlouvy o úvěru“ skutečně došlo.

15. I kdyby smlouva řádně podepsána byla, byla by neplatná pro rozpor s § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru s ohledem na neprokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované.

16. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

17. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

24. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

25. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

26. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

27. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

28. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

29. Je třeba připomenout, že již dne 1. června 2015 vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015/11). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. Česká národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. Česká národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

30. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

31. V projednávané věci předchůdkyně žalobkyně řádně úvěruschopnost žalované neprověřovala a spokojila se s tvrzením žalované v žádosti o spotřebitelský úvěr. Příjmy a výdaje žalované nebyly nijak doloženy. Přitom již ze žádosti vyplývalo, že žalovaná byla velmi zadlužená. Měla splácet , částka, měsíčně na dřívějších úvěrech. Smlouva je tak podle § 87 z. s. ú. neplatná. Doklady o prověřování skutečných příjmů a výdajů žalované předloženy nebyly.

32. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

33. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

34. Žalovaná čerpala částku , částka, a splatila pouze , částka, . Žalovaná je tak povinna vrátit bezdůvodné obohacení ve výši , částka, . V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

35. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy při zohlednění přiznaného příslušenství (úroku a úroku z prodlení včetně kapitalizovaného) měly účastnice stejný poměr procesního úspěchu a neúspěchu.