46 C 301/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 114 004,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 85 324 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 85 324 Kč od datum do zaplacení, v měsíčních splátkách po 5 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, a to pod hrozbou ztráty výhody splátek.

II. Ohledně částky 28 680,67 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19 809,03 Kč, úroku z částky 108 717,68 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení za dobu do datum a úroku z prodlení z částky vyšší než 85 324 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 6 180,98 Kč k rukám titul. jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 114 004,67 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení.

2. Žalobkyně uvedla, že uzavřela dne datum se žalovanou jako dlužníkem (úvěrovaným) úvěrovou smlouvu (smlouvu o osobním úvěru) číslo jejímž předmětem bylo poskytnutí bezúčelového úvěru žalované jakožto dlužníkovi ve výši 130 000 Kč. K vyplacení úvěru žalované došlo bezhotovostně dne datum. Úvěr byl úročen sazbou 12,9 % p. a. a žalovaná se jej zavázala splácet 72 anuitními splátkami ve výši 2 628 Kč měsíčně. Nadto žalovaná byla povinna platit pojistné ve výši 130 Kč měsíčně. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky splatné datum a úvěr byl proto zesplatněn. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne datum. Žalobou je požadováno zaplacení částky 114 004,67 Kč, která se skládá z dlužné jistiny 108 717,68 Kč, dlužných poplatků 5 286,99 Kč, kapitalizovaného úroku a kapitalizovaného úroku z prodlení. Současně je žalobou požadován úrok a úrok z prodlení za dobu od datum do zaplacení.

3. V doplnění žaloby ze dne datum (č. l. 19 až 24) žalobkyně doplnila, že případné porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované podle § 86 z. s. ú. má být sankcionováno toliko relativní neplatností, kterou však žalovaná nenamítla. Žalobkyně však povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované řádně splnila. Vycházela především z nahlédnutí do historických informací, jež měla skupina Komerční banky k dispozici, bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází, vyhodnotila příjmy žalované, její výdaje a výdaje na splátky úvěrů, jeho finanční rezervy, zohlednila pojištění a aplikovala demografické a statistické informace v rámci tzv. skóringového modelu. Konkrétně žalobkyně prověřila žalovanou v Bankovním registru klientských informací (BRKI) a nebankovním registru klientských informací (NRKI) a dále v databázi příjmení. Žádný negativní zápis nezjistila žalobkyně ani v interní databázi skupiny Komerční banky. Proti žalované nebylo vedeno insolvenční řízení, žalovaná nebyla vedena bydlištěm na ohlašovně. Žalovaná čestně prohlásila, že pobírá příjmy ze závislé činnosti ve výši 14 800 Kč měsíčně a ostatní příjmy ve výši 5 000 Kč, což je dostačující pro splátky ve výši 2 628 Kč měsíčně. Žalobkyně vycházela z výdajů žalované uvedených v žádosti o úvěr ve výši 4 600 Kč na bydlení a 0 Kč na ostatní výdaje a 300 Kč na spoření. K nim žalobkyně kalkulovala výši životního minima ve výši 3 410 Kč. Úvěruschopnost žalované tak byla podle žalobkyně zjevně dána.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná.

5. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. v případě žalované se má ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s takovým postupem souhlasí, když se k zaslané výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřila.

6. Z žádosti o poskytnutí úvěru vyplývá, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 150 000 Kč, resp. 130 000 Kč, uvedla, že je anonymizováno, má vystudovánu střední školu s maturitou či vyšší odbornou školu, je vlastnicí domu či bytu a je zaměstnána na anonymizována tři slova. Její výdaje na bydlení měly činit částka měsíčně a na spoření částka měsíčně. Žalovaná dále prohlásila, že její pravidelný příjem činí částka měsíčně a další příjem z brigády dosahuje částka.

7. V návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru se uvádí, že žalovaná je vlastníkem domu či bytu, má střední vzdělání s maturitou, resp. vyšší odbornou školu. Její čistý měsíční příjem za posledních 12 měsíců činil částka a ostatní prokázané měsíční příjmy měly činit částka.

8. Z prohlášení o zdravotním stavu ze dne datum vyplývá, že žalovaná o sobě uvedla, že je zdravá.

9. Z kopie občanského průkazu žalované soud rozhodné skutečnosti nezjistil.

10. Z historických výpisů z běžného účtu za měsíce duben 2018, květen 2018, červen 2018, červenec 2018, srpen 2018, září 2018 a říjen 2018 vyplývá, že jak počáteční, tak i konečné výpisy z účtu žalované byly vždy velmi nízké. Prakticky celý měsíční příjem byl současně i spotřebován.

11. Z výsledku aplikačního ratingu vyplývá, že vyhodnocovací systém poskytl výstup, dle něhož úvěr je možné poskytnout.

12. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum vyplývá, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 130 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit 72 měsíčními splátkami ve výši anuitní splátky 2 628 Kč. Kromě toho se žalovaná zavázala hradit pojistné ve výši 130 Kč měsíčně. Úvěr byl úročen úrokem 12,9 % p. a.

13. Z interního účetního dokladu a z výpisu za měsíc říjen 2018 vyplývá, že částka úvěru ve výši 130 000 Kč byla žalované připsána na běžný účet.

14. Z upomínky ze dne datum soud zjistil, že k uvedenému dni byla žalovaná v prodlení s úhradou částky 10 620,96 Kč.

15. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne datum vyplývá, že uvedenou výzvou byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 10 513 Kč, jinak měl být úvěr zesplatněn ke dni datum. Zásilka byla žalované uložena dne datum.

16. Žalovaná byla vyzvána rovněž předžalobní výzvou ze dne datum.

17. Z přehledu historických plateb vyplývá, že žalovaná splatila celkem 44 676 Kč v 17 splátkách po 2 628 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou měsíční splátky splatné dne datum.

18. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

19. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy 21/ 2018 s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

24. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (číslo Sb. NSS)).

25. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008 číslo. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008 číslo vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z datum ve věci C číslo – právnická osoba v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy 12/ 2014 s. 452)).

26. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

27. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

28. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

29. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí číslo 2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009 číslo - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení číslo 2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalovaného.

30. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014 číslo, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

31. Je zřejmé, že poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřoval úvěruschopnost žalované jen formálně. Vycházel především z tvrzení žalovaného o jejích příjmech a výdajích, které však řádně neprověřoval. Žalobkyně měl přitom k dispozici historické výpisy z běžného účtu žalované, z nichž vyplývá, že výše příjmů a především výdajů žalované neodpovídá tvrzením uvedeným v žádosti o úvěr. Výše zůstatku na běžném účtu žalované za období několika měsíců před uzavřením smlouvy svědčí o tom, že žalovaná neměla rezervy pro splácení úvěru. Nebylo prověřeno tvrzení vlastnictví obydlí, o vzdělání žalované ani o jejím zaměstnání či dalších příjmech. Mzda žalované byla přitom neobvykle nízká a neodpovídala tvrzenému střednímu vzdělání s maturitou. Úvěruschopnost žalované tak nebyla prověřována řádně. Smlouva o úvěru je tak neplatná podle § 86 z. s. ú.

32. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

33. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

34. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované celkem částku 130 000 Kč, z níž žalovaná splatila celkem 44 676 Kč. Žalovaná se tak bezdůvodně obohatila o částku 85 324 Kč. Uvedenou částku včetně úroku z prodlení okresní soud žalobkyni přiznal a ve zbytku žalobu zamítl. Za rozhodný okamžik pro stanovení okamžiku prodlení a výše úroku z prodlení je rozhodující uplynutí doby stanovené pro plnění v zesplatňujícím dopisu žalobkyně ze dne datum tj. den datum. Od následujícího dne (datum) je žalovaná v prodlení. Od datum tak žalobkyni náleží úrok z prodlení.

35. O lhůtě pro splnění povinnosti okresní soud rozhodnul tak, že žalované bylo s ohledem na její finanční situaci (probíhající exekuční řízení například ve věcech sp. zn. spisová značka, spisová značka a spisová značka – č.l. 14) uloženo splnění povinnosti v měsíčních splátkách, jejichž výše byla stanovena tak, aby ke splnění povinnosti došlo v přiměřené době (do 2 let).

36. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla úspěšná (při zohlednění zamítnutého příslušenství) v rozsahu 63 % a neúspěšná v rozsahu 36 %. Náleží jí proto náhrada v rozsahu 27%. Účelně vynaložené náklady žalobkyně představují paušální odměna advokáta za zastoupení dle sazeb stanovených v § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 2,5 x 5 700 Kč, tři režijní paušály á 300 Kč (dle §§ 11, 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.) tj. 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), částka odpovídající 21% DPH ze součtu předchozích částek tj. 3 181,50 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 4 561 Kč. Podíl 27 % ze součtu uvedených částek ve výši 22 892,50 Kč činí 6 180,98 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.