46 C 303/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 34 999 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky smluvních pokut ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta se sídlem v , adresa, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně doručila Okresnímu soudu v Mostě dne , datum, návrh na vydání platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení a smluvní pokuty ve výši , částka, .

2. Žalobkyně uvedla, že jako věřitelka uzavřela dne , datum, se žalovaným jako dlužníkem úvěrovou smlouvu (, Anonymizováno, ) č. , hodnota, (dále jen smlouva), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalobkyní jakožto věřitelem žalovanému jakožto dlužníkovi ve výši , částka, . Úvěr měl být splácen 30 měsíčními splátkami po , částka, podle splátkového kalendáře. Žalovaný podle žaloby neplnil podmínky smlouvy a na úvěr nesplatil vůbec nic. Žalobkyně proto žalovanému účtovala poplatky a smluvní pokuty a k zesplatnění úvěru došlo dne , datum, . Dlužná pohledávka se skládá z částky jednak z dlužné jistiny ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, vypočítané jako součet smluvní pokuty , částka, a smluvní pokuty 0,1% denně z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, . Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok od , datum, do , datum, , kapitalizovaný ve výši , částka, a úrok z prodlení 15 % ročně za období od , datum, do zaplacení z částky , částka, .

3. Žalobkyně dále uvedla, že dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Příjmy žalovaného byly doloženy výplatní páskou a žalobkyně prověřila žalovaného v dostupných registrech (CEE a Centrální registr dlužníků CCB-Czech Credit Bureau).

4. Soudu je z úřední činnosti známo, že proti žalovanému byly nařízeny opakovaně exekuce a je proti němu vedeno větší množství nalézacích řízení (č.l. 12 a 15).

5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Jak vyplývá z lustrace v centrální evidenci exekucí ze dne , datum, , žalovaný uvedenou evidencí neprocházel.

7. Z výplatní pásky vedené na jméno žalovaného pro období červenec 2022 vyplývá, že mzda žalovaného v uvedeném měsíci činila , částka, čistého.

8. Dle výpisu z lustrace NRKI-BRKI ze dne , datum, , ohledně žalovaného vyplývá, žalovaný sjednal či se pokusil sjednat pro sebe velké množství úvěrových smluv, a to celkem , hodnota, ! (samotná zpráva má 56 stran). V době uzavírání úvěrové smlouvy se žalobkyní měl žalovaný již 10 existujících závazků, přičemž celková výše měsíčních splátek u tzv. splátkových produktů činila , částka, a ke splacení zbývala částka , částka, . Ve vztahu k žalovanému bylo dle zprávy NRKI- BRKI odmítnuto 16 splátkových závazků a odvoláno 38 závazků. Většina existujících úvěrů byla sjednána krátce před uzavřením projednávané úvěrové smlouvy (v měsících červen až srpen 2022). Žalovaný čerpal finanční prostředky rovněž prostřednictvím kontokorentních účtů a kreditních karet. Celková částka, kterou žalovaný dlužil ke dni , datum, , činila , částka, .

9. Z předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, je zřejmé, že jsou v něm shrnuty základní ustanovení smlouvy o úvěru a informace o RPSN 190,18 %. Ujednání o smluvních pokutách jsou stejně jako u smlouvy uvedena v rozsáhlém textu bez zvýraznění.

10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, s úrokem 111,33 % p.a. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 30 pravidelných splátkách ve výši , částka, měsíčně. Žalovaný měl podle smlouvy splatit celkem , částka, .

11. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že žalovanému byl poskytnut ke dni , datum, úvěr ve výši , částka, zaslaný na účet.

12. Dle upomínek byl žalovaný upomínán upomínkami ze dne , datum, , , datum, a , datum, .

13. Z upomínky ze dne , datum, vyplývá, že žalobkyně dluh žalovaného s ohledem na nesplácení žalovaným zesplatnila ke dni , datum, a vyzvala žalované k úhradě nejpozději do , datum, .

14. Podle předžalobní výzvy ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu ve výši , částka, .

15. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z výše uvedených důkazů listinných, z nichž má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, . Z podkladů pro soudní řízení je patrné, že v důsledku nesplácení úvěru došlo k jeho zesplatnění.

16. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

17. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

23. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

24. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

25. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

26. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

27. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

28. Je třeba připomenout, že již dne 1. června 2015 vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015/11). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. Česká národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. Česká národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalovaného.

29. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

30. Jak vyplývá z provedeného dokazování, poskytovatelka spotřebitelského úvěru řádně nezjistila výši příjmů žalovaného ani jeho výdajů, nákladů a závazků. Příjmy žalovaného byly ověřeny jen jednou výplatní páskou za měsíc červenec 2022 a nebylo tedy zjištěno, zda se jednalo o příjmy dlouhodobé a stabilní. Nebylo ani zjišťováno, zda má žalovaný pracovní smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou, zda není například ve zkušební době, případně zda nemá vyživovací povinnosti. Výdaje žalovaného nebyly nijak zkoumány ani ověřovány (výdaje na bydlení, dopravu do zaměstnání apod.). Žalobkyně rovněž řádně nevyhodnotila celkové vysoké zadlužení žalovaného (přesahující v době uzavírání smlouvy částku 1 mil. Kč) a jeho nestandardní přístup k uzavírání úvěrových smluv (mimořádně vysoký počet žádostí o sjednání úvěrových produktů, které vyplývá z výpisu z databáze BRKI/NRKI). Je tedy nepochybné, že žalobkyně zejména výdaje žalovaného (jeho úvěruschopnost) řádně neprověřila a že žalovaný objektivně úvěruschopný nebyl, o čemž svědčí i to, že nezaplatil ani jednu splátku. Metodika stanovená Českou národní bankou dodržena nebyla. Smlouva o úvěru je tak neplatná dle § 86 z. s. ú.

31. V projednávané věci žalobkyně, resp. věřitelka poskytla žalovanému částku , částka, , z níž žalovaný nesplatil nic. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o , částka, . Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal a ve zbytku žalobu zamítl.

32. V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

33. Lhůta pro splnění povinnosti je stanovena dle zákona (§ 160 o. s. ř.), neboť žalovaný zůstal v řízení nečinný a z obsahu spisu nevyplývají okolnosti pro stanovení lhůty delší než zákonné.

34. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná (při zohlednění příslušenství včetně kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí) v rozsahu 55 % a neúspěšná v rozsahu 45 % (z původní žalované částky ve výši cca 53 tis. Kč včetně příslušenství, byla přiznána částka 30 tis. Kč). Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 10 %. Účelně vynaložené náklady řízení představují paušální odměna advokáta za zastoupení dle sazeb stanovených v § 14b advokátního tarifu ve výši 2,5 x , částka, , třemi režijní paušály á , částka, (dle §§ 14b a. t.) tj. , částka, za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), částka odpovídající 21% DPH ze součtu předchozích částek tj. , částka, a zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, . Podíl 10 % z nákladů ve výši , částka, činí , částka, .

35. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně (§149 odst. 1 o.s.ř.).