46 C 31/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě, se sídlem v obec, ulice a číslo, rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 21 921,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 118,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 118,46 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 8 803,09 Kč s příslušenstvím, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 402,32 Kč, k rukám zástupce žalobkyně titul. jméno jméno, advokáta se sídlem v obec, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně doručila soudu dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 21 921,55 Kč s úrokem z prodlení. Žalobkyně uvedla, že žalobkyně jako věřitelka (úvěrující) uzavřela dne datum se žalovaným jako dlužníkem (úvěrovaným) smlouvu o úvěru na spotřebitelské zboží, jejímž předmětem bylo kromě jiného poskytnutí revolvingového úvěru ve výši limitu 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal řádně splácet. K prvnímu čerpání došlo prostřednictvím úvěrové karty došlo dne datum. Žalovaný na úvěr čerpal celkem částku 39 566,46 Kč. V průběhu trvání smlouvy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek, takže došlo k zesplatnění všech závazků žalovaného vyplývajících z úvěrové smlouvy ke dni datum O tom byl žalovaný informován dopisem žalobkyně ze dne datum, kterým žalobkyně současně vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky vyplývající z předmětné smlouvy. Dlužné splátky do zesplatnění činily podle žaloby 4 970 Kč a doplatek jistiny po zesplatnění pak 15 876,52 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 497 Kč, úrok z prodlení dle sazebníku ve výši 78,03 Kč, poplatek za odeslání upomínky 300 Kč, náklady na zesplatnění 200 Kč. Žalovaný v průběhu smluvního vztahu zaplatil celkem 26 448 Kč (č.l. 27). Celkový dluh ke dni zesplatnění činil 21 921,55 Kč.

2. Z doplnění žaloby (č.l. 16 až 19) vyplývá, že žalovaný byl v rámci prověřování úvěruschopnosti lustrován v interních i externích databázích (NRKI, BRKI, registr rizikových subjektů Komerční banky, příjmení), v insolvenčním rejstříku (ISIR), v centrální evidenci exekucí (příjmení), v evidenci hledaných osob (MVČR), jeho doklad byl prověřován, zda není ztracený či odcizený. Dále žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným, které byly poměřovány v rámci interních skóringových modelů. Žalobce uvedl, že čistý příjem žalovaného měl činit částka měsíčně, náklady na bydlení částka a náklady na splátky úvěrů částka.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba mu byla doručena náhradně.

4. Z důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

5. Z úvěrové smlouvy ze dne datum číslo anonymizováno soud zjistil, že žalovaný o sobě uvedl, že pracuje jako anonymizována dvě slova ve společnosti právnická osoba čistým příjmem částka, má pracovní poměr od datum na dobu neurčitou, bydlí v nájemním bydlení s náklady na bydlení ve výši částka měsíčně. Ostatní měsíční výdaje byly vyčísleny částkou částka.

6. Ze smlouvy o úvěru číslo anonymizováno z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud dále zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 20 452 Kč na zakoupení notebooku a tento úvěr mu byl také poskytnut. Žalovaný se zavázal úvěr splatit 12 měsíčními splátkami po 1 704 Kč, celkem tedy 20 448 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 0 % p.a. V rámci smlouvy/žádosti jsou obsažena ujednání o smluvní pokutě ani o sankcích v rámci vymáhání, avšak jsou skryta ve vícestránkovém textu smlouvy. Kromě uvedeného úvěru byl žalovanému poskytnut také revolvingový úvěr (úvěrový rámec) ve výši 20 000 Kč.

7. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ke smlouvě anonymizováno vyplývá, že obsahuje základní informace o úvěru, avšak není žalovaným podepsán.

8. Z přehledu plateb (úvěrové historie) a z výpisů z účtu vyplývá, že žalovaný čerpal opakovaný (revolvingový) úvěr počínaje dne datum Celkem žalovaný vyčerpal částku 39 566,46 Kč a zaplatil 26 448 Kč.

9. Z dopisu žalobkyně ze dne datum vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a pohledávku zesplatnila ke dni datum (doloženo včetně dokladu o doručení – dodejky).

10. Z upomínek ze dne25. 7. 2019, datum, datum a datum a z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě rovněž před podáním žaloby. Předžalobní výzva byla žalovanému doručována na adresu uvedenou žalovaným ve smlouvě (dle přiloženého dokladu o odeslání).

11. Ze zvukového záznamu telefonického rozhovoru mezi zaměstnankyní žalobkyně a zaměstnavatelem žalovaného soud zjistil, že žalobkyně kontaktovala zaměstnavatele žalovaného a telefonickým pohovorem s účetním ověřila údaj o tom, že žalovaný byl zaměstnán u pracovní agentury právnická osoba a jeho příjem měl činit kolem anonymizována tři slova měsíčně.

12. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

13. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

20. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

21. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

22. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

23. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

24. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

25. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

26. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí číslo 2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009 číslo - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení číslo 2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalovaného.

27. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014 číslo, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

28. Jak již bylo uvedeno v doplnění žaloby, žalobkyně při uzavírání smlouvy vycházela z tvrzení žalovaného (z osobního pohovoru) a z nahlédnutí do řady externích i interních databází. Žalobkyně si však nevyžádala doložení dokladů o nákladech, výdajích a závazcích žalovaného a tvrzené doklady žalovaného soudu nepředložila. Žalobkyně sice zvukovým záznamem telefonického rozhovoru s účetním zaměstnavatele žalovaného doložila, že ověřovala příjmy žalovaného, avšak již nikterak nezkoumala výdaje žalovaného. Z nijak nedoložených nákladů na bydlení v nepravděpodobně nízké výši částka měsíčně, z ostatních měsíčních výdajů uvedených ve smlouvě o úvěru v částce částka a z výše splátek dalších úvěrů ve výši částka, pak je zřejmé, že úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřovala. Soudu je známo z úřední činnosti, že žalovaný měl již v době uzavírání smlouvy nesplacené závazky, které následně byly předmětem exekuce (sp. zn. spisová značka, spisová značka).

29. Okresní soud s ohledem na uvedené uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně posouzena nebyla.

30. V projednávané věci žalobkyně poskytla žalovanému částku 39 566,46 Kč, z níž žalovaný splatil pouze 26 448 Kč. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o 13 118,46 Kč. Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal, včetně úroku z prodlení a ve zbytku žalobu zamítl.

31. O lhůtě k plnění soudu rozhodnul dle ustanovení §160 o.s.ř.

32. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. v , kdy žalobkyně měla v řízení úspěch v rozsahu celkem 60 % a neúspěch v rozsahu 40 %, žalobkyni tak náleží 20 % nákladů. Tyto náklady jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 2,5 x 300 Kč (převzetí zastoupení, písemná výzva a podání žaloby) dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., odměnou za účast u jednání ve výši 1 980 Kč a třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. a jedním režijním paušálem po 300 Kč Náklady na cestu zástupce k jednání dne datum z obec do obec a zpět činily celkem 1 139,13 Kč (195,80 km x 5,82 Kč /km) a náhrada za promeškaný čas v rozsahu 6 x 0,5 hodiny tj. 600 Kč. Součástí nákladů je 21% sazba daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek tj. z částky 5 069,13 Kč ve výši 1 064,50 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 878 Kč dle zákona o soudních poplatcích. Podíl 20 % z částky nákladů 7 011,65 Kč přitom činí 1 402,32 Kč.

33. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupkyni žalobkyně.

34. K aplikaci § 14b advokátního tarifu krajský soud připomíná, že žalobkyně je společností, jež se dlouhodobě zabývá správou a vymáháním pohledávek a soudu je z úřední činnosti známo, že u Okresního soudu v Mostě podává žaloby z titulu pohledávek ze smluv o úvěru na jednotných formulářích. (srov. např. sp. zn. Okresního soudu v Mostě sp. zn. 46 C 188/2016, 46 C 212/2016, 46 C 250/2016, 46 C 310/2016 nebo 46 C 321/2016, resp. 46 C 143/2018). V daném případě se pak nejednalo o případ v ničem specifický či výjimečný (žalovaný čerpal revolvingový úvěr od žalobkyně na základě typové smlouvy). Soud v daném případě tedy s ohledem na shora uvedené uzavřel, že podmínky pro uplatnění cit. §14b advokátního tarifu byly beze zbytku naplněny. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.