46 C 312/2025

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno o 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení nákladů spojených s vymáháním ve výši , částka, a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem v , adresa, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou původně u Okresního soudu v Mostě dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení z částky 20 000 od , datum, do zaplacení. Podle žaloby, žalobkyně a žalovaný mezi sebou distančně prostřednictvím elektronických prostředků uzavřeli elektronicky dne , datum, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , číslo, , na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty bankovním převodem. Úvěr byl splatný v měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaný úvěr řádně nesplácel, dostal se do prodlení již s první splátkou splatnou ke dni , datum, , žalobkyně žalovaného nejprve písemně upomínala a následně úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Dle žalobkyně žalovaný neuhradil nic. Žalobkyně na základě žaloby požaduje jednak dlužnou jistinu ve výši , částka, , úroky z prodlení a poplatek za upomínky ve výši , částka, .

2. Žalobkyně ve svém podání ze dne , datum, upřesnila, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupovala v souladu se zákonnými i smluvními podmínkami. Žalobkyně si od žalovaného vyžádala oboustrannou kopii občanského průkazu, druhý doklad totožnosti a kompletní výpis z bankovního účtu za poslední 3 kalendářní měsíce. Dále využila služeb společností Sokordia , právnická osoba, . a , právnická osoba, . Na základě zjištěných skutečností dospěla k závěru, že žalovaný byl schopen splácet závazky až do výše , částka, . Vycházela z příjmu žalovaného v jím deklarované výši , částka, . Náklady na bydlení byly spotřebitelem deklarovány ve výši , částka, , žalobkyně výslední náklady stanovila v částce , částka, . Žalovaným deklarované náklady na domácnost , částka, měsíčně, byly žalobkyní zohledněny ve výši , částka, . Finanční závazky žalovaného byly zjištěny ve výši , částka, měsíčně. Žalobkyně si byla vědoma položky „, Anonymizováno, ve výši , částka, měsíčně. Z CEE bylo zjištěno, že proti žalovanému není vedena exekuce. Dle výpisu SOLUS nebyly zjištěny negativní poznatky o žalovaném ani další závazky.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Z listiny označené jako základní informace o spotřebiteli vyplývá, že žalovaný má , Anonymizováno, a má být vyučený, doklady žalovaného nebyly evidovány jako ztracené či odcizené, žalovaný nebyl v insolvenci, nebyla proti němu vedena exekuce, o žalovaném nebyly vedeny negativní informace v databázi SOLUS a neměl evidovány závazky v databázi SOLUS a žalobkyně sama o něm neměla negativní informace. Žalovaný uvedl, že má příjem , částka, měsíčně, přičemž z bankovního účtu údajně identifikovala příjem žalovaného ve výši , částka, . Žalovaný prohlásil, že má náklady na bydlení ve výši , částka, , přičemž žalobkyně měla zjistit jeho náklady ve výši , částka, . Minimální náklady na bydlení kalkulovala žalobkyně ve výši , částka, . Náklady na potraviny a běžné zboží vyčíslil žalovaný částkou , částka, a žalobkyně je vyčíslila z účtu žalovaného částkou , částka, . Z bankovního účtu žalovaného identifikovala žalobkyně závazky žalovaného ve výši , částka, a náklady na hazard , částka, . Podklady pro zprávu o posouzení úvěruschopnosti žalobkyně nepředložila.

6. Z výstupu z databáze Credit Info CEE (č l. 31) vyplývá, že žalovaný nebyl ke dni sjednání úvěru veden v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí ani v registru SOLUS.

7. Z kopie občanského průkazu a cestovního dokladu žalovaného (č. . 32-35) vyplývá, že žalovaný je občanem , Anonymizováno, s trvalým pobytem v České republice.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, okresní soud zjistil, žalobkyní předložená smlouva není podepsaná žalovaným. Ze smlouvy přitom nevyplývá, že by smlouvu skutečně uzavíral žalovaný a ne pouze osoba, která použila osobní údaje žalovaného (e-mail žalovaného, jeho telefonní číslo , tel. číslo, kopii občanského průkazu). Rovněž tvrzenou potvrzující platbu nemusel nutně posílat žalovaný, ale např. i osoba mající k účtu žalovaného přístup. Na základě měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, splatný v 11 měsíčních splátkách po , částka, s dvanáctou splátkou ve výši , částka, . Celkově měl žalovaný splatit , částka, . Metodika posouzení úvěruschopnosti žalobkyně je součástí přílohy č. , hodnota, smlouvy. Z údajů o finanční situaci žalovaného na straně 23 přílohy k posouzení úvěruschopnosti vyplývají údaje, které žalobkyně použila k posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

9. Z výpisu z internetového bankovnictví vyplývá, že na účet žalovaného byla dne , datum, připsána částka , částka, odeslaná žalobkyní. Na účet žalobkyně naopak odešla částka , částka, .

10. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, (č. . 20) vyplývá, že žalovaný byl v rozhodné době majitelem účtu, na který byla dne , datum, poskytnuta žalobkyní částka , částka, (s datem připsání dne , datum, ).

11. Z upomínek vyplývá, že žalobkyně vyhotovila dvě upomínky dne , datum, a , datum, , avšak není zřejmé, že byly skutečně odeslány. Každá z upomínek byla sankcionována poplatkem ve výši , částka, .

12. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou ze dne , datum, odeslanou téhož dne.

13. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že v projednávané věci nebylo nijak prokázáno, že mezi účastníky konkrétní úvěrová smlouva skutečně uzavřena (lhostejno zda ústně či konkludentně) byla. Z dokumentu označeného jako „smlouva o úvěru“ nevyplývá, že k uzavření uvedené nepodepsané „smlouvy o úvěru“ skutečně došlo na základě dálkové komunikace, resp. že případně osobou komunikující s žalobkyní byl skutečně žalovaný; tedy že žalobkyní předložené dokumenty skutečně vyjadřují vůli žalovaného, resp. jsou výsledkem projevu vůle žalovaného. Uvedené dokumenty nejsou nadto podepsány ani žalobkyní. Ve věci tak není prokázáno, že smlouva mezi účastníky uzavřena byla.

14. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

15. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

21. V posuzovaném případě uzavírala (podle žaloby) žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

22. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval i otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

23. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

24. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

25. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

26. Z dokladů předložených žalobkyní k prokázání řádného posouzení úvěruschopnost žalovaného vyplývá, že žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného, která řádně neověřovala. Žalobkyně odkazovala na výpis z účtu žalovaného za období tří kalendářních měsíců před uzavřením smlouvy. Tento však soudu nepředložila. Náklady na bydlení byly žalovaným deklarovány ve výši , částka, , žalobkyně však bez zjevného důvodu tyto náklady sama určila ve výši výrazně nižší (, částka, ). Náklady na domácnost žalovaného byly žalobkyní stanoveny na základě ekonomického modelu (s využitím dat ČSÚ) a nebyla rovněž nijak ověřovány. Nadto tvrzené příjmy žalovaného byly zjevně nepravděpodobné a nijak nedoložené. Žalobkyně zřejmě řádně nevyhodnotila ani rizikový faktor nákladů na , Anonymizováno, . O tom, že žalovaný nebyl úvěruschopný svědčí mimo jiné i skutečnost, že úvěr nebyl splácen od samého počátku. Žalobkyně tak řádně úvěruschopnost žalovaného neprověřila a smlouva je proto neplatná.

27. Z vyjádření , právnická osoba, . vyplývá, že na účet žalovaného přišla jen částka , částka, , z níž nebylo splaceno nic. Žalovaný se tak obohatil o , částka, . Tuto částku okresní soud žalobkyni přiznal. Ve zbytku žalobu zamítl.

28. V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

29. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o. s. ř.

30. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná (při zohlednění příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí) v rozsahu 90 % a neúspěšný v rozsahu 10 %. Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 80 %. Účelně vynaložené náklady řízení představují paušální odměna advokáta za zastoupení dle sazeb stanovených v § 14b advokátního tarifu ve výši 3 x , částka, , třemi režijní paušály á , částka, (dle § 14b a. t.) tj. , částka, za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), částka odpovídající 21% DPH ze součtu předchozích částek tj. , částka, a zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, . Podíl 80 % z nákladů ve výši , částka, činí , částka, .

31. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení zástupci žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).