46 C 317/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/1 o 230 333,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta se sídlem v , Anonymizováno, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u okresního soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení a s úrokem. Podle žaloby, , Jméno zainteresované společnosti 0/0, a žalovaný mezi sebou uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, . Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky úvěru ve výši , částka, . Žalovaný měl splatit úvěr v 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, počínaje , datum, . Úvěr byl úročen sazbou 5,9 % p. a. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas a proto věřitelka úvěr zesplatnila dopisem ze dne , datum, . Žalobou je požadováno zaplacení jistiny ve výši , částka, , smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni zesplatnění ve výši , částka, , smluvní poplatky ve výši , částka, , úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni , datum, ve výši , částka, a úrok z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 234 543,84 od , datum, do zaplacení.

2. Žalobkyně uvedla, že při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Žalobkyně brala v úvahu rovněž statistická data a údaje o životním minimu a o normativních nákladech.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovanému byla žaloba společně s výzvou k vyjádření doručena náhradně na adresu trvalého pobytu zjištěnou z informačního systému základních registrů.

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých v žádosti o Expres Mega ze dne , datum, , jež žalobkyně ověřovala různými způsoby, zejména z interních a externích databází, zejména z BRKI a NRKI, z insolvenčního rejstříku a z databáze Ministerstva vnitra. Při výpočtu disponibilní částky vycházela žalobkyně z výše životního minima stanoveného právním předpisem. Žalovaným deklarovaný čistý měsíční příjem činil , částka, , což bylo ověřeno potvrzením o příjmu žalovaného. Žalovaný byl zaměstnán s pracovní smlouvou na dobu neurčitou. Čistý měsíční příjem celé domácnosti měl činit , částka, . Žalovaný měl být svobodný, měl bydlet v pronajatém domě/bytě. Jeho externí splátky (úvěrová angažovanost) dosahovaly výše , částka, . Ostatní výdaje byly vyčísleny nulovou položkou.

7. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný bydlel v pronajatém domě či bytu, měl střední vzdělání, byl svobodný, měl pracovní poměr na dobu neurčitou od , datum, , žalovaný nebyl ve výpovědní době ani ve zkušební době. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného měl činit , částka, ve společnosti , právnická osoba, na průmyslové zóně , Anonymizováno, jako dělník, resp. svářeč. Žalovaný uvedl, že nemá vyživované osoby a ani nesplácel jiné dluhy.

8. Z potvrzení o výši příjmu ze dne , datum, vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, s průměrným čistým výdělkem , částka, měsíčně.

9. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, vyplývá, že žalovanému byl společností , Jméno zainteresované společnosti 0/0, poskytnut úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splácet 120 měsíčními splátkami po , částka, s poslední splátkou ve výši , částka, . Úvěr byl úročen sazbou 5,9 % p. a. Celkově měl žalovaný splatit , částka, .

10. Z výpisu z běžného účtu ze dne , datum, je patrné, že žalovanému byl na účet převeden úvěr ve výši , částka, . V průběhu prosince 2018 byly prostředky z účtu čerpány, přičemž konečný zůstatek činil již jen , částka, .

11. Z přehledu platební historie soud zjistil, že žalovaný čerpal celkem , částka, a splatil , částka, (tato částka byla žalobkyní potvrzena vyjádřením ze dne , datum, – č.l. 21 p.v.).

12. Z oznámení úvěru za splatný ze dne , datum, je patrné, že žalobkyně pro prodlení žalovaného přistoupila ke zesplatnění úvěru. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky , částka, . Splatnost měla nastat dne , datum, . Dle podacího archu byla zásilka odeslána , datum, .

13. Z oznámení o právním zastoupení a výzvy k úhradě dluhu ze dne , datum, je zřejmé, že s ohledem na nesplácení úvěru věřitelka úvěr zesplatnila. Žalovaný byl vyzván ke splacení dluhu do patnácti dnů od doručení výzvy. Výše dluhu měla činit celkem , částka, . Podle podacího archu byla zásilka odeslána , datum, .

14. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy , právnická osoba, , zároveň navazuje na přímo použitelný předpis , právnická osoba, a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

15. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 [Právní rozhledy 21/2018 s. 757] či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

19. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 [3225/2015 Sb. NSS]).

20. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48/ES. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008/48/ES vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v. Fesih Kalhan [Právní rozhledy 12/2014 s. 452]).

21. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

22. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18 (, právnická osoba, ), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.

23. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

24. Je třeba připomenout, že již dne 1. června 2015 vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015/11). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. Česká národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. Česká národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalované.

25. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

26. Je patrné, že věřitelka úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala. Zjistila sice příjmy žalovaného, ale zcela rezignovala na jeho výdaje, náklady a závazky. Již při zpracování žádosti bylo zřejmé, že žalovaný zatajil své stávající splátky úvěrů a zjevně nepravdivě uvedl, že žádné náklady nemá. Výdaje žalovaného (s výjimkou splátek úvěrů) žalobkyní vůbec prověřovány nebyly. Je zřejmé, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila.

27. Protože věřitelka úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala, je úvěrová smlouva podle § 86 z. s. ú. neplatná.

28. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

29. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

30. V projednávané věci žalovaný čerpal celkem částku , částka, a splatil celkem , částka, . Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku , částka, .

31. V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

32. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodl podle § 160 o. s. ř., neboť žalovaný zůstal v řízení nečinný a z obsahu spisu nevyplývají skutečnosti pro stanovení lhůty delší než zákonné.

33. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. v, kdy žalobkyně měla v řízení úspěch (při zohlednění celkového příslušenství ke dni rozhodnutí) v rozsahu celkem 58 % a neúspěch v rozsahu 42 %, žalobkyni tak náleží náhrada 16 % nákladů. Tyto náklady jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 2,5 x , částka, (převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály po , částka, dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 21% sazbou daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek ve výši , částka, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby , částka, dle zákona o soudních poplatcích. Podíl 16 % z částky nákladů , částka, přitom činí , částka, .

34. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně (§149 odst. 1 o.s.ř.).