46 C 320/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě, se sídlem v obec, ulice a číslo, rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 506 953,21 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 388 399,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 388 399,55 Kč od datum do zaplacení, v měsíčních splátkách po 10 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, a to pod hrozbou ztráty výhody splátek.

II. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 118 553,66 Kč, úroku z prodlení z částky 451 423,08 Kč od datum do datum a úroku z prodlení z částky 63 023,53 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 31 224,90 Kč, k rukám zástupce žalobkyně titul. jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec, v měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, a to pod hrozbou ztráty výhody splátek.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala zaplacení částky 506 953,21 Kč s úrokem z prodlení.

2. Podle žaloby, společnost právnická osoba a žalovaný mezi sebou uzavřeli dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě smlouvy o úvěru předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 500 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet anuitními splátkami ve výši 6 039,99 Kč měsíčně při úrokové sazbě 7,9 % p. a. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, byl úvěr zesplatněn ke dni datum a pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalobou požaduje žalobkyně zaplatit jistinu ve výši 451 423,08 Kč, dlužné úroky ve výši 12 580 Kč, smluvní poplatky ve výši 2 452 Kč a úroky z prodlení ve výši 337,42 Kč.

3. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že banka kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi MVČR. příjmení provedla porovnání příjmů a výdajů žalovaného a plnění jeho dosavadních dluhů. příjmení vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o konsolidaci ze dne datum, a to z příjmu žalovaného, který byl žalovaným bance doložen ve výši 21 785 Kč. Celkový měsíční příjem domácnosti žalovaného byl dle údajů v žádosti 27 000 Kč. Výdaje žalovaného byly odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Poskytnutým úvěrem s měsíční splátkou ve výši 6 039,99 Kč byly konsolidovány dosavadní závazky se splátkami v celkové výši 4 097 Kč.

4. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný celkem na svůj dluh uhradil 111 600,45 Kč.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalobkyně souhlas s rozhodnutím bez jednání vyjádřila již v žalobním návrhu. Žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena náhradně na adresu trvalého pobytu, žalovaný nereagoval a má se tedy za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

7. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

8. Z žádosti o úvěr anonymizována dvě slova ze dne datum vyplývá, že žalovaný o sobě sdělil, že má pouze anonymizováno vzdělání, je anonymizováno a je zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou s čistým příjmem za poslední tři měsíce částka. Žalovaný o sobě uvedl, že bydlí u rodičů, nemá žádné nezbytné měsíční náklady a nemá ani vyživovací povinnost. Žalovaný požadoval konsolidovat dva stávající úvěry ve výši částka a částka. Kromě adresy trvalého pobytu se žalovaný měl zdržovat na adrese adresa žalovaného.

9. Z potvrzení o příjmu ze dne datum je patrné, že žalovaný pracoval ve společnosti právnická osoba jako dělník výroby s průměrným čistým měsíčním příjmem za poslední tři měsíce částka.

10. Dle vyjádření právnická osoba byla žádost žalovaného řešena individuálně. příjmení vycházela z výdajů ve výši životního minima a s ohledem na výši disponibilní částky byl úvěr poskytnut.

11. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizována dvě slova ze dne datum vyplývá, že žalovanému byl společností právnická osoba poskytnut úvěr ve výši 500 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet 120 měsíčními anuitními splátkami ve výši 6 039,99 Kč Částky částka a anonymizována dvě slova měly být použity na úhradu dřívějších závazků žalovaného. Zbývající částka měla být převedena na jeho běžný účet.

12. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum soud zjistil, že právnická osoba úvěr pro prodlení žalovaného zesplatnila.

13. Dle výpisu z úvěrového účtu za období od datum do datum činí dlužná jistina úvěru 451 423,08 Kč. Žalovaný čerpal ke dni datum úvěr v celkové částce 500 000 Kč.

14. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum vyplývá, postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

15. Výzvou ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě závazku předžalobní upomínkou, která byla podle podacího archu odeslána téhož dne.

16. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

17. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy číslo s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

22. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (číslo Sb. NSS)).

23. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008 číslo. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008 číslo vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z datum ve věci C číslo – právnická osoba v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy 12/ 2014 s. 452)).

24. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

25. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

26. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

27. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí číslo 2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009 číslo - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení číslo 2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalovaného.

28. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014 číslo, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

29. Je zřejmé, že poskytovatel úvěru opakovaně řádně výdaje žalovaného nezkoumal a nevyhodnotil. Žalobce sice doložil svou mzdu nekvalifikovaného dělníka, avšak poskytovatel úvěru se nepozastavil nad tvrzením žalovaného, že nemá žádné výdaje. Sídlo zaměstnavatele se přitom nacházelo v obec, avšak žalovaný měl bydlet v obec. příjmení tak mít minimálně nemalé náklady na dojíždění do práce. Lze mít pochybnost rovněž o tvrzení žalovaného, že bydlí u svých rodičů, když v žádosti o úvěr uvedl bez vysvětlení hned dvě adresy. Poskytovatelka úvěru rezignovala na skutečné zjištění nákladů a výdajů žalovaného (pro své potřeby vycházela z výše životného minima jednotlivce). Ačkoliv měl žalovaný v okamžiku žádostí již jiné závazky, jež chtěl konsolidovat, věřitelka rezignovala na prověřování reálných poměrů žalovaného. Smlouva o úvěru je proto neplatná podle § 86 z. s. ú.

30. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

31. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

32. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 500 000 Kč, z níž žalovaný splatil dle tvrzení žalobkyně částku 111 600,45 Kč. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o částku 388 399,55 Kč. Uvedenou částku včetně úroku z prodlení okresní soud žalobkyni přiznal a ve zbytku žalobu zamítl. Za rozhodný okamžik pro stanovení okamžiku prodlení a výše úroku z prodlení je rozhodující uplynutí doby stanovené pro plnění v oznámení o zesplatnění (do datum). Od následujícího dne je žalovaný v prodlení.

33. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně baly v řízení úspěšná (při zohlednění příslušenství) v rozsahu 4/5 a neúspěšná v rozsahu 1/5. Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 3/5. Účelně vynaložené náklady řízení představují paušální odměna advokáta za zastoupení dle sazeb stanovených v § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 2,5 x 10 140 Kč (základem pro výpočet je dlužná částka bez příslušenství tj. 453 875 Kč), třemi režijní paušály á 300 Kč (dle §§ 11, 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.) tj. 300 Kč za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), částka odpovídající 21% DPH ze součtu předchozích částek tj. 5 512,50 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 20 279 Kč. Podíl 3/5 z nákladů ve výši 52 041,50 Kč činí 31 224,90 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.