46 C 321/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 110 175,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 96 242 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 96 242 Kč od [datum] do zaplacení, v měsíčních splátkách po 5 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, a to pod hrozbou ztráty výhody splátek.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 13 933,55 Kč, úroku ve výši 13,49 % ročně z částky 99 115,93 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 100 231,88 Kč od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 3 989,88 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 15 328,25 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení], LL.M. advokáta se sídlem v [obec], v měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, a to pod hrozbou ztráty výhody splátek.

1. Předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] (poskytovatel služby [anonymizováno]) doručila soudu dne [datum] návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 110 175,55 Kč s úrokem a úrokem z prodlení.

2. Podle žaloby, [právnická osoba] a žalovaný mezi sebou uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytnutí hotovostního úvěru [číslo]. Na základě smlouvy o úvěru [právnická osoba] poskytla žalovanému na jeho žádost peněžní prostředky v celkové výši úvěrového rámce 100 000 Kč. Podle žaloby v průběhu úvěrového vztahu žalovaný čerpal celkem 100 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil celkem 3 758 Kč. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, přistoupila [právnická osoba] k zesplatnění úvěru dopisem ze dne [datum]. Žalobou je požadována jistina ve výši 99 115,93 Kč, neuhrazené úroky ke dni zesplatnění ve výši 8 943,67 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč a neuhrazená část poplatku za poskytnutí úvěru 1 115,95 Kč. Žalobou je rovněž požadován úrok a úrok z prodlení z jistiny od [datum] a smluvní úrok z prodlení z částky 99 115,93 Kč od [datum] do zaplacení.

3. V průběhu řízení došlo sloučení fúzí původní žalobkyně se [právnická osoba] [příjmení] a.s. O procením nástupnictví současné žalobkyně bylo rozhodnuto samostatným usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 12. 2021 č.j. 46 C 321/2021 -20.

4. Ohledně schopnosti žalovaného splácet úvěr předchůdkyně žalobkyně uvedla, že žalovaný v rámci úvěrové žádosti předložil doklady totožnosti a také výpisy z bankovního účtu žalovaného za rozhodné období. Žalovaný deklaroval výši svého čistého měsíčního příjmu ve výši [částka] od zaměstnavatele [právnická osoba], přičemž výše pravidelných měsíčních výdajů žalovaného činila [částka].

5. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že žalovaný s takovým postupem souhlasí, když se k jemu zaslané výzvě nevyjádřil. Žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena náhradně (vhozením do schránky) na adresu trvalého pobytu zjištěnou z centrální evidence obyvatel.

6. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

7. Z vyplněného formuláře vyplývá, že žalovaný o sobě uvedl, že jeho příjmy činí [částka] a výdaje [částka], z čehož na bydlení připadá [částka].

8. Z výpisů z běžného účtu za měsíce [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok] a [anonymizováno] [rok] vyplývá, že počáteční i konečný zůstatek účtu žalovaného byl velmi nízký, v některých měsících výdaje žalovaného přesáhly jeho příjmy. Žalovaný měl střídavě příjem ze zaměstnání, z příspěvku v nezaměstnanosti, avšak současně opakovaně utrácel za hazardní hry.

9. Z výplatních pásek za měsíce [anonymizována dvě slova] [rok] a [anonymizováno] [rok] vyplývá, že žalovaný pobíral čistou mzdu u společnosti [právnická osoba] ve výši [částka], [částka] a [částka].

10. Z kopií občanského průkazu a kartičky zdravotní pojišťovny soud rozhodné skutečnosti nezjistil.

11. Ze Smlouvy o hotovostním úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že dle smlouvy měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný měl zavázat splatit 84 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 879 Kč měsíčně. Úvěr měl být úročen sazbou 13,49 % p. a. Úvěrová smlouva není žalovaným podepsána. Obsahuje pouze„ sms kód [číslo]“.

12. Z potvrzení o vyplacení úvěru [číslo] vyplývá, že na účet žalovaného byla [právnická osoba] s.r.o. zaslána dne [datum] částka 100 000 Kč.

13. Z přehledu úvěru vyplývá, že žalovaný splatil pouze 3 758 Kč.

14. Z výzvy před zesplatněním ze dne [datum] je zřejmé, že věřitelka evidovala prodlení žalovaného se splacením tří splátek.

15. Z dopisu označeného jako ztráta výhody splátek a zesplatnění úvěru ze dne [datum] vyplývá, že věřitelka úvěr za žalovaným zesplatnila. Dle poštovního podacího archu byla zásilka odeslána [datum].

16. Žalovaný byl vyzván k úhradě žalované částky předžalobní výzvou ze dne [datum].

17. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.

18. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

21. Podle § 561 odst. 1 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

22. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

23. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

24. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/ 2014 (dále jen„ eIDAS) se„ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

25. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

26. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

27. Soud dále vycházel z ust. § 2991 odst. 1 o. z., podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

28. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o. z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako„ kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující, označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný„ zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

29. Žalobkyně v žalobě uvedla, že se žalovaným uzavřela písemnou smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelský úvěr, jak je zřejmé z charakteru smlouvy. Smlouva však nebyla uzavřena v listinné podobě, ale podobě elektronické. Z provedeného dokazování soud nemá za prokázané, že by žalovaný smlouvu uzavřel, neboť za žalovaným nebyla elektronická smlouva podepsána. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byl připojen podpis (tj. data v elektronické podobě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis žalovaného a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis. Soud proto nemá za prokázané, že by úvěrová smlouva byla uzavírána právě se žalovaným, a že i pokud by byla uzavírána s žalovaným, že ten uzavřel smlouvu právě s tímto obsahem, tedy, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl úvěrový vztah.

30. Nadto je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.

31. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

32. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

33. V posuzovaném případě uzavírala předchůdkyně žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

34. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

35. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

36. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

37. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo]). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18.

38. Je třeba připomenout, že již dne [datum] vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne [datum] o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí [číslo] 2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009 [číslo] - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. [ulice] národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení [číslo] 2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. [ulice] národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

39. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014 [číslo], by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

40. Jak již bylo uvedeno v žalobě, předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy vycházela z tvrzení žalovaného. Přitom již tato tvrzení byla nejen nedostatečná, ale především nedoložená. Naopak, žalovaný svými výpisy z účtu doložil, že jeho měsíční výdaje přesahují výši tvrzenou v žádosti o úvěr. Výdaje žalovaného dokonce v některých měsících přesahovaly jeho příjem a zůstatek na účtu byl celkově trvale velmi nízký. Žalovaný nadto utrácel opakovaně různé částky za hazard (tipsport). Předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost řádně neprověřila, poskytnutí úvěru žalovanému přitom bylo nepřiměřeně rizikové. Úvěrová smlouva je proto podle § 86 a 87 z. s. ú. neplatná.

41. Předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla celkem částku 100 000 Kč, z čehož žalovaný splatil pouze 3 758 Kč Okresní soud proto žalobkyni přiznal pouze nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu uvedených částek, tedy ve výši 96 242 Kč. Úrok z prodlení okresní soud žalobkyni přiznal až od uplynutí lhůty stanovené ve výzvě k plnění ze dne [datum]. Třetí pracovní den od odeslání nastal [datum] a desetidenní lhůta tak uplynula dne [datum]. Od následujícího dne náleží žalobkyni úrok z prodlení. Ve zbytku soud žalobu zamítl 42. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o. s. ř. a splnění povinnosti uložil s ohledem na celkovou výši dlužné částky ve splátkách.

43. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně měla v řízení úspěch v rozsahu 85 % a neúspěch v rozsahu 15 %, žalobkyni tak náleží 70 % nákladů. Tyto náklady jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 2,5 x 5 540 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály po 300 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 21% sazbou daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek ve výši 3 097,50 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 4 050 Kč dle zákona o soudních poplatcích. Podíl 70 % z částky nákladů 21 897,50 Kč přitom činí 15 328,25 Kč.

44. Žalovaný je povinen nahradit náklady řízení zástupci žalobkyně (§149 odst. 1 o.s.ř.).