46 C 330/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 20 246,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 741,64 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 741,64 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky 12 505,02 Kč, žalobou požadovaného úroku, úroku z prodlení z částky 17 334,66 Kč za dobu do datum a úroku z prodlení z částky 9 593,02 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Mostě dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 246,66 Kč s úrokem z prodlení a s úrokem. Podle žaloby, právnická osoba a žalovaný mezi sebou uzavřeli dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru číslo. Na základě uvedené smlouvy o úvěru předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v podobě úvěrového rámce ve výši 20 000 Kč, který byl úročen sazbou 16,9 % p.a. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas a proto věřitelka úvěr zesplatnila dopisem ze dne datum. Podle žaloby žalovaný dluží na jistině částku 17 334,66 Kč, poplatky ve výši 2 912 Kč, smluvní úrok od datum do datum ve výši 3 729,60 Kč, zákonný úrok z prodlení od datum do datum ve výši 1 285,66 Kč a smluvní úrok ve výši 16,9 % z částky 17 334,66 Kč od datum do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 17 334,66 Kč od datum do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení ze dne datum.

2. Žalobkyně následně žalobu doplnila. Uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného věřitelka vycházela z informací poskytnutých žalovaným. Ten tvrdil, že jeho příjem činil částka měsíčně a tato skutečnost odpovídala pravidelným měsíčním příjmům žalovaného docházejícím na jeho účet. Žalovaný uvedl své výdaje ve výši částka měsíčně. Věřitelka však na základě svého modelu výdaje žalovaného odhadla částkou částka měsíčně. Ačkoliv žalovaný tvrdil, že žádné úvěry nesplácí, věřitelka svou vlastní činností zjistila, že žalovaný splácí na spotřebitelský úvěr u obec spořitelny částka měsíčně, úvěr ze stavebního spoření ve výši částka měsíčně, další úvěr ze stavebního spoření ve výši částka měsíčně a má kreditní kartu s úvěrovým limitem částka s orientační splátkou částka měsíčně. Protože měsíční splátka nového úvěru činila jen částka, byl úvěr poskytnut.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovanému byla žaloba společně s výzvou k vyjádření doručena náhradně na adresu trvalého pobytu zjištěnou z informačního systému základních registrů.

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu vyplývá, že žalovaný o sobě uvedl, že je svobodný, je zaměstnán a je vyučen s maturitou, žije sám a je zaměstnán ve právnická osoba, s.r.o. od roku rok s příjmem částka měsíčně, příjem však nedoložil. Žalovaný uvedl, že nemá žádné náklady na nájem, nemá žádné splátky a jeho náklady na živobytí činí částka měsíčně.

7. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že se v uvedeném dokumentu uvádí, že žalovaný věřitelce (ulice anonymizováno) sdělil, že jeho příjem činí částka, což mělo odpovídat obratu na běžném účtu žalovaného. Žalovaný vyčíslil sám své výdaje částkou částka, avšak věřitelka vycházela z vlastního modelu, dle něhož byly předpokládány výdaje ve výši částka měsíčně. Žalovaný zjevně lhal o svých výdajích, neboť sama věřitelka lustrací zjistila, že žalovaný měl v době žádosti o úvěr již čtyři další úvěry v souhrnné výši přes částka, se splátkami ve výši částka měsíčně.

8. Z výpisů z běžného účtu žalovaného od anonymizováno rok do anonymizováno rok vyplývá, že příjem žalovaného od právnická osoba, s.r.o. se pohyboval kolem částka měsíčně, avšak výdaje každý měsíc dosahovaly příjmů žalovaného a v některých měsících byly výdaje dokonce vyšší než příjmy, počáteční a konečný zůstatek v každém měsíci se pohyboval kolem částka. Nutno zdůraznit, že z výpisů vyplývá, že z účtu neprobíhalo nejpozději od anonymizováno rok pravidelně inkaso v důsledku nedostatečného zůstatku na účtu.

9. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum vyplývá, že věřitelka (právnická osoba) poskytla žalovanému revolvingový úvěr ve výši úvěrového limitu 20 000 Kč, úročený sazbou 16,9 % p.a.

10. Dle úvěrové historie čerpal žalovaný na úvěr celkem 24 067,27 Kč a splatil celkem 16 325,63 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, ale řádně nesplácel.

11. Z posledních výzev k úhradě dlužné částky ze dne datum a datum vyplývá, že se žalovaný opakovaně dostal do prodlení se splácením a hrozilo mu zesplatnění úvěru.

12. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu vyplývá, že věřitelka úvěr zesplatnila, přičemž při zesplatnění měl činit zůstatek úvěru 21 436 Kč.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky plyne, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, přičemž žalovanému bylo postoupení oznámeno.

14. Žalovanému byla odesílána předžalobní upomínka dle poštovního podacího archu dne datum 15. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalovanému byla opakovaně vedena nalézací (např. sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka či spisová značka) a nařizovány exekuce (sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka nebo spisová značka).

16. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

17. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy 21/ 2018 s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

22. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (číslo Sb. NSS)).

23. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008 číslo. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008 číslo vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z datum ve věci C číslo – právnická osoba v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy 12/ 2014 s. 452)).

24. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

25. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

26. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

27. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí číslo 2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009 číslo - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení číslo 2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalované.

28. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014 číslo, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

29. Je patrné, že věřitelka úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala. Naopak, ačkoliv věřitelka věděla, že jí žalovaný lhal o svých závazcích, ačkoliv věděla, že žalovaný má řadu dluhů nepoměrných k jeho příjmům, ačkoliv jí bylo známo, že zůstatek na účtu žalovaného je velmi nízký a že z běžného účtu nelze provádět ani sjednaná inkasa, přesto žalovanému úvěr poskytla. Reálná výše výdajů a závazků žalovaného přitom zjišťována ani nebyla.

30. Je tedy zřejmé, že věřitelka úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala a úvěrová smlouva je proto podle § 86 z. s. ú. neplatná. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

31. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

32. Předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost s řádnou péčí prověřit úvěruschopnost žalované. Smlouva o úvěru je tak neplatná podle § 86 z. s. ú.

33. Žalovaný čerpal od předchůdkyně žalobkyně celkem částku 24 067,27 Kč a splatil celkem 16 325,63 Kč. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 7 741,64 Kč, uvedenou okresní soud žalobkyni přiznal včetně úroku z prodlení od datum (lhůta stanovená ve výzvě ze den datum uplynula dne datum.

34. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o. s. ř.

35. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy převážně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.