46 C 333/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 508 000,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu, v němž žalobkyně požadovala žalobou zaplacení částky , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, , úrok a úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím.

2. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel dne , datum, se společností , Jméno zainteresované společnosti 0/0, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, s úrokem 9,9 % p.a., který se žalovaný zavázal splácet anuitními měsíčními splátkami ve výši , částka, . Žalovaný porušil smluvní podmínky tím, že dojednané splátky neplnil řádně a včas, ačkoliv byl upomínán. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila upomínkou ze dne , datum, . Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši , částka, úroků a úroků z prodlení.

3. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že vycházela z informací poskytnutých žalovaným, které byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména v NRKI a BRKI, v insolvenčním rejstříku a v databázi Ministerstva vnitra. Banka posuzovala příjem žalovaného s jeho odhadnutými výdaji a historickými daty ČSÚ.

4. Podáním ze dne , datum, (č. l. 20 až 21) žalobkyně doložila soudu posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne , datum, (č.l. 22) včetně informace z CCB a sdělila, že žalovaný uhradil na na úvěrové splátky celkem , částka5. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena náhradně (vhozením do schránky) na adresu trvalého pobytu žalovaného.

6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

7. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne , datum, (č. l. 22) okresní soud zjistil, že žalovaný o sobě uvedl, že pobírá příjem ve výši , částka, měsíčně. Žalovaný nebyl aktivní v insolvenčním rejstříku a o žalovaném nebyly evidovány žádné negativní informace ve smyslu podvodných či kriminálních aktivit, neporušoval pravidla o praní špinavých peněz a nebylo proti němu vedeno exekuční řízení. V žádosti žalovaný vyčíslil své výdaje částkou , částka, . Žalobkyně stanovila výdaje žalovaného vlastní kalkulací na základě dostupných údajů a ekonomického modelu částkou , částka, měsíčně. Ačkoliv žalovaný při žádosti o úvěr tvrdil výši splátek ve výši , částka, , žalobkyně sama zjistila, že splácel revolvingový úvěr ve výši , částka, a hotovostní úvěr u žalobkyně se splátkou , částka, měsíčně. Druhý z uvedených úvěrů byl přitom novým úvěrem konsolidován, přičemž nová výše splátky činila , částka, měsíčně. Nové celkové úvěrové splátkové zatížení tak činilo , částka, měsíčně.

8. Z výpisů z běžného účtu za měsíce prosinec 2019, leden 2020 a únor 2020 (č. l. 24 až 30) vyplývá, že příjem žalovaného ve všech těchto měsících byl vždy nižší než jeho výdaje (přičemž výdaje představovaly téměř dvojnásobek příjmu). Z výpisů je patrné, že žalovaný používal opakovaně drobnější částky (řádově sta a tisíce korun) na nákupy na finančním trhu. Z výpisů je rovněž zřejmé, že žalované splácel úvěr v měsíčních částkách po , částka, a , částka, .

9. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl svobodný, vlastnil dům či byt bez zástavy, s jediným členem domácnosti, byl vyučen, pracoval jako zaměstnanec ve společnosti , právnická osoba, . s měsíčním příjmem , částka, měsíčně. Žalovaný uvedl, že neměl žádné splátky či náklady na bydlení. U údaje o příjmu je uvedeno „bez potvrzení o příjmu“.

10. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, vyplývá, že žalovanému (jako spotřebiteli) byl společností , Jméno zainteresované společnosti 0/0, poskytnut úvěr ve výši , částka, . Úroková sazba úvěru činila 9,9 % p.a. Žalovaný měl úvěr splácet 120 měsíčními anuitními splátkami po , částka, měsíčně. Úvěr byl určen na úhradu dřívějšího dluhu žalovaného u žalobkyně ve výši , částka, . Zbývající částka úvěru účelově vázána nebyla.

11. Z výpisu běžného účtu za březen 2020 (č. l. 31 až 33) vyplývá, že na účet žalovaného byla připsána částka úvěru ve výši , částka, , současně však byla odeslána částka , částka, na nákup označený jako „konzervativní mix FF“.

12. Z výpisů z úvěrového účtu je patrné, že žalovaný úvěr čerpal , datum, , v roce 2020 žalovaný splatil celkem , částka, a v roce 2021 žalovaný splatil , částka, .

13. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný úvěr čerpal úvěr v plné výši , částka, , splácel nepravidelně a splatil celkem jen , částka, (to vyplývá i ze sdělení žalobkyně na č.l. 20 p.v.).

14. Z výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný úvěr řádně nesplácel a ke dni , datum, činil jeho dluh po splatnosti již , částka, . Žalovaný byl vyzván k jeho úhradě, nebo bude úvěr zesplatněn.

15. Z dopisu ze dne , datum, vyplývá, že úvěr byl pro nesplácení žalobkyní k tomuto dni zesplatněn. Dlužný zůstatek úvěru činil , částka, . Podle podacího archu (č. l. 23) byla zásilka odeslána dne , datum, .

16. Předžalobní výzva ze dne , datum, byla dle podacího archu odeslána téhož dne.

17. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy , právnická osoba, , zároveň navazuje na přímo použitelný předpis , právnická osoba, a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

18. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Ustanovení § 86 z. s. ú. je nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

23. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

24. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

25. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

26. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

27. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

28. Je třeba připomenout, že již dne 1. června 2015 vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015/11). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. Česká národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. Česká národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalované.

29. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

30. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně úvěruschopnost žalované řádně neprověřila. Žalobkyně zejména vůbec nevzala v úvahu, že žalovaný měl v okamžiku žádosti o úvěr již jeden dosud nesplacený úvěr. Příjem žalovaného byl nízký, činil pouze , částka, měsíčně, po úhradě splátky úvěru , částka, a poplatku , částka, měsíčně již žalovanému na úhradu všech životních nákladů a potřeb zbývala jen velmi nízká částka. Skutečné výdaje žalovaného však řádně zjišťovány nebyly. Z výpisů z účtu přitom vyplývalo, že výdaje žalovaného jsou vyšší, než jeho příjmy. Metodika ČNB naplněna nebyla. S ohledem na nedostatečné prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní je smlouva o úvěru neplatná dle § 86 z. s. ú.

31. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

32. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

33. Žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka , částka, , z níž žalovaný splatil pouze , částka, . Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši , částka, . Ve zbytku soud žalobu zamítl.

34. V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

35. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení nečinný, úvěr nebyl splácen po dobu téměř jednoho roku a z obsah spisu nevyplývají skutečnosti pro stanovení lhůty delší než zákonné.

36. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy míra úspěchu a neúspěchu účastníků byla (při zohlednění zamítnutého příslušenství) vyšší na straně žalovaného, jemuž však dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.