46 C 338/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě, se sídlem v obec, ulice a číslo, rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 41 156 Kč s příslušenstvím + 9 741,20 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 888 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32 888 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 984 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 984 Kč od datum do zaplacení, dále části smluvní pokuty ve výši 731,57 Kč a dále úroku ve výši 34,86 % ročně z částky 34 633,87 Kč od datum do datum, se řízení zastavuje pro zpětvzetí podle § 96 o.s.ř.

III. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 14 293,63 Kč s příslušenstvím a úroku z částky 32 888 Kč od datum do zaplacení se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 458,98 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně titul. jméno příjmení, advokátky se sídlem v obec, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne datum žalobu, kterou se domáhala zaplacení částky 41 156 Kč s úrokem a úrokem z prodlení a smluvní pokuty 9 741,20 Kč.

2. Žalobkyně uvedla, že jako věřitelka uzavřela dne datum se žalovaným jako dlužníkem úvěrovou smlouvu číslo (dále jen smlouva), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalobkyní jakožto věřitelem (úvěrujícím) žalovanému jakožto dlužníkovi (úvěrovanému) ve výši 35 000 Kč. Žalovanému byla částka úvěru vyplacena dne datum Úvěr být úročen nominální úrokovou sazbou 59,86 % ročně a měl být splácen 36 měsíčními splátkami po 2 112 Kč podle splátkového kalendáře. Žalovaný podle žaloby neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení. Z předpokládaných 36 splátek bylo žalovaným uhrazeno na splátkách pouze 1 x 2 112 Kč. Podle bodu 6.1 smluvních ujednání požaduje žalobkyně zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 x 499 Kč. Žalobkyně pro prodlení žalovaného se splátkami účtovala náklady 2 x 200 Kč podle bodu 6.2 smluvních ujednání. Podle bodu 6.3 smluvních ujednání došlo v důsledku prodlení ke zesplatnění úvěru ke dni datum. Dlužná pohledávka se skládá z částky jednak z dlužné jistiny ve výši 39 758,21 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, nákladů na vymáhání podle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč, smluvní pokuty podle bodu 6.5 smlouvy za dobu do vyhotovení žaloby ve výši 9 741,20 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 59,86 % ročně z jistiny úvěru za období od datum do datum a ve výši 8,25 % ročně z jistiny od datum do zaplacení.

3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne datum číslo z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 35 000 Kč s úrokem 59,86 % p.a. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 36 pravidelných splátkách ve výši 2 112 Kč měsíčně. Žalovaný měl podle smlouvy splatit celkem 76 032 Kč.

5. Smlouva obsahuje ujednání o sankcích za prodlení v článku 6 smluvních ujednání tak, jak je uvedeno v žalobě. Tato ujednání jsou však skryta v textu šestistránkové smlouvy psané malým písmem a nejsou ani nijak graficky či jinak zvýrazněna.

6. Z předsmluvního formuláře je zřejmé, že jsou v něm shrnuty základní ustanovení smlouvy o úvěru. Ujednání o smluvních pokutách jsou stejně jako u smlouvy uvedena v rozsáhlém textu bez zvýraznění.

7. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že žalovanému byl poskytnut ke dni datum úvěr ve výši 35 000 Kč.

8. Z výpisu z běžného účtu žalovaného u právnická osoba příjmení (č.l. 26) soud zjistil, že žalovanému byla dne datum poskytnuta půjčka od žalobkyně ve výši 35 000 Kč. Z uvedeného výpisu rovněž vyplývá, že účet žalovaného byl v uvedeném měsíci záporný, a to i přes několik dalších půjček. Je zřejmé vysoké a stále narůstající zadlužení žalovaného již v okamžiku sjednání smlouvy se žalobkyní.

9. Z přehledu transakční historie soud zjistil, že žalobkyně návrh žalovaného akceptovala a žalovanému poskytla úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaný však splatil pouze 2 112 Kč.

10. Z výzev k zaplacení s možností zesplatnění celého dluhu ze dne datum a datum, z oznámení o zesplatnění ze dne datum, jakož i z předžalobní výzvy ze dne datum vyplývá, že žalovaný se dostal do prodlení se splácením splátky a žalovaný byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru, přičemž ke zesplatnění došlo dne datum.

11. Z karty hodnocení klienta vyplývá, že čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání měl činit 15 250 Kč měsíčně. Pokud se jedná o výdaje žalovaného, ty měly tvořit především výdaje na bydlení ve výši 2 603 Kč a životní minimum na žalovaného ve výši 3 860 Kč. Žalovaný zatrhl, že sezónní výkyvy nezpůsobí předlužení. Žalovaný označil za zaměstnavatele sám sebe, uvedl, že je vyučen a bydlí v obecním bytě.

12. Z výpisů zjistil soud, že žalovaný neprocházel databázemi příjmení a NRKI.

13. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalovanému jsou vedena nalézací řízení a exekuce.

14. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného, zejména jeho výdajovou stránku.

15. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

16. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

23. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

24. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

25. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

26. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

27. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

28. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

29. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila. Spolehla se, že žalovaný má deklarovaný příjem 15 250 Kč měsíčně z podnikání. Výdaje žalovaného rovněž nebyly vůbec prověřovány, a to přesto, že žalovaný tvrdil neobvykle nízkou částku na bydlení v obecním či státním bytě 2 603 Kč měsíčně. Výše nákladů žalovaného na bydlení žalovaného je zjevně podhodnocená a nevěrohodná. Další náklady stanovila žalobkyně ve výši životního minima. Je nepochybné, že žalobkyně příjmy a výdaje žalovaného (jeho úvěruschopnost) řádně neprověřila. Smlouva o úvěru je tak neplatná dle § 86 z. s. ú.

30. V projednávané věci žalobkyně poskytla žalovanému částku 35 000 Kč, z níž žalovaný splatil pouze 2 112 Kč. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o 32 888 Kč. Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal, včetně úroku z prodlení a ve zbytku žalobu zamítl.

31. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o.s.ř. ve splátkách s ohledem na výši dlužné částky.

32. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. Žalobkyně měla v řízení úspěch v rozsahu cca. 3/5 a neúspěch v rozsahu cca. 2/5, žalobkyni tak náleží 1/5 nákladů. Tyto náklady jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 3,5 x 3 140 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., čtyřmi režijními paušály po 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., částkou odpovídající 21% DPH ze součtu předchozích částek tj. 2 559,90 a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 545 Kč. Podíl 1/5 z částky nákladů 17 294,90 Kč přitom činí 3 458,98 Kč.

33. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupkyni žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.