46 C 342/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 45 686,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 986,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 986,65 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky 14 699,93 Kč, žalobou požadovaného úroku, úroku z prodlení z částky 44 972,58 Kč za dobu do datum a úroku z prodlení z částky 13 985,93 Kč za dobu od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 740,70 Kč, k rukám zástupce žalobkyně titul. jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Mostě dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky 45 686,58 Kč s úrokem z prodlení a s úrokem. Podle žaloby, právnická osoba a žalovaný mezi sebou uzavřeli dne datum smlouvu o příjmení půjčce číslo. Na základě uvedené smlouvy o úvěru předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který byl úročen sazbou 15,9 % p.a. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas a proto věřitelka úvěr zesplatnila dopisem ze dne datum. Podle žaloby žalovaný dluží na jistině částku 44 972,58 Kč, smluvní úrok ve výši 3 719,66 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 19,47 Kč a poplatky 714 Kč. Žalobou jsou požadovány i smluvní úrok ve výši 15,9 % z částky 44 972,58 Kč od datum do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 44 972,58 Kč od datum do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení ze dne datum.

2. Žalobkyně následně žalobu doplnila (č. l. 19). Uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného věřitelka vycházela z informací poskytnutých žalovaným. Ten tvrdil, že jeho příjem činil 20 000 Kč měsíčně. Dle sdělení banky byl příjem žalovaného telefonicky ověřen. Při odhadu výdajů žalovaného žalobkyně vycházela z historických dat ČSÚ. Z interních a externích zdrojů žalobkyně zjistila, že žalovaný měl v době podání žádosti další závazky, ale kapacita splácet byla pořád dostatečná. Žalovanému byl proto schválen úvěr 50 000 Kč s měsíční splátkou 991 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovanému byla žaloba společně s výzvou k vyjádření doručena náhradně na adresu trvalého pobytu zjištěnou z informačního systému základních registrů.

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o příjmení půjčce číslo ze dne datum vyplývá, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je anonymizováno, bydlí ve vlastním domě či bytu, je anonymizováno, je zaměstnán jako anonymizována dvě slova, nemá vyživované děti. Žalovaný měl pracovat ve společnosti právnická osoba s čistým měsíčním příjmem částka ulice splátky jiných úvěrů v jeho případě již dosahovaly částka měsíčně. Úvěr ve výši 50 000 Kč měl být splácen 84 měsíčními anuitními splátkami po 991 Kč Celkem tak měl žalovaný splatit 83 882 Kč. Návrh na uzavření smlouvy byl věřitelkou akceptován.

7. Z akceptace návrhu Smlouvy o příjmení půjčce ze dne datum vyplývá, že věřitelka návrh akceptovala a poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč splatný v 84 splátkách po 1 110 Kč měsíčně.

8. Z přehledu úvěrové historie vyplývá, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 50 000 Kč, přičemž od počátku splácel nepravidelně a splatil celkem 19 013,35 Kč.

9. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu vyplývá, že věřitelka úvěr zesplatnila, přičemž dle podacího archu byl dopis odeslán datum.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum plyne, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, přičemž žalovanému bylo postoupení oznámeno.

11. Žalovanému byla odesílána předžalobní výzva k úhradě ze dne datum dle poštovního podacího archu dne datum 12. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalovanému byla opakovaně vedena nalézací (např. sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka) a nařizovány exekuce (sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka).

13. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

14. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy číslo s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

19. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (číslo Sb. NSS)).

20. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008 číslo. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008 číslo vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z datum ve věci C číslo – právnická osoba v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy 12/ 2014 s. 452)).

21. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

22. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

23. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

24. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí číslo 2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009 číslo - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení číslo 2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalované.

25. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014 číslo, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

26. Je patrné, že věřitelka úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala. Věřitelka se spokojila se zjištěním příjmů žalovaného, ale reálná výše výdajů a závazků žalovaného přitom zjišťována ani nebyla. Nebylo ani prověřeno, zda žalovaný skutečně vlastní dům či byt. Věřitelka se nepozastavila ani nad vysokou výši celkových splátek žalovaného, jež dosahovaly třetinu jeho deklarovaného příjmu.

27. Je tedy zřejmé, že věřitelka úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala a úvěrová smlouva je proto podle § 86 z. s. ú. neplatná. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

28. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

29. Předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost s řádnou péčí prověřit úvěruschopnost žalované. Smlouva o úvěru je tak neplatná podle § 86 z. s. ú.

30. Žalovaný čerpal od předchůdkyně žalobkyně celkem částku 50 000 Kč a splatil celkem 19 013,35 Kč. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 30 986,65 Kč, uvedenou okresní soud žalobkyni přiznal včetně úroku z prodlení od datum (předpokládané doručení oznámení o zesplatnění, jež bylo odesláno dne datum, nastalo třetí pracovní den po odeslání, tedy datum).

31. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o. s. ř.

32. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně měla v řízení úspěch (při zohlednění zamítnutého příslušenství) v rozsahu 3/5 a neúspěch v rozsahu 2/5, žalobkyni tak náleží 1/5 nákladů. Tyto náklady jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 2,5 x 500 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., 21% sazbou daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek ve výši 325,50 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 1 828 Kč dle zákona o soudních poplatcích. Podíl 1/5 z částky nákladů 3 703,50 Kč přitom činí 740,70 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.