46 C 364/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 598 078,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 554 063 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 554 063 Kč od datum do zaplacení, v měsíčních splátkách po 15 000 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, s tím, že nezaplacením byť i jediné splátky řádně a včas nastává splatnost celého dluhu.

II. V rozsahu, v němž žalobkyně požadovala žalobou zaplacení částky 44 015,55 Kč, úroku a úroku z prodlení z částky 42 170,55 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 20 600,16 Kč v měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, s tím, že nezaplacením byť i jediné splátky řádně a včas nastává splatnost celého dluhu.

1. Žalobou podanou u okresního soudu dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky 598 078,55 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 600 000 Kč s úrokem 6,9 % p.a., který se žalovaný zavázal splácet anuitními měsíčními splátkami ve výši 6 987 Kč. Žalovaný porušil smluvní podmínky tím, že dojednané splátky neplnil řádně a včas, ačkoliv byl upomínán. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila upomínkou ze dne datum, přičemž ke zesplatnění došlo ke dni datum. O tom byl žalovaný informován dopisem ze dne datum. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu ze dne datum. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 596 233,55 Kč, poplatků ve výši 1 845 Kč a úroků a úroků z prodlení.

3. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že jí žalovaný sdělil svůj příjem ve výši 25 033 Kč, přičemž žalobkyně vycházela z žalovaným předloženého daňového přiznání. Své osobní výdaje žalovaný vyčíslil částkou 0 Kč a náklady na nájemné 4 000 Kč. Žalobkyně dle svého interního modelu předpokládala výdaje žalovaného ve výši 8 072 Kč měsíčně. Žalovaný v databázi CCB zjistila, že žalovaný jiné úvěry nesplácel.

4. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí.

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Z úřední činnosti je soudu známo, že před uzavřením úvěrové smlouvy byly proti žalovanému opakovaně nařizovány exekuce (sp. zn. spisová značka, spisová značka nebo spisová značka) a byla proti němu vedena nalézací řízení (sp. zn. spisová značka nebo spisová značka).

7. Ze zápisu v živnostenském rejstříku vyplývá, že žalovaný je podnikatel a nedlouho před poskytnutím úvěru měl přerušenou živnost (od datum do datum).

8. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2019 (č. l. 20 až 23) vyplývá, že příjem žalovaného za rok 2019 byl velmi nízký, pouze částka, přičemž výdaje související s příjmy činily částka, čemuž odpovídá i nízká stanovená daň pouze ve výši částka.

9. Z interního výpočtu žalobkyně (č. l. 24) vyplývá, že žalobkyně považovala příjem žalovaného za dostatečný.

10. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum vyplývá, že žalovanému (jako spotřebiteli) byl společností právnická osoba poskytnut úvěr ve výši 600 000 Kč. Úroková sazba úvěru činila 6,9 % p.a. Žalovaný měl úvěr splácet 120 měsíčními anuitními splátkami po 6 987 Kč měsíčně.

11. Z výpisu z účtu žalovaného u žalobkyně vyplývá, že žalovanému byl úvěr ve výši 600 000 Kč dne datum poskytnut převodem na tento účet, přičemž většinu prostředků žalovaný záhy po poskytnutí úvěru spotřeboval či vybral v hotovosti.

12. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný úvěr splácel nepravidelně a splatil celkem jen 45 937 Kč.

13. Z výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaný úvěr řádně nesplácel a ke dni datum činil jeho dluh po splatnosti již 22 323 Kč. Žalovaný byl vyzván k jeho úhradě, nebo bude úvěr zesplatněn.

14. Z dopisu ze dne datum vyplývá, že úvěr byl pro nesplácení žalobkyní k tomuto dni zesplatněn. Dlužný zůstatek úvěru činil 598 079 Kč.

15. Žalovaný byl před podáním žaloby upomínán předžalobní výzvou ze dne datum.

16. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

17. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

22. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

23. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

24. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

25. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

26. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

27. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

28. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně úvěruschopnost žalované řádně neprověřila. Žalobkyně zejména vůbec nevzala v úvahu přerušení živnosti žalovaným nedlouho před uzavřením úvěrové smlouvy a proti němu nařízené exekuce. Nelze přehlédnou nízké příjmy žalovaného, čemuž odpovídá i nízká daň z posledního daňového přiznání. Žalobkyně však především zcela rezignovala na prověření výdajů, nákladů a závazků žalovaného. Spokojila se tvrzením žalovaného o jeho nulových osobních výdajích a se zcela nevěrohodným tvrzením o nákladech na nájemné ve výši 4 000 Kč měsíčně. Přitom žalobkyně zcela pominula, že faktická (korespondenční) adresa žalovaného je odlišná od adresy sídla podnikání a že žalovaný musel financovat dva nájmy a pravděpodobně vynakládat značné prostředky na dopravu mezi nemovitostmi).

29. S ohledem na nedostatečné prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní je smlouva o úvěru neplatná dle § 86 z. s. ú.

30. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

31. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

32. Žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka 600 000 Kč, z níž žalovaný splatil pouze 45 937 Kč. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 554 063 Kč. Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal spolu s úrokem z prodlení. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

33. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o. s. ř., přičemž plnění stanovil ve splátkách s ohledem na výši dluhu.

34. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně měla v řízení úspěch v rozsahu 92 % a neúspěch v rozsahu 8 %, žalobkyni tak náleží 84 % nákladů. Tyto náklady jsou tvořeny paušální odměnou nezastoupeného účastníka ve výši 2 x 300 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. a zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 23 924 Kč dle zákona o soudních poplatcích. Podíl 84 % z částky nákladů 24 524 Kč přitom činí 20 600,16 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.