46 C 39/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 26 935,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 220,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 220,06 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky 4 175,48 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 500,25 Kč, úroku z prodlení za dobu do datum a úroku z prodlení z částky 3 924,59 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 414,5 Kč, k rukám zástupce žalobkyně titul. jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou původně u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky 26 395,54 Kč s úrokem z prodlení a s úrokem. Podle žaloby společnost právnická osoba a žalovaný mezi sebou uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet číslo. Na základě smlouvy o úvěru předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč. Žalovaný měl splatit úvěr v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 574,06 Kč počínaje dnem datum. Úvěr byl úročen sazbou 16,7 % p. a. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas a proto věřitelka úvěr zesplatnila dopisem ze dne datum. Žalobou je požadováno zaplacení jistiny ve výši 24 644,40 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni zesplatnění ve výši 1 500,25 Kč, smluvní poplatky ve výši 208 Kč, smluvní pokuta 2 083,14 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni datum ve výši 673,24 Kč a úrok z prodlení z částky 26 144,65 od datum do zaplacení.

2. Žalobkyně následně žalobu doplnila. Uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného věřitelka vycházela z informací poskytnutých žalovaným a zachycených v žádosti o úvěr a z výpisu z běžného účtu žalovaného.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovanému byla žaloba společně s výzvou k vyjádření doručena náhradně na adresu trvalého pobytu zjištěnou z informačního systému základních registrů.

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých v žádosti o příjmení příjmení ze dne datum, jež žalobkyně ověřovala různými způsoby, zejména z rejstříku BRKI a NRKI, z insolvenčního rejstříku a z databáze Ministerstva vnitra. Při výpočtu disponibilní částky vycházela žalobkyně z výše životního minima stanoveného právním předpisem. Žalovaným deklarovaný čistý měsíční příjem činil částka, což bylo ověřeno výpisem z běžného účtu žalovaného, byl zaměstnán s pracovní smlouvou na dobu neurčitou. příjmení měsíční příjem celé domácnosti činil částka. Žalovaný měl údajně vlastní dům či byt. Jeho interní splátky dosahovaly výše částka a externí splátky částka.

7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného od datum do datum vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu činil - částka a konečný zůstatek pak částka. Jediným příjmem žalovaného byla platba od právnická osoba ve výši částka. Žalovaný v tomto období čerpal úvěr od příjmení jméno ve výši částka. Většinu výdajů činily výběry z bankomatu.

8. Z výpisu z běžného účtu žalovaného od datum do datum vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu činil částka a konečný zůstatek částka. Jediným příjmem žalovaného byla platba od právnická osoba ve výši částka. Žalovaný v tomto období čerpal úvěr ve výši částka. Většinu výdajů činily splátky úvěrů a výběry z bankomatu.

9. Z výpisu z běžného účtu žalovaného od datum do datum vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu činil částka a konečný zůstatek pak - částka. Jediným příjmem žalovaného byla platba od právnická osoba ve výši částka a platba od jméno příjmení ve výši částka a od jméno příjmení ve výši částka. Žalovaný v tomto období čerpal úvěr ve výši částka. Většinu výdajů činily splátky a výběry z bankomatu.

10. Z výpisu z běžného účtu žalovaného od datum do datum vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu činil - částka a konečný zůstatek - částka. Jediným příjmem žalovaného byla platba od právnická osoba ve výši částka a dílčí drobné platby.

11. Z výpisu z běžného účtu žalovaného od datum do datum vyplývá, že počáteční zůstatek činil - částka a konečný zůstatek částka. Příjmem žalovaného byla platba od právnická osoba ve výši částka a úvěr od jméno příjmení příjmení ve výši částka a další úvěr ve výši částka.

12. Z interní karty klienta vyplývá, že žalobkyně o žalovaném evidovala informaci, že je svobodný, bydlí ve vlastním domě či bytě, má anonymizována dvě slova vzdělání, pracuje jako anonymizováno se smlouvou na dobu neurčitou u právnická osoba s.r.o. s.r.o. v obec s příjmem částka a že anonymizována dvě slova mu byla schválena.

13. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizována dvě slova ze dne datum vyplývá, že žalovanému byl společností právnická osoba poskytnut úvěr ve výši 26 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet 72 měsíčními splátkami (včetně úhrady pojištění) ve výši 574,06 Kč měsíčně.

14. Z výpisů z úvěrového účtu vyplývá, že žalovaný čerpal celkem 26 000 Kč. Podle žalobkyně splatil pouze šest splátek v celkové výši 3 779,94 Kč.

15. Z oznámení úvěru za splatný ze dne datum je patrné, že žalobkyně pro prodlení žalovaného přistoupila ke zesplatnění úvěru. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 28 471,79 Kč do datum.

16. Z oznámení o právním zastoupení a výzvy k úhradě dluhu ze dne datum je zřejmé, že s ohledem na nesplácení úvěru věřitelka úvěr zesplatnila. Žalovaný byl vyzván ke splacení dluhu do patnácti dnů od doručení výzvy. Výše dluhu měla činit celkem 29 123,36 Kč. Dle poštovního podacího archu byla zásilka odeslána datum.

17. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalovanému byla již před uzavřením úvěrové smlouvy vedena nalézací řízení (č.l.46) a po uzavření úvěrové smlouvy pak řada dalších. Stejně tak bylo proti žalovanému nařízeno několik exekucí (č.l. 48-49).

18. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

19. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy číslo s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

24. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (číslo Sb. NSS)).

25. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008 číslo. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008 číslo vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z datum ve věci C číslo – právnická osoba v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy 12/ 2014 s. 452)).

26. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

27. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

28. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

29. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí číslo 2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009 číslo - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení číslo 2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalované.

30. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014 číslo, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

31. Je patrné, že věřitelka úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala. Zjistila sice příjmy žalovaného, ale zcela rezignovala na jeho výdaje náklady a závazky. Přitom z výpisů z běžného účtu vyplývá nejen to, že žalovaný byl schopen hradit své výdaje pouze díky soustavnému a narůstajícímu zadlužení, zcela neúměrnému jeho velmi nízkým příjmům ze zaměstnání. Metodiku obec národní banky věřitelka nedodržela.

32. Je tedy zřejmé, že věřitelka úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala a úvěrová smlouva je proto podle § 86 z. s. ú. neplatná. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

33. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

34. Předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost s řádnou péčí prověřit úvěruschopnost žalované. Smlouva o úvěru je tak neplatná podle § 86 z. s. ú.

35. Žalovaný čerpal od předchůdkyně žalobkyně celkem částku 26 000 Kč a splatil celkem 3 779,94 Kč. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 22 220,06 Kč, uvedenou okresní soud žalobkyni přiznal včetně úroku z prodlení od datum (lhůta stanovená ve výzvě ze dne datum).

36. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o. s. ř.

37. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně měla v řízení úspěch (při zohlednění zamítnutého příslušenství) v rozsahu 4/5 a neúspěch v rozsahu 1/5, žalobkyni tak náleží 3/5 nákladů. Tyto náklady jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 2,5 x 300 Kč dle § 14b a.t., třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 13 a.t., 21% sazbou daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek ve výši 220,50 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 1 078 Kč dle zákona o soudních poplatcích. Podíl 3/5 z částky nákladů 2 357,50 Kč přitom činí 1 414,50 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.